Bratr (BVB FF)

Kapitola 17

Písničku si pusťte až vám řeknu.

Přišla noc a s nocí přichází spánek. Po dlouhé době jsem se vysprchovala, cítila jsem se čistá, to se o mojí duši říct nedalo. Byla jsem ráda, že jsem zpátky mezi lidmi co mě mají rádi. Ale pořád jakoby mi něco, nebo někdo chybělo. Lehla jsem si do postele, a usnula jsem. Ještě v polospánku jsem cítila, jak si něco lehlo k mé hlavě a olízlo mi tvář. Ahh Nighte.

Pohled Andyho

Byl jsem vzhůru asi 4 hodiny ráno. Nemohl jsem přestat myslet, na to co se stalo. Za těch pár měsíců jsem si uvědomil, že ji miluju víc než sebe, a to už je co říct. Nastalo pár otázek, cítí to samé co já? Jak jí to povím? Co když mě odmítne? Jedno vím jistě, bez ní nemůžu žít. Co se vlastně stalo s Markusem? Doufám, že dostane doživotí. Chvíli jsem ještě přemýšlel, skoro nevnímal okolí. Pak se ale ozval zvuk, který mě vtáhl zpět do reality. ,,ÁÁÁÁ" sakra to byla Bey.... Vystřelil jsem jak rychle, že jsem viděl, jak ležím na posteli. Než jsem se nadál otevíral jsem dveře k osobě, která mi tak hrozně chyběla. Seděla na posteli a brečela. Na nic jsem nečekal a šel jí obejmout. Okamžitě mi padla do náruče. Nechtěl jsem ani vědět co se jsi zdálo. To co si prožila, to by porazilo i slona. Držel jí ve sklepě, dával jí napít jen, když si vzpomněl. Bea musela být hrozně silná. Nechtěl jsem na to myslet,dělalo se mi zle.

Pohled Bey

Tak teď si ji můžete pusťit. (jestli je půlnoc a jste doma sami, tak je mi vás líto)

Byla jsem uprostřed lesa, byla taková tma, že když jsem se podívala na nebe neviděla jsem nic než tmu. Jak jsem teda poznala, že jsem v lese?  Jednoduše, do vlasů se mi opíral studený vánek. Do uší mi zněla nádherná píseň cvrčků. Snažila jsem se najít cestu ven, ale měla jsem pocit, že bloudím v kruzích. Vyšla jsem na nějakou louku, zaradovala jsem se, že jsem venku, ale radost mě přešla. Kolem louky byl les, to by nebylo nic neobvyklého, kdyby uprostřed nestála chata. Markusova chata, nebo dům, nevím. Absolutně jsem neovládala své tělo, nohy se rozešly směrem k chatě. Dveře byly odemčené, vešla jsem do vnitř. Bylo to jak v nějakém hororu, potrhané tapety, spadaný nábytek a na zemi kaluže krve. Chtěla jsem utéct, ale nohy mě neposlouchaly. Mé nohy, proti mé vůli, mě vedly k mé bývalé cele, čím více jsem se přibližovala, tím více jsem se bála. Na zemi bylo, čím dál tím více krve. Stála jsem před, dveřmi, k mojí cele, otevřela jsem je. Byla tu nehorázná tma. Šla jsem ke zdi naproti dveřím, o něco jsem zakopla , a spadla do něčeho mokrého. Ani jsem nechtěla vědět co to je, ale mozek si myslel, že by to mohla být ta zázračná tekutina, která mi strachem tuhla v žilách. Postavila jsem se, kdosi vstoupil do dveří. Vypínač cvakl a mě oslnilo jasné světlo. Když jsem se rozkoukala, viděla jsem, doslova lidský jatka. Na bílých špinavých zdech, byly napsány vzkazy, typu: pomoc mi, zachraň mě, chci konečně zemřít. Po zádech mi přejel mráz, když jsem se podívala na zem. To o co jsem zakopla, bylo bezvládné tělo Andyho, ale byli tu i další, Jake, Jinxx, CC, Ashley, mamka a Zoe. Všichni byli celí od krve, domlácení a pořezaní, ale to co mě nejvíce děsilo, byl ten jejich úsměv. Nebyl to takový jako, když se smějete s přáteli, nebo nad trapným meme. Byl to nechutný, psychopatický úsměv. Odvrátila jsem zrak od toho krveprolití. Oči se mi začali plni slzy, nic jsem neviděla, začala jsem se neskutečně třást, až teď mi došlo, že mám panický záchvat. Sesunula jsem se po zdi na zem a zůstala nechybně sedět a koukala do prázdna. Zaslechla jsem nechutný smích, sataní smích. Markus. Párkrát jsem zamrkala, abych se aspoň trochu zbavila slz. Stál opřený o futra, a smál se. ,,Pamatuj si tuhle větu: šikanování se stanou šikanátory" jak to dořekl něco mě chytilo za nohu.

