Bratr (BVB FF)

Kapitola 15

Narazila jsem do Zoe. ,,Jdi dovnitř  a zamkni se tam v zámku je klíč" vyhrkla jsem na ní. ,,HNED" poslechla mě a šla zpátky. Přiběhl Markus s nožem v ruce. Zoe se právě snažila zamknout. Jakmile to Markus zjistil, vrhl ke dveřím. Zoe se nestačila zamknout. Otevřel dveře a vzal Zoe pod krkem. ,,Co jsi chtěla udělat? Hmm" Zeptal se a nevěnoval mi pozornost. Pomalu jsem se k němu přiblížila a skočila mu na záda. Lekl se  a pustil Zoe, ta pak utekla na konec místnosti, Markus se začal ohánět nožem kolem sebe. ,,Ty mrcho slez ze mě!" zakřičel. Zaměřila jsem se na to co držel v ruce, velký, lesklý nůž od krve, mojí krve. Chytla jsem jeho ruku ve které spočíval nůž. Věděl co se chystám udělat, tak zády narazil do zdi. Jelikož jsem mu seděla na zádech, tak jsem to schytala já. Uchopila jsem čepel nože, která se mi zaryla do kůže. Adrenalin ale způsobil, že jsem téměř nic necítila. Snažila jsem se mu ho vytrhnout z ruky, to se mi bohužel nedařilo. Sklonila jsem hlavu k jeho uchu a zakousla se do něj. Zařval bolestí a pustil nůž. Vzala jsem ho ale Markus mi ho sebral. Ani nevím jak, ale krvavá čepel nože směřovala ke mě. Opatrně jsem couvala dozadu, bohužel k mé smůle mi v tom brzo zabránila zeď. ,,Tak a jsi v pasti. Co teď uděláš?'' zeptala jsem se sama sebe v duchu. Ze dveří, které vedli k Zoe, vykoukla malá uplakaná blondýna. Bylo na ní vidno, že absolutně neví co má dělat. ,,BĚŽ!!'' vykřikla jsem. Zoe se rozběhla pryč... pryč od místa, které nám dělalo takovou neuvěřitelnou bolest. Markus se otočil a rozeběhl se za ní. Snažila jsem se mu v tom zabránit... odhodil mě tak prudce, že jsem se praštila hlavou o zeď. Viděla jsem rozmazaně, motala se mi hlava a sotva jsem se postavila. Ušla jsem pár kroků, a hned jsem se zřítila na zem. Chvíli jsem seděla a snažila se zaostřit.... když tu náhle. V uších se mi rozezněl nepříjemní zvuk výstřelu. ,,Zoe, ne ne ne to nemůže být... '' stěží jsem vstala a co nejrychleji jsem se snažila najít malinkou, roztomilou blondýnku. Doběhla jsem, no jestli by se to dal nazvat běh, ke vchodovým dveřím. Markus stál se zbraní v ruce. Podívala jsem se jestli někde neleží, Zoe. Konečně jsem zaostřila a.... nic, nikdo tam neležel. ,, Co jsi jí udělal!? Žije, prosím, že jsi ji nezabil. Prosím'' rozbrečela jsem se a slzy se nekontrolovatelně kutálely po mích tvářích a zanechávaly červené, slané potůčky. Nedokázala jsem ovládat své vzlyky. Co se děje? Možná jsem se právě psychicky zhroutila. Odešla jsem někam, kde bych byla sama. Ne ne ne ne nemůže být mrtvá. Já jsem jí SLÍBILA, že se odtud dostane. Třeba.... třeba minul a ona utekla...jo tak to bude.

Pohled Zoe

,,BĚŽ!!'' zakřičela Bea. Poslechla jsem. Utíkala jsem co jsem jen mohla a zároveň jsem se proklínala za to, že jsem ji tam nechala. Vyběhla jsem hlavními dveřmi, běžela jsem zahradou. Nesměla jsem zpomalit, Mrkus mi byl v patách. Rozezněla se hrozně hlasitá rána. Lekla jsem se. To však vystřídala nehorázná bolest. Nepřestávala jsem běžet. Vběhla jsem do lesa, tady budu snad v bezpečí. Bolest nepovolila. Sáhla jsem si na místo kde bych měla mít ledviny a..... ne ne ne prosím ne. Postřelil mě. Potřebovala jsem co nejdříve najít pomoc, jinak zemřu. A jestli se tak stane, tak se Bea obětovala zbytečně. Vydala jsem se na cestu.

Po asi 15 minutách chůze jsem byla hrozně vyčerpaná. Lesy mám ráda, ale tenhle mě téměř děsil k smrti. Zvláště v noci. Šla jsem asi půl hodinu a vyšla jsem na silnici. Přijíždělo auto, stoupla jsem si doprostřed a doufala, že to nevezme přese mě. Auto zastavilo a z něho vylezl.... CC?? ,,PROBOHA co se vám stalo!?'' zeptal se vyděšeně. ,, J-já jsem utekla, j-je tam ještě j-ed-jedna....'' víc jsem říct nedokázala......obestoupila mě temnota a já ztratila vědomí.

Pohled Andyho

Ležel jsem na posteli a utápěl se ve smutku. Proč mi tak chybí?? A až teď mi to došlo. Já jí MILUJI. Ano já MILUJI Beu. Hrozně moc mi chybí. Ale o co, že jí unes Markus, až ho potkám vymlátím z něj duši. Bojím se, tak hrozně se bojím, že ji už neuvidím. Uvidím někdy ještě její nádherný úsměv, ty nádherně modré oči? Jestli se dozvím co jí všechno dělal, tak mu to vrátím i s úrokama. Zažije peklo na zemi. Začal mi vyzvánět mobil. A až teď jsem si uvědomil, že brečím. Volal mi CC. Zvedl jsem to a byl jsem zvědavý co z něj vypadne.