I'll Be Your Man [Londýnská trilogie #3]

Bonusová kapitola - Svatba

Už od rána bylo nádherně. Dokonce se mi podařilo na nějakou dobu vypařit, takže jsem pro Toma měla překvapení. Ženy mi pomáhaly do šatů a Maria dodělávala poslední detaily. Rozhodnutí najmout Mariu se nakonec vyplatilo, i když jsme ji původně vůbec nechtěli. Za to jsem dlužila Dianě další díky. Ještě jsem po Marice stačila poslat dopis pro Toma, který jsem napsala před několika lety. Po pár hodinách dorazili poslední hosté a já byla konečně připravená projít uličkou. Ještě byl čas, proto jsem oknem nakukovala ven. Vypadalo to, že přišli všichni pozvaní. Jednoho člověka jsem ale nepoznala.

„Tak můžeme, nevěsto? No tak, ukaž se mi," ozvalo se mi za zády. Maria už si pro mě přišla. Otočila jsem se na ni a uhladila si šaty. Marii se na tváři objevil obrovský úsměv.

„Vypadáš úžasně, zlatíčko. Kdybych nebyla nalíčená, rozbrečela bych se. Tak pojď, můžeme začít. Všechno je připravené,"

„Prosím tě, mohla bys mi zjistit, kdo je to tam v tom tmavém obleku s červenou kravatou? Právě se baví s Thomasem. Někoho mi připomíná, ale nemůžu si ho zařadit," zeptala jsem se a obouvala si boty. Mé přání nebylo vyslyšeno, jelikož obřad zrovna začínal.

***    

Bylo to tady. Konečně jsem si bral ženu svého života. Podle plánu jsme přiletěli již dva dny předem. Většina hostů měla dorazit až v průběhu rána dne D. Maria měla naštěstí všechno pod kontrolou. Emma se připravovala nahoře a já mezitím vítal naše hosty. Adam mi dělal společnost, Maria poletovala okolo a snažila se doladit poslední detaily.

„Tome, mám ti tohle dát. Posílá to Ems. Prý si to máš přečíst někde v klidu," spustila Marika a podávala mi bílou obálku s ozdobným písmem.

„Běž, stejně by ses už měl převléknout. Já to tu zvládnu," přidal se Ryan a popoháněl mě ke dveřím. Když jsem si vzal oblek, posadil jsem se do křesla a vytáhl obálku.

(...)

Drahý budoucí manželi,

ještě neznám Tvé jméno a ani nevím, jestli už jsme se někdy potkali, nebo mi cestu teprve zkřížíš. Je vtipné přemýšlet nad tím, že jsme ještě teď cizinci, kteří sedí v různých místnostech. Každopádně na Tebe často myslím a modlím se za Tebe. Možná jsme se již potkali, nebo se potkáme v budoucnu. Je mi jedno kolik let to zabere, stejně na tebe budu čekat. 

Chci abys věděl, že se Tě snažím najít a věřím, že ty děláš to samé. Občas se zdálo, že jsem Tě konečně našla, ale část mě věděla, že to nejsi Ty, pořád má druhá část  mě  samé chyběla.

Nejsem perfektní. Nemám dokonalý make-up, většinu času trávím v teplácích a ideální večery pro mě nejsou přeplněné večírky plné neznámých lidí. Raději se schoulím na gauči u filmu a užívám si klidného večera. Jsem žárlivá a náladová. Možná někdy budu tvrdit, že to není pravda, ale tehdy budu lhát. V tu chvíli si vzpomeň, že mě děláš šťastnější než cokoliv na světě a  že Tě miluju víc než cokoliv.  Věřím, že našim dětem budeme vyprávět historku o našem seznámení, aby pochopily, že ne každý, kdo hledá, je ztracený. Také jsem si jistá, že naše děti budou vyrůstat v milující rodině, která vždy drží při sobě. Budou mít takového otce, kterého jsem já sama neměla.

Tento dopis jsem začala psát před několika lety a zůstal nedokončený. Nikdy bych nevěřila, že se mi tak brzy obrátí život vzhůru nohama. Objevil ses mi v životě jako blesk z čistého nebe. Prošli jsme si různými starostmi a strastmi, ale náš vztah to v důsledku jen posílilo. Možná Ti to nebudu moct říkat každý den, ale znamenáš pro mě všechno. Jsi můj nejlepší kamarád, můj rovnocenný partner, má spřízněná duše a láska mého života. Miluji Tě celým svým srdcem.

S láskou

Tvá budoucí žena

(...)

„Tome, musíme jít. Už to všechno začíná," ozval se Ryanův hlas ode dveří. Otřel jsem si oči a uklidil dopis do náprsní kapsy. Cestou na své místo si mě odchytil jeden muž. Neznal jsem ho, ale on mě očividně ano. Měl prořídlé vlasy, tmavý oblek a rudou kravatu na krku.

„Chlapče, mohl bys na moment?" spustil, když mi položil ruku na rameno.

„Omlouvám se, ale my dva se známe?" zeptal jsem se zmateně. Měl jsem pocit, že jsem jeho tvář někde viděl, ale nemohl jsem si ho nikam přiřadit. Až pak mi to došlo. Staré album, které mi Emma kdysi ukazovala!

„Neznáme se. Chtěl jsem vám dvěma hodně štěstí. Neboj se, hned odejdu. Nechci Emmě zkazit její velký den. Dávej mi na mou holčičku pozor, Thomasi," dodal a poplácal mě po rameni. Otočil se k odchodu, ale já ho zastavil. Věděl jsem, že spolu s Emmou nemají dobré vztahy, ale chtěl jsem to risknout.

„Počkejte, pane! Vaše dcera by si určitě přála, abyste zůstal. Támhle Lucy Vás někam usadí," pokynul jsem k drobné blondýnce nedaleko od nás a vydal se na své stanoviště. Obřad zrovna začínal. Byla vážně nádherná. Vypadala jako kráčející anděl. Emma si svého otce všimla, ale neřekla ani slovo. Když si s ním chtěla po obřadu promluvit, nemohla ho nikde najít. Od Lucy pouze obdržela dopis, který jí tu otec nechal. Po dlouhé době jsem věřil, že by se jejich vztah časem mohl napravit.

(...)

Mé drahé dceři,

omlouvám se za všechny ty roky, během kterých jsem se nechoval jako správný otec. Dlužím Ti omluvu, která to všechno jen tak nezahojí. 

Jsem si jistý, že z Tebe jednoho dne bude skvělá matka. I když se teď vdáváš, budeš navždycky moje malá holčička. Nikdy nezapomeň, že tě miluju. Život přináší úspěchy i pády, ale ty se jimi nenech zlomit. Uč se z každé maličkosti. Buď ženou, kterou věřím, že jsi.

S láskou

Táta