Probudil mě můj vlastní řev. Rozbrečela jsem se. Night vyskočil na nohy. Do pokoje se jak velká voda někdo přiřítil. Přešel ke mě a obejmul mě, podle vůně jsem poznala, že je to Andy. Byla jsem ráda, že nechtěl vědět co se mi zdálo. Musela jsem se zamyslet nad tou větou: Šikanovaní  se stanou šikanátory. To mi chtěl říci, že se budu bavit v takových zrůdnostech jako on. NEJSEM MONSTRUM. Andy mě položil do postele, a lehl si vedle mě. Věděla jsem, že si není jistý, ale když jsem nic neřekla, nejistota odpadla.

Andy vedle mě spokojeně oddychoval.  Mě trvalo asi dvě hodiny usnout.

Vzbudila jsem se, Andy a Night ještě spali. Nechtěla jsem riskovat, že by se Andy vzbudil, kdybych se převlékala, tak jsem vzala věci a šla do koupelny.

Napřed jsem spáchala ranní higienu a pak se převlékla. Věci, které mi byly, kdysi akorát, na mě teď vysely. To jsem až tak zhubla?! Potichu jsem otevřela dveře od koupelny a... Andy ještě spal.Šla jsem tady dolu , tam CC seděl a hltal očima televizi. Co tam je? Zeptala jsem se v duchu. Pohlédla jsem na obří plazmovou televizi, na kterou bych si nevydělala ani za 1000 let. Hned mi to bylo jasné. My little pony. Obešla jsem černý kožený gauč a ukempila se na druhé straně. Začala jsem se rozhlížet po místnosti a hledala skrýše, pro případ nouze i únikové východy. Pak jsem hledala jakékoliv nebezpečí, když jsem nic nenašla v klidu a uvolněně jsem se opřela. Ani nevím proč jsem to hledala. My little pony skončilo a bráška se na mě otočil a trhl sebou tak rychle, že jsem se až lekla. ,,Do sardele, tohle mi už nedělej" držel se za srdce a já si myslela, že dostal infarkt. ,,Nedělat co?" zvedla jsem ruce a pozvedla obočí. ,,Že se tu zjevíš z ničeho nic" odpověděl a já se zasmála, koukla se na hodiny. ,,CC, seděla jsem tady půl hodiny" smála jsem se ještě víc. Poslední dobou jsem na tom psychicky tak špatně, že se směju úplně všemu. CC se uchechtl a pak se mu na obličeji objevila obava a strach. Už teď se mi to nelíbilo. ,,V noci jsem tě slyšel křičet, je v šechno v pohodě? " řekl a přisunul se ke mě. ,,Kde jsou ostatní?" ignorovala jsem jeho otázku.  ,,Ještě spí. Beo je všechno v pořádku?" zeptal se mě ještě jednou. ,,Jo všechno je v poho. Byla to jen noční můra" odpověděla jsem. NE, NIC NENÍ V POŘÁDKU. Nic neni a už nebude. Má duše hnila, mé rány se ještě ani nezačaly hojit, má mysl byla nic víc než zmatek.....Je lepší říct, že je všechno v pohodě, než se v tom pitvat a ještě to zhoršit. Brácha jako by se chystal něco říct, když se po schodech dolu řítil Andy, zrovna ve chvíli, kdy v televizi začal animovaný Batman. Ani jsem si nevšimla, že vstávají na své oblíbené animáky. Všichni kolem mě měli v hlavě pořádek a  řád , a já měla bordel, zmatek.
,,Co je dneska za den?" zeptala jsem se. ,,Neděle" odpověděl Andy a s nezájmem, a v klidu pokračoval ve sledování Batmana. ,,A to jste mi někdo nemohl říct?! Vždyť mám zítra školu." panikařila jsem. ,,Zítra do školy nejdeš?" odpověděl CC. Byla jsem zmatená. ,,Co proč?" zeptala jsem se. ,,Zítra máme zkoušku, brzo ráno. A já tě ven samotnou nepustím" podíval se na mě CC. ,,Dlouho jsem chyběla, co já vim jestli mě za moji nepřítomnost nevylili" zaúpěla jsem. ,,Beo, ne nevyrazili tě" odpověděl Andy s upřenýma očima na mě a pokračoval. pokračoval. ,,poslouchej to co sis prožila to co ti Markus provedl" v tu chvíli by se mě krve nedořezali. ,,musíš se na před zotavit. Musíš si přiznat, že toto není sen, nemusíš se bát, že až usneš, probudíš se tam" vysvětlil mi Andy. Jen jsem kývla.

Okej lidi jsem tu s novou kapitolou.
Ne neumřela jsem, stále žiju. Nedávno (včera) jsme překonali 1,4K přečtení, možná je to víc nevim, hrozně moc bych vám chtěla poděkovat❤️❤️. Všichni mi dodáváte neuvěřitelnou energii, bez vás bych nebyla tam kde jsem. DĚKUJU.

S láskou Capalinka