Dvě strany jedné mince

2. kapitola

Poté, co všichni přetrpěli úvodní kecy ředitele Damoclese, měli zamířit do svých tříd.
"Kde máš první hodinu?" otočil se na Mari Adrien s bezelstným úsměvem.
"Co...?! Jo, třída... mmm... kmenová - A3." zalistovala Marinette zmateně v papírech na klíně, aby tím skryla, že byla myšlenkami úplně jinde.
"To je super, také mám áčko - nemusíš bloudit!" zazářil Adrien.
"To fakt nebude nut... Počkej! Jakože chodíme do stejné třídy?!" docvaklo Marinette. "Myslela jsem, že budeme chodit odděleně!" To snad není pravda!
"No, původní plán vedení školy tak opravdu zněl, ale naše studentská rada je dokázala přesvědčit, že pro snadnější začlenění nových studentů budou smíšené třídy ideální." dmul se Adrien pýchou.
"Idioti..." utrousila Mari tiše.
"No, jestli ti školní rada přijdou jako idioti, tak to já ti budu připadat asi jako arci-idiot - jsem totiž její předseda." předvedl oslňující úsměv Adrien.
"Tak to by fakt sedlo..." zahučela Marinette a vystřelila směrem ke dveřím, kde zahlédla Alyu s Ninem.
"Říkala jsi něco?" dohonil ji Adrien. Ten kluk si vážně nedá pokoj.
"Jen, že je skvělé, jak na vás vedení školy dá..." vrhla po něm Mari ten nejironičtější úsměv, na jaký si hned první den troufla, a zmizela v davu.
"Kdyby jsi ty nebo kdokoliv ze studentů z Měsíční strany měli zájem podat návrh nebo se dokonce stát členem rady jste vítaní!" zakřičel na ni ještě Adrien, když už mu modrovláska mizela v mase studentů tlačících se ke dveřím.

Ještě než Marinette dohnala Alyu zahlédla kousek od sebe Luku. Asi bych ho měla varovat. Jestli se dozví, že jsem o těch smíšených třídách věděla a nic neřekla, pěkně si to vyžeru. Ale stejně bych raději, aby mu to musel říct někdo jiný, bude zuřit - nikdo jsme s tím nepočítali...
"Luko, mám novinku..." zabručela sotva ho chytla za rukáv. Luka se na ni zašklebil.
"Snad ne od toho blonďatého modýlka, se kterým jsi tak spokojeně vrkala...?" z jeho tónu odkapávala ironie.
"Jo, přesně od toho - smíšený třídy..." procedila skrz zaťaté zuby, protože žárlivost bylo fakt poslední, na co teď měla náladu. Luka překvapeně zamrkal a na vteřinku se mu vytratil ten povýšený úsměv, hned se však vrátil.
"Tak to musíš být nadšená, když už se s nimi taháš teď." poznamenal hořce.
"Polib si prdel, Luko. Jen jsem vás chtěla varovat..." odvětila Marinette a při odchodu ještě zvedla prostředníček.

~~~

"Hej kočko, tady!" zamávala Alya už usazená v lavici na Mari přes třídu. Mari dorazila mezi posledními, cestou sem dost bloudila - ty chodby byly jako bludiště. Úlevně vydechla, odfoukla si ofinu z čela a vydala se ke kamarádce.
"Alespoň nás dvě dali spolu, když už tu máme trpět s těmi snoby." utrousila po tom, co podrobila zbytek spolužáků zkoumavému pohledu.
"Všechny tři, bejby!" zavýskl za ní Nino, až málem vyskočila z kůže. Ve třídě jich bylo třicet, co se týkalo původu tak půl na půl. Vedle Nina dosedl s hlasitým zafuněním Ivan, vyhlášený rváč a další člen jejich gangu.
"Dobré ráno, třído!" do učebny vklouzla drobná žena s rovnými kaštanovými vlasy a její úsměv zářil na všechny strany.
"Dobré ráno, paní Bustier!" sborově zahalekala sluneční polovina třídy, u čehož se postavila a nechala měsíční polovinu, aby na ně v sedě vrhali zvláštní pohledy přes zdvižená obočí.
"Tak tedy, těm, kdo mě neznají: Jmenuji se Caline Bustier a budu vaší třídní učitelkou. To znamená, že pokud budete mít nějaký problém, ať už studijního nebo jiného rázu, určitě se neváhejte na mě obrátit, platí to obzvlášť pro naše nové studenty. Doufáme, že se vám u nás na škole bude líbit a že mezi naše studenty brzy zapadnete." začala zvolna.
Alya s Mari se na sebe ušklíbly. To ji brzy přejde.
"Kromě toho vás budu mít na angličtinu a češtinu..." povídala dál, když v tom se zarazila,"... a první, co uděláme bude, že vás trochu promícháme!" usmála se.
Ve třídě se začaly zvedat vlny protestů. Jsou přeci na střední škole a ne v první třídě! Bylo jasné, že měsíčníci si posedali pospolu do zadní poloviny třídy a Mari v celé třídě nezahlédla jednu smíšenou dvojici. To se však mělo změnit.
Po první vlně přesazování už byli naprosto rovnoměrně rozmístění. Naštěstí s Alyou zůstaly spolu, i když se musely přemístit o pár lavic blíž ke katedře. Nino s Ivanem už tolik štěstí neměli.
"A poslední výměna: Adrien se vymění s Ivanem." přečetla třídní z desek. Ivan, který se s Ninem během přesouvání ocitli o lavici před nimi, se sebral a s hlasitým žuchnutím dopadl vedle Kima. Počkat?! To znamená, že Adrien...
"Do prdele..." zaklela potichu Mari a vrhla na Alyu prosebný výraz.
"Co se děje, koč...?" nechápala Alya, když v tom si k Ninovi elegantně přisedl zlatovlasý mladík.
"Ahoj, Mari." mrkl na ni dozadu, když si sundával batoh z ramen. Nato se hned dal do řeči s Ninem. Mari se odvrátila od Alyy, která si ji zrovna s pobaveným výrazem měřila. Na druhé straně však narazila jen na nasupený pohled platinové blondýny, která vypadala, že se jí každou chvíli vrhne po hrdle. Mari bylo jasné o koho se jedná - Chloe Bourgeoisová, dcera starosty a nejrozmazlenější fiflena v celém jejich městě. Už měly tu "čest" se spolu setkat. Rodiče Marinette měli pod malíkem veškerý obchod s rybami a mořskými produkty, a staly se tak neoficiálními vůdci jejich strany města. A přestože se ne vždy jednalo o zákonné obchody a Dupain-Chengovi měli blíže spíš k mafiánům než k poctivým obchodníkům, neměl starosta Shellcreeku jinou možnost než s nimi spolupracovat a udržovat tak městečko klidné a prosperující.  A tak se stávalo, že se na některé z obchodních schůzích náhodou Chloe s Marinette setkaly a málokdy to končilo dobře.  
Tenhle školní rok bude fakt zkouškou jejích nervů...