Dvě strany jedné mince

6. kapitola

Marinette si nebyla tak úplně jistá, jestli to včera bylo vážně skutečné nebo se jí to jen zdálo. Ne, muselo to být skutečné... Všichni z gangu se k ní chovali podezřele "mile" nebo spíš normálně. Byla ráda, že se s Lukou usmířila. Vážně uměl udělat lidem ze života peklo. Co se toho ostatního týče, nebyla si úplně jistá. Včera nad tím dlouho do noci přemýšlela a nakonec se rozhodla nechat věcem volný průběh. Proč by se musela rozhodovat hned teď, nikdo na ni netlačí.
Přes matiku to stihla všechno probrat s Alyou, která už na ni naštěstí nebyla naštvaná. Ukázalo se, že problém pro ni nebyl v tom, v čem ho viděl zbytek gangu, ale v tom, že Alya měla včera pocit, že se jí Mari nesvěřila, a tak se Alya cítila dotčená. Když si to konečně vyříkaly mezi sebou a stihly probrat válečnou strategii ohledně Luky, už končila hodina. Další měli mít dějepis, na který měl jejich třídu samotný pan ředitel Damocles, který byl dobře známý svou posedlostí skupinovými projekty. A přesně jeden takový skupinový projektík jim minulou hodinu slíbil. Marinette se modlila, aby neskončila s Chloe.

"Udělejte si, prosím, čtveřice spojením dvou za sebou sedících lavic!" požádal je ředitel Damocles a očividně si užíval zmatek, který tím v celé třídě vyvolal. Díky zasedacímu pořádku tak vznikly různě poměrově namíchané, ale všechny smíšené, čtveřice naprosto vytočených teenagerů. "Bez výjimek, slečno Bourgeoisová. Nezkoušejte se mnou smlouvat!" musel ještě dodat potom, co Chloe udělala scénu, kvůli tomu, že měla být ve skupině s Julekou, která patřila  měsíčníkům a seděla s Rose za ní se Sabrinou. Takže tam bude sama - chudák... Marinette bylo Juleky líto, ale zároveň se jí dost ulevilo, že nemusí trávit s Chloe ani o minutu času navíc.
Jejich skupina byla nanejvýš pohodová: Ona, Alya, Nino a Adrien, který se k nim choval nanejvýš slušně, takže neměli nejmenší důvod si stěžovat.
"Tak kdy by jste měli čas se sejít?" zeptal se nadšeně Adrien. Alya si ho nechápavě změřila pohledem a povytáhla obočí...
"Ale no tak, zlato." pokusil se ji umírnit Nino.
"Vždyť se na něj podívej! Září jako by právě vyhrál v loterii, a ne dostal práci na doma navíc..." kroutila hlavou Alya.
"Nadšení je na místě, měli jsme štěstí, co se skupiny týče." pronesla diplomaticky Mari.
"Vážně?!" rozzářil se ještě víc Adrien.
"Jasně, mohli jsme skončit třeba s Chloe nebo Kimem..." zasmála se Mari. Ani si nevšimla jak světlo v Adrienových očích lehce povadlo.
"Aha." zamumlal.
"Každopádně dnes určitě nemůžu a zítra máme odpoledne trénink roztleskávaček." pokračovala Mari.
"Taky dnes nemohu a zítra má sraz školní rada..." zahuhlal zamyšleně Adrien.
"V pátek se schází Murény, ale co sobota?" napadlo Nina.
"Jasně." usmála se Mari a koukla na Alyu, která kývla na souhlas.
"Dobře, takže se sejdeme v sobotu v devět u nás?" navrhl Adrien a znovu se mu vracely jiskry do očí.
"Proč se nesejdeme v knihovně?" koukla na něj podezřívavě Alya.
"No... U nás budeme mít větší klid a služebnictvo nám připraví oběd, takže nebudeme hladovět. Všechny knihy samozřejmě zařídím..." usmál se na ni.
"Brácho, na jídlo mě utáhneš vždycky!" zasmál se Nino a poplácal Adriena po zádech. A tím bylo rozhodnuto.

