Bratr (BVB FF)

Epilog

!!! Oznámení !!!Ok lidi, jsem zde s další a poslední kapitolou.Předem se omlouvám, na tomto příběhu jsem nepracovala asi 2 roky, možná i více, tak v případě nesrovnalostí mě omluvte.Také bych tuto kapitolu chtěla věnovat těm, co mi psali pozitivní komentáře, na tomto, pro mě nesmyslném příběhu. Taky se změnil můj styl psaní, snad to nebude moc vadit xdd.Tak doufám, že vás touto kapitolou nezklamu xdd.

Bea

Seděla jsem na lavičce a pozorovala lidi v parku. Sluneční paprsky mi svítily na tvář a příjemně mě hřály. Na to že to byl park v centru tu bylo docela ticho, lidé si potichu povídali, jako by byli v knihovně namísto parku, děti hráli na babu, ale nebyli nijak hlučné. Přišlo mi to docela divné, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Pozorovala jsem motýly, který tančily v lehkém vánku, na ptačí písně. Přiletěly blíže ke mě, jeden kroutil kolem mě. "Beo" ozval se slabý hlas, jakoby mi šeptal přímo do ucha. Ohlédla jsem se, ale nikoho jsem neviděla. "Beo" nikde nebyl nikdo, kdo by mohl pronést mé jméno. "Beo!" ozvalo se hlasitěji. Nejprve jsem si nebyla jistá. Jsem pod vlivem nějakých drog? Možná jsem se zbláznila, ale přísahám, že ten motýl řekl mé jméno. "Beo!" ozvalo se znovu, jsem si na 100% jistá, že ten motýl opět řekl mé jméno. "Beo, no tak" vážně si tady budu povídat s motýlem? "Co potřebuje?" lidé si musí myslet, že jsem dostala úžeh, kdy mě vidí, jak si povídám s motýlem.

Andy

Nikdy jsem si nemyslel, že vzbudit Beu bude tak nadlidský úkol. "Beo!" lehce jsem s ní zatřásl. "Odkud zná moje jméno?" zarazil jsem se nad tou větou. "Ty jsi motýl, ty nemáš mluvit" pousmál jsem se, kdy mi to došlo. "Já jsem Motýl Emanuel a potřebuju aby jsi se probrala" odpověděl jsem a snažil se nesmát. Konečně otevřela oči. "Andy co tady děláš? Kolik je hodin?" zeptala se mě nakřáplým hlasem. "Je přesně 3:13 a já se tě u asi 5 minut snažím probudit" zasmál jsem se. Jak jsem předpokládal, Bea se na mě nevěřícně podívala: "Proč mě u všech kuřecích řízků, budíš ve 3 hodiny ráno?" musel jsem se zasmát nad spojením 'u všech kuřecích řízků' "Obleč se, chci ti něco ukázat" zavelel jsem. Bea na mě rozespale koukala, z jejího pohledu jsem mohl usoudit, že zpracovává mou větu. "Co mi chceš ve 3 hodiny ráno ukazovat? Bubáka pod postelí?" zasmála se, ale i přes to se zvedala aby se oblékla.

