♥TomTord Together till the End [EW CZ ] ♥

9. Kapitola

Děti moje... Je to opravdu dlouhá doba, nějakých 6 let od vydání první kapitoly, upřímně by mě vživotě nenapadlo, že ještě někdy vůbec něco napíšu. Předem bych chtěla jen říct, že většina této kapitoly je z mého rozepsaného konceptu, kterého jsem se roky nedotkla a myslím si, že by byla škoda kdybych ho jakkoliv měnila. Taky jsem neskutečně dlouho nepsala vůbec nic, takže pokud je to vidět tak se omlouvám, nejsem spisovatel ale myslím si že si tato kniha zaslouží být dopsaná. Předešlé kapitoly nebudu nějak opravovat nebo přepisovat. Můj pravopis se sice zlepšil, ale neručím za sebe. To je ode mne z budoucnosti vše,  Níže si ještě můžete dočíst to, co navařila viky z minulosti.  <3

*V první řadě  bych se chtěla omluvit za tu dobu co nevyšla jediná kapitola. Upřímně bych řekla že jsem celou tuto knihu špatně začala, a nejraději bych ji celou přepsala, to by už ale ztratila to kouzlo šíleného TomTord fanouška. Za tu dobu co jsem nebyla aktivní se v mém životě stala opravdu spousta věcí. Špatných i dobrých, ale já jsem ráda za to kde dnes jsem, za lidi co mám kolem sebe a za události co si mě přetvořili k doufám lepšímu. Chtěla bych tuto knihu dopsat jak se patří. V druhé řadě bych chtěla poděkovat vám, za  vaši podporu. Jste úžasní. Nikdy by mě nenapadlo že by něco co sepíšu zrovna já mělo sebemenší úspěch. Ale teď tu zde sedím v úžasu. Jste opravdu nejlepší.  (2018)

Tom POV.

26 zmeškaných hovorů od Edda
16 zmeškaných hovorů od Matta

50 nepřečtených zpráv.

Hned jsem volal Eddovi, musí mít o nás hrozný strach. Vytočil jsem Eddovo číslo, sotva stihlo vyzvánění jednou zapípnout a už jsem slyšel vyděšeného Edda.
"Tome?! Kde u šťastné plechovky jsi ?! Máš vůbec tušení jak jsme se o tebe báli?! Pro boha! Matt začal tisknout plakáty s nápisem Hledá se Tim! A navíc Tord není nikde k vidění. Prosím řekni že jsi v pořádku aspoň ty. "
"Promiň, nechtěl jsem vás vyděsit." Než jsem stihl pokračovat skočil mi Edd do řeči.
"To je sice hezký ale už se stalo!"
"Jo, já vím. Fakt se omlouvám. Tord odletěl do Norska, tak jsem si chytil nejbližší letadlo abych ho mohl seřvat."
"NORKSO?! Proboha Tome, tvoje pomstychtivost opravdu nezná mezí...A našel jsi ho?" Povzdychl jsem si. "Ano, našel. A vezmu ho sebou zpátky..."
Když jsem mluvil kouknul jsem na spícího Torda a na tváři se mi vykouzlí maličký úsměv. Vypadá tak nevinně když spí. Kdo by byl řekl že je to jeden z nejnebezpečnějších lidí na planetě... "Dobře...Fakt jsem měl strach, dávejte na sebe pozor"
"Neboj mami" Zakřením se za telefonem.
"Věř mi že nechceš abych byl tvoje máma." Ozvalo se výhružně a já se jen uchechtnu.
"Kde je vůbec Matt? "
"Rozvješuje plkáty s nápisem hledá se Tim a Tod všude po městě."
"Prosím, vyřiď mu že jsme v pořádku."
"Vyřídím." Povzdychne si Edd.
"Dobře, tak se pak uvidíme."
"Dávejte pozor..." Řekne ještě máma Edd než zavěsí. Lehce šťouchnu do spící princezny na posteli, ten se však ani nehne. "Šípková růženko, měli bychom letět domů." Šeptnu, a on jen rozespale zabručí. "Notak vztávej ty Komunistická princezno!" Kvíknu bezradně. "Ještě pět minut~" Zakňučí Tord. "Tak to ani omylem zlato, musíme chytit letadlo" Dodám efektivní ironický tón a stáhnu z něj peřinu. Jenže jsem si nestihl uvědomit že na sobě můj ďábelsky přitažlivý společník nemá vůbec nic. Okamžitě mi zrudnou tváře při pohledu na jeho tělo. "Vidíš něco co se ti líbí~ ? Zlato." Mrkne na mě s ďábelským úšklebkem a nezapomene použít moji vlastní poznámku proti mně . "OBLEČ SE!" písknu a hodím po něm polštář. "Srdcervoucí" Zamumlá falešným ublíženým tónem.

[O pár Hozených polštářů a červenajících se Tomů později~]

Stáli jsme s kufry na letišti v Oslu. Za hodinu nám letí letadlo do Anglie. Povzdynu si nad představou že jsem se opravdu sbalil a udělal takové spontánní rozhodnutí. Rozhodně to stálo za to. Usměju se nad tím. Ucitím jak se něčí ruka proplátá s tou mou, když zvednu hlavu uvidím Tordův uklidňující úsměv. Úsměv mu oplatím a něžně si opřu hlavu o jeho překvapivě pohodlné rameno. Zkrze skleněný strop kolosálního letiště jde vidět do broskovova barvící se obloha. Přál bych si aby tento moment nikdy neskončil. Jestli tohle je láska, nechci už nikdy žít bez ní...Lépe řečeno bez něj. Zavřu oči a nechám se unést kouzlem okamžiku.