Dvě strany jedné mince

4. kapitola

Po cestě do školy si Marinette snažila udělat v hlavě alespoň částečný pořádek. Při tom všem, co se včera večer dozvěděla, málem zapomněla cvičební úbor, který potřebovala na odpolední nábor roztleskávaček. Včera večer... Doteď tomu úplně nerozuměla. Měla se stát superhrdinkou?! Vždyť ani nechápala proti čemu měla bojovat! Alespoň, že ráno přišel vzkaz od dědečka, aby se za ním zítra navečer stavila. Jistě jí odpoví minimálně na některé z jejích otázek.

Kvůli tomu, jak včera ponocovala, ráno samozřejmě zaspala, a tak se teď řítila chodbami nové školy jako šílená. Ještě jednou zahnu doleva, pak doprava a budu... A pak to přišlo: Pořádná rána!
"To si ze mě už vážně děláš srandu?!" vyjela Marinette na Adriena, který šel očividně taky na poslední chvíli jako ona a teď ležel na zemi vedle ní. "Děláš to naschvál?!" přímo běsnila.
"Já...ne... promiň...šel jsem pozdě a... pak... ty tady..." začal omluvně koktat. Vypadal naprosto vyděšeně... To jsem ho takhle vyděsila já? Proboha... Začínám být  fakt paranoidní. Můžu za to stejnou mírou jako on, stejně jako tomu bylo u té první srážky ani jeden z nás nekoukal na cestu. Tohle si ode mě nezaslouží.
"V pohodě... Teda myslím tím, že já se omlouvám. Nebyla to jen tvoje chyba a já jsem na tebe vystartovala jako šílenec." spustila Mari unaveně, "Jen je toho na mě teď fakt moc..." dodala spíš sama pro sebe.
Adrien se nejdřív trochu pozastavil nad náhlou změnou tónu v jejím hlase, ale pak to nechal být.
"To mi povídej..."  zamumlal nakonec a místo, aby se začal zvedat, dál rezignovaně ležel na zemi.
"Koukej pohnout tím svým modelkovským zadkem a vstaň, jinak budeme oba po škole..." vyprskla Marinette smíchy.
Sama nevěděla proč, ale najednou se v ní všechno to napětí zlomilo a musela se začít smát na celé kolo.
Adrien na ni jen užasle hleděl, když vstala a podala mu jednu ruku, zatímco si druhou utírala slzy smíchu. Byla tak okouzlující, když se smála!  Nedokázal pochopit, proč se většinu času tvářila tak drsně a odtažitě, když se dokázala celá takhle rozzářit.
S nejistým úsměvem přijal nabízenou ruku, ale jak byla Mari zesláblá od záchvatu smíchu, neudržela rovnováhu, přepadla dopředu a přistála přímo na něm. Adrien si nedovolil ani vydechnout, dokud nezaslechl další salvu smíchu. Tentokrát už se k Marinette také přidal. Zároveň si však všiml rošťáckých jisker v Marinettiných očích, drobných vrásek u kořene nosu, které se jí od smíchu udělaly, a jasmínové vůně, která ho celého obestoupila. Cítil se tak lehce, když ho její vlasy lechtaly na krku, zatímco tam jen tak leželi a naplno se smáli. Byl všemi těmi vjemy tak zaujatý, že si těch černých vojenských bot všiml, až když vedle nich někdo promluvil...

"Moc pěkné..." pronesl Luka mrazivě klidným hlasem. Marinette ztuhla. Tak a teď jsem totálně v pr*eli...!  Věděla, že nemá absolutně žádnou cenu nic vysvětlovat nebo se nikterak obhajovat. Názor už si udělal a jen tak někdo mu ho nevymluví, ona sama rozhodně ne. Divoce se svíjející plameny v jeho očích kontrastující s ledem v jeho hlasu tomu byly důkazem. Prostě se jen sebrala ze země (nebo spíš z Adriena) a zvedla na nohy. 
"My jsme jen..." začal Adrien, ale když zahlédl tichou prosbu v jejích očích, zmlkl a vydal se za ní směrem ke třídě. Marinette se ještě jednou ohlédla než zabočili za roh. Luka tam dál stál a sledoval je jako vlk sleduje svou kořist, při tom pohledu jí přeběhl mráz po zádech.

Do třídy samozřejmě dorazili pozdě... Paní Bustierová to prý "jen pro jednou" nechala bez postihu. Kim se v poslední lavici uchechtl, za což si vysloužil varovné zavrčení od Ivana a Chloe vypadala, že každou chvíli vybouchne. 
Teprve, když se Mari s úlevou sesunula do lavice jí došlo, jak to asi vypadalo... Přišla pozdě. S Adrienem Agrestem v závěsu. Oba rozcuchaní, rudí jako raci. A Adrien s pomačkaným sakem. Ona jako holka z měsíční strany, na kterou už má stejně vlastně každý dopředu udělaný obrázek. Do oběda to ví kompletně celá škola, včetně všech uklízeček a školníka. Totálně kašlala na to, co si o tom pomyslí slunečníci, ale v gangu jí  zaručeně udělají ze života peklo. Dobrá práce, Marinette. 
Její obavy jí potvrdil nechápavý pohled od Alyy, která zarytě mlčela po zbytek hodiny.