we met in tokio / cz

eighteen

Probudil jsem se v tmavě fialovém povlečení.

Cítil jsem z něj příjemnou vanilkovou vůni. Jeho vůni.

Cítil jsem jeho prsty, jak si pohrávájí s pramínky mých vlasů.

Cítil jsem jeho ruku položenou přes můj pas.

Cítil jsem ho celého.

"Ale, princezna se nám probudila."

Začervenal jsem se.

"Ale copak, líbí se ti to oslovení?" Řekl s mírným pobavením v hlase.

Stydlivě jsem pokýval hlavou na souhlas.

Přetočil se z boku na záda a jednu ruku si dal pod hlavu.

"Tak dobře, princátko."

"Hej, já nejsem žádné princátko, ale král." Na to se povýšeně zasmál.

"To se asi trochu pleteš, protože král jsem JÁ a ty jsi moje nevinné malé princátko." Pár sekund bylo ticho a pak jsme se tomu oba zasmáli.

Chvíli jsme jen tak tiše leželi, já hlavu položenou na jeho nahé hrudi, on mě stále výskal ve vlasech a užívali jsme si společnosti jeden druhého.

"Víš, žes mi včera prakticky vyznal lásku?" Přerušil ticho.

"To, že jsme se líbali, neznamená, že spolu hned chodíme."

"Jo a to včerejší 'chci s tebou být už navždy' a 'jsem jenom tvoje děvka' nebylo nic?"

Zaculil jsem se a deku si přitáhl víc k obličeji.

"Um tak možná."

Řekl jsem potichu a víc se uvelebil na jeho hrudi.

"Chci takhle ještě chvíli zůstat." Zamumlal jsem.

"Dobře, ale nezapomínej, že jsem pořád tvůj CEO a že máš určité povinnosti, které ani tobě speciálně neodpustím.."

"Ani když ti vykouřím péro?"

"No, popřemýšlím o tom."

Oba jsme se lehce zasmáli. Najednou se zvedl a posadil na okraj postele.

"Dneska máte hlasovou zkoušku. Máš ještě půl hodiny. Jseš si jistý, že to stihneš?"

Na to jsem se vyšvihl na nohy a okamžitě si přes hlavu začal natahovat triko.

"Tos to nemohl říct dřív!?" Nasadil jsem zoufalý tón.

Jenom se zasmál. Zatímco já jsem se oblékal, on si na sebe dal bílý župan a rozešel se mým směrem.

Jakmile se ke mně dostal, položil dlaně na mé boky a dal mi na nos dětskou pusu.

"Ještě se uvidíme." Zašeptal.

Lehce jsem se pousmál a kývl na souhlas.

*****

Udýchaně jsem doběhl do studia.

Nikdo moc nevěnoval mému příchodu pozornost. Všichni se soustředili na osobu stojící v nahrávací místnosti. Podle světlých vlasů jsem poznal, že je to Yoongi.

Mikinu s batohem jsem si dal ke zdi k ostatním a rozešel se za zbývajícími chlapci.

Mé oči zachytily Jimina stojícího opodál, opírajícího se zády o zeď.

Přišel jsem k němu a nahl se k jeho uchu.

"O co teďka jde?" Ignoroval moji otazku.

Zmateně jsem se na něj podíval.

"Hej Mine, co se teďka dělá?" Zeptal jsem se ještě jednou.

Zase nic.

Proč mě ignoruje? Co jsem udělal?

"Jimine, jsi na řadě!" Ozval se producent.

Neváhal a odstrčil se od zdi a zamířil do prosklené místnosti.

Byl jsem zmatený. Ještě pár dní zpátky mě utěšoval, byl milý a všechno.. tak co se stalo? Co se s tím vším stalo?

Možná prostě nemá náladu nebo se soustředil na práci. Jo, to bude ono. Nedělej si z toho zbytečně velkou hlavu.

*****

Jakmile dozpíval, manažer ho pochválil. Taky měl za co.

Opravdu zpívá úžasně.

Má dokonale jemný a něžný hlas jako nevinné dítě.

Hned po něm jsem měl jít na řadu já.

Jak Min vycházel ze dveří nastavil jsem mu ruku na "placáka".

Nic.

Chladně kolem mě prošel, ani mi nevěnoval kousku pohledu.

Ruku jsem spustil podél těla.

Co se děje Mine?

Ublížil jsem ti nějak?

Proč jsi ke mně takový?

totally in love with mono