Marinette vycházela ze třídy s Adrienem v patách.
"Můžu pro tebe v sobotu poslat auto, kdyby jsi chtěla?" hučel do ní zrovna.
"V pohodě. Přijedu na motorce. Budou tam vaši?" zeptala se s předstíranou lehkostí. Představa, že by se měla setkat se slavným Gabrielem Agrestem u ní vyvolávala pocit nejistého očekávání.
"Ne, měli bychom mít celý dům pro sebe. Naši jdou na charitat..." začal Adrien nadšeně, ale úsměv mu náhle zvadl, když mu padl pohled na něco za jejími zády. 
Luka tam stál nedbale opřený o skříňku a očividně vyslechl celý útržek jejich rozhovoru.
Tak teď se ukáže, jak vážně ve skutečnosti jejich včerejší dohodu bral. 
"My jsme... jenom jsme... školní projekt... Nino a Alya..." koktal nejistě Adrien, zatímco na něj vyděšeně třeštil oči. Nešlo o to, že by se ho bál, ale dobře si pamatoval, jak se Mari včera ráno tvářila. A když pak po konkurzu zahlédl její naprosto sinalou tvář, poté co s ním vedla nějakou diskuzi. Opravdu jí nechtěl působit žádné potíže.
"Můžu ti s něčím pomoct, Luko?" usmála se na něj jako by nic Marinette. Tak teď se ukaž...
"V klidu, brácho..." zasmál se uvolněně Luka. Opravdu se zasmál?! Ani tomu sama nemohla uvěřit. "Právě, že můžeš, Mari. Jak jsi na tom časově dnes odpoledne?" vrhl po ní svůdný pohled a plynulým pohybem se odrazil od skříněk.
"Dneska se mi to úplně nehodí..." pokrčila rameny.
"A co zítra po tréninku?" nenechal se tím Luka znejistit. Jeho lacrosový trénink končil jen chvíli po jejím.
"Jasně, to zní dobře." usmála se na něj Mari a vydali se bok po boku chodbou.
"Tak řekni Alye, ať tě zítra nabere cestou do školy, ať můžeme vyrazit rovnou odsud spolu." mrkl na ni. Marinette začínala být docela zvědavá.
"A co že to spolu budeme podnikat?" zeptala se laškovně.
"Napadlo mě, že bychom..." zbytek už Adrien nezaslechl, protože se mu ztratili v davu lidí na chodbě. Zůstal tam jen tak bezmocně stát a vůbec nechápal, co se právě stalo. Odkdy si ti dva tak rozumí? Proč spolu flirtují? A proč šli tak blízko u sebe? Byla tak zabraná do rozhovoru s Lukou, že se s ním ani nerozloučila, jako kdyby vůbec neexistoval. Adrien měl co dělat, aby si zachoval klidnou hlavu. O nic přece nešlo, ne?