Bea

Rozsvítila jsem stolní lampičku, protože by mě větší světlo vypálilo oči. Přišla jsem ke skříni a začala jsem se přehrabování oblečením. Kdy jsem našla něco v čem by mi bylo teplo a nevypadala bych jako bezdomovec, chystala jsem si svléknout tričko. V půlce pohybu jsem se zarazila. "To na mě budeš koukat, když se budu převlékat?" zeptala jsem se Andyho opřeného o zeď. "Jo, proč ne" zašklebil se. Usmála jsem se a svlékla si tričko. "No to si děláš srandu" pronesl Andy, kdy zjistil, že jsem na sobě měla podprsenku. Zasmála jsem se a hodila po něm tričko, sebrala oblečení a odešla do koupelny. "Já myslel, že holky nerady spí v podprsence" pronesl Andy za dveřmi. "To je pravda, ale já jsem usnula dříve než jsem se stihla převléknout do pyžama" zasmála jsem se. "A kam to jedeme?" zeptala jsem se, v autě. "To je překvapení" usmál se Andy a já měla chuť ho něčím praštit. Hodila jsem po něm pohled typu 'jestli to nebude stát za vstávání ve 3 hodiny ráno, tak budeš trpět' a vydali jsme se na cestu. "Jestli chce tak klidně můžeš spát, pojedeme ještě dlouho" promluvil Andy po 30 minutách jízdy, kdy si všiml, že pomalu ale jistě usínám. Jen jsem kývla hlavou a vydala se vstříc snů, kde snad nebudou mluvící motýly. Probudila jsem se v autě, stále na cestě bůh ví kam. "Ehh kolik je hodin?" zeptala jsem se rozespale. "Je 5:30" oznámil mi Andy klidným hlasem. Chvilku jsem si musela dát na čas, abych tuto informaci vstřebala. Podívala jsem se na Andyho a hledala stopy po nedostatku spánku...nic. "To jedeme přes celé spojené státy ne?" zasmála jsem se, a zamýšlela se nad tím, jestli jen nejezdil v kruzích, nebo jestli jsme nezabloudili. "No, popravdě jedeme do Kanady, pro javorový sirup" podíval se na mě s nic neříkající tváří. "No hahaha, sranda kopec" zasmála jsem se a Andy se ke mě přidal. "Ne vášně, kam to jedeme?" zeptala jsem se znovu. "Uvidí, u tam skoro jsme" oznámil mi, kdy jsme vyjeli na 'cestu', která tam ani nebyla. Podívala jsem se na něj tázacím pohledem. Pořád byla celkem tma, ale u se daly rozeznat různé siluety. Dívala jsem se z okénka na stromy, trvalo chvíli ne jsem si uvědomila, že stromy už nevidím tak často. Andy zaparkoval, ale nechal rozsvícené světla. "Tak jsme tady" oznámil, a já se na něj nechápavě podívala. Byli jsme uprostřed nějaké louky, tráva, sem tam nějaká ta kytička, ale nevěděla jsem proč jsme sem jeli několik hodin. Andy vystoupil a já ho následovala. Moře. Neviděla jsem moře, ale slyšela jsem ho. Byli jsme na útesu. Čekala jsem, že mi bude zima, ale kupodivu bylo teplo. Slaný vánek mi lehce pročesával vlasy, a zvuk mořských vln narážející o skály, byly jako ukolébavka pro mé uši. Pozorovala jsem Andyho, jak něco lovil v kufru. "Chceš s něčím pomoct?" zeptala jsem se. "Ne to je dobrý" odpověděl a zavřel kufr. Dívala jsem se na jeho ruce. "My jsme jeli takovou dálku, aby jsme měli piknik?" zeptala jsme se s pohledem upřeným na deku a piknikový koš v jeho rukou. Andy se jen usmál a jen přikývl na znamení souhlasu. "Takže rekapitulace, my jsme jeli já nevím jak dlouho, ale dlouho, pro to aby jsme si dali piknik na útesu?" shrnula jsem situaci aby mi to Andy mohl potvrdit. "Zapomněla jsi tu část s východem slunce" uchechtl se a šel vybrat místo kde by jsme mohli rozbalit deku. Podívala jsem se na mobil 5:33... vážně za chvíli bude svítat. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet. Mám to brát jako rande? Dala jsem si ruce do kapes, ne proto, že by mi byla zima, ale bylo mi to pohodlný. Zarazila jsem se, kdy jsem v kapse nahmatala nějaký sáček, vytáhla jsem ho...bonbony. Nevím kdy se tam teleportovaly, ale tak nabídla jsem si. Příchuť jablko, mňam. "To tam bude jen tak stát?,, zasmál se Andy. Protočila jsem očima a rozela se za ním. Rozbalili jsme deku a připravili jídlo. Zajímalo by mě, kdy stihl udělat tolik sendvičů. Andy mi připadal nějaký nervózní, třeba se jen bojí, že se mi to nebude líbit. "Je to tu úžasný,, usmála jsem se na něho, bylo vidět že se trochu uklidnil. Zajímalo by mě co se mu honí hlavou.