twenty two

623 60 2
                                    

taehyungs pov.:

Pevně jsem ho chytl za zápěstí a stáhl si ho k sobě do náruče. Okamžitě jsem se vrhl na ty jeho červené, jako čerstvě otrhané jahody rty.

Ucítil jsem jeho dlaně, jak si mě za boky přitáhly ještě víc k sobě a tak prodloužily náš polibek.

Jako první jsem ho přerušil já.

"Jde vám to skvěle. Brzy budete mezi top skupinami. Ale moc se mi nelíbí ty choreografie, kde odhaluješ svoje vypracované bříško Kookiesku."

Namotával jsem si jeho pramínek vlasů na prst a přitom se mu díval do očí.

Na jeho obličeji se objevil úsměv, který odhalil jeho roztomilé králičí zoubky a nechal ztratit jeho oči.

"Ale noták, přece nebudeš žárlivý~, ty víš, že miluju nade vše~" lehce jsem se pousmál.

Jak jsme tak stáli naproti sobě, chytly jsme se pevně za ruce a různě s nima házely.

Oba jsme se tomu smáli.

Jako malé děti.

Když v tu moji pozornost upoutal opodál stojící a se smutným pohledem hledící Park Jimin.

Když nás akorát pozoroval, chytl jsem Kookieho tváře do svých dlaní a věnoval mu ještě jeden procítěný polibek.

"Je čas jít."

Zašeptal a on jen tiše kývl.

Přes rameno si přehodil černou tašku, kterou dostal před měsícem od Jimina na narozeniny.. nemám tu tašku rád.

Dal si na sebe ještě černou roušku a modrou džínovou bundu.

Otevřel jsem mu dveře, na kterých bylo tučně napsané exit a s mou dlaní položenou na jeho zádech jsme vyšli ven.

Přivítaly nás ostré blesky a cvakání fotoaparátů.

*****

Byl jsem zase ve své kanceláři.

Nejradši bych teď hned odběhl za Kookiem a jenom se tak povaloval po posteli s ním po boku.

Stál jsem před oknem mé kanceláře s nádherným výhledem na rušné hlavní město Jižní Koreji.

V pravé ruce jsem držel skleničku s wisky a ledem a postupně upíjel, zatímco jsem přemýšlel nad jednou jedinou osobou.

Co bych teďka dal za to vidět ten jeho nádherný zadek.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře.

"Dále."

"Ahoj Tae, přinesl jsem ti ty faktury jak jsi chtěl."

Byl to Jin.

Jakmile je položil na můj pracovní stůl, zvedl jsem ty papíry a projel je očima.

we met in tokio / czKde žijí příběhy. Začni objevovat