---

Mari dorazila k dědečkovi poměrně brzo a plna očekávání, co se bude dít. I Tikky vypadala celkem natěšeně a nervózně. Už, už se jí na to chtěla zeptat, když popíjeli čaj, ale Tikky ji předběhla.
"Mistře Fu, kdy přijde Plagg?" zeptala se a očička jí jen zářila.
"Každou chvíli tu budou, což mi připomíná: Marinette, měla by jsi se proměnit." odpověděl klidně dědeček Cheng.
"Kdo je Plagg a kdo tu každou chvíli bude, dědečku?" zatvářila se Mari zmateně. To už jí však popostrkoval do zadní místnosti.
"Plagg je kwami tvého partnera." konstatoval. "Marinette, teď mě dobře poslouchej. Je nanejvýš důležité, aby vaše identity zůstaly skryté, jinak by jste se mohli dostat do velkého nebezpečí. Tedy odteď budeš vystupovat pod aliasem Kouzelná Beruška jako všechny držitelky mirákula před tebou, rozumíš mi?" zněl opravdu naléhavě.
"Ano, rozumím, dědečku." kývla hlavou Marinette.
"Teď se proměň a nevycházej z pokoje, dokud tě nevyzvu. A ještě něco..." zadíval se na ni.
"Ano, dědečku?" Marinette se nervozitou klepala kolena.
"Pokud má tvá identita zůstat v utajení, nemůžeš mě oslovovat "dědečku"."usmál se na ni.
"Zajisté, ehm... Mistře Fu?" zkusila to Marinette.
"Správně." mrkl na ni a zavřel za sebou dveře. V místnosti zavládlo napjaté ticho.
"Fajn Tikky, tak jak se proměním?" zeptala se Mari s odhodláním v hlase.
"Stačí, když máš nasazené mirákulum a řekneš frázi: Tikky, tečky!" usmála se na ni Tikky.
"Dobře, jasně..." vydechla Mari napjatě.
"Nemusíš se ničeho bát! Až se proměníš, neopustím tě. Budeš moci slyšet můj hlas ve své hlavě, takže pokud budeš potřebovat poradit, budu tu pro tebe." snažila se jí Tikky dodat odvahu.
"To je super... Dva hlasy v jedné hlavě..." odtušila Mari.
"Jasně, jenom dva..." ošila se trochu nervózně Tikky.
"Tak ať to máme za sebou... Tikky, tečky!" vykřikla Marinette a vzápětí ji pohltilo růžové světlo.

Dveře v dědečkově domě těsnily opravdu dobře, a tak přestože zaslechla, že vešel někdo další, nerozuměla ani slovu, co si s dědečkem povídal. Dveře se odvážila otevřít, až když byla do místnosti pozvána. Obezřetně překročila práh a rozhlížela se po místnosti. Po proměně jako by se jí všechny smysly vyostřily a cítila potřebu být neustále v pohotovosti a připravená na vše. Kostým jí padl jako druhá kůže. Byl z příjemného lehkého materiálu červené barvy, s černými puntíky a šestiúhelníkovou texturou. Maska, která jí seděla na tváři, byla naprosto stejná a tak lehká, že ji ani necítila. Jen na zádech cítila jakési pnutí... Do místnosti vešla naprosto sebevědomě a se vztyčenou hlavou. Pohled jí padl na cizince, který stál u okna. Od hlavy až k patě byl oděn v přiléhavém kostýmu z černé kůže, který kontrastoval s jeho rozcuchanými zlatými vlasy, ve kterým mu seděla... Dvě černá kočičí ouška... Mari měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Zvlášť po tom, co si ještě všimla ocásku a rolničky na krku.
"Mistře Fu..." oslovila ho uctivě, zatímco se snažila vydržet nesmát.
"Beruško, dovol mi, bych vás představil. Toto je Černý Kocour - tvůj partner. Kocoure, tohle je Kouzelná Beruška - tvá partnerka." pokynul jim a Kocour vykročil směrem k ní. Ani ho pomalu nestihla zaznamenat, jak rychle a mrštně se pohyboval. Zastavil se až těsně před ní, natáhl se po její ruce, zvedl ji a lehce políbil na hřbet.
"My Lady, rád tě poznávám." zavrněl měkce. Tím jak sklonil hlavu, však ještě více odhalil ouška schovaná v blonďatých vlasech. Marinette už se neudržela a z úst jí uniklo tiché uchechtnutí.
"Také tě ráda poznávám, kocourku." odpověděla. Kocour se znovu napřímil a tázavě naklonil hlavu na stranu. Mari mu věnovala zářivý úsměv a elegantně mu cvrnkla do rolničky. 
"Snad abychom vyrazili, mistře... Nebo snad budeme trénovat zde?" usmála se na dědečka. Ten jí odpověděl šibalským pohledem.
"Pojďte za mnou." pokynul jim. Vydali se ven do lesa hlavními dveřmi.