we met in tokio / cz

three

Stál jsem na mostě nad řekou Han.

Byl už večer a já se zde zastavil cestou od Hoseoka.

Hned, jakmile jsme se vrátili z Tokia jsem zašel k Hoseokovi a dopodrobna jsme probírali naše lásky. Přesněji moje lásky. A kdybychom to měli brát úplně dopodrobna, tak tu lásku, kterou jsem potkal v Tokiu.

Jak jsem se opíral o to zábradlí, připomnělo mi to tu noc..

Baby I,
I wanna know
What you think,
When your alone

Is it me yeah,
Are you thinking of me yeah
Oh

We've been friends,
Now for a while
Wanna know,
That when you smile

Is it me yeah,
Are you thinking of me yeah

Do uší mi hrál last first kiss a až teď mi došlo.. u refrénu.. jak moc mi ten text sedí.. ohledně osoby, na kterou myslím..

Kdysi mi učitelka hudebky na střední řekla, že většinou se nám líbí písnička podle jejího textu, i když to prakticky nevnímáme.

Její slova si moc dobře pamatuju..

Jednoho dne na střední v hudební učebně:

"Jungkookie.. máš neuvěřitelné nadání. Jsem z tebe neskutečně nadšená. Máš překrásný čistý hlas, tancuješ v tanečním klubu, učíš se na kytaru.. divím se, že jsi ještě nešel na nějaký konkurz. Určitě by ses moc dobře uživil, s tvým talentem."

"Já.. paní učitelko asi na to moc nejsem. Jsem rád svůj, bez hranic. Potom mě až ty věci baví."

"To moc dobře chápu.. je to na tobě."

Obrátila se zpět ke klavíru. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo co přesně, ale začala jemnými tóny hrát momentálně moji oblíbenou písničku..
Last first kiss.

"Paní učitelko Lee.. chtěl jsem se zeptat.. jak je možné, že si některé písničky zamiluji až v určitý moment?