Broken mirror (Fanfic) CZ

9. Annie Jackobsová

                         Patryck:

Jak se mohl zatraceně Tord dozvědět o Annie? Musím jí říct, aby mi to zrcadlo dala, nebo spíše půjčila. Potom, co mi to Tord řekl, jsem jí zavolal.

Annie: "Ahoj brácho! "

Patryck: "Ahoj Annie. Máš chvilku? "

Annie: "Jasně. Povídej, co potřebuješ?"

Patryck: "Potřebuju tvoje zrcadlo "       

Annie: "Na co zrcadlo? "

Patryck: "Tord ho potřebuje."

Annie: "Aha. Tak fajn mám ti ho dovézt nebo... "

Patryck: "Ne ne. Já si pro něho přijedu. Asi za 3 hoďky jsem u tebe"

Annie: "Tak jo. Čauves "

Patryck: "Čus"

Annie ukončila hovor a já jsem si ověřil, jestli nemám náhodou dneska stráž. Neměl jsem ji, takže to bylo perfektní.
Už jsem odcházel ze základny a vtu mě chytil za rameno Paul. "Kam deš Páťo? "Řekl. Ach, jak já nenávidím ty jeho přezdívky. "Za Annie. Vždyť víš, ségra. Tord od ní potřebuje to zrcadlo" odpověděl jsem, vysmekávajíc se z jeho uchopení. "Nemám jít s tebou? Vypadáš vystresovaně."
Ano, měl pravdu. Byl jsem vystresovaný, ale kdoby nebyl, když  máte za šéfa rohatýho magora, který si myslí, ze ovládne svět?

Paul byl můj kámoš, musel jet se mnou, byl to podle mě skoro jediný člověk, kterýmu na mě z celé téhle pošahané armády záleží. "Jasně, pojeď. Alespoň bude sranda" řekl jsem mile.

Oba jsme si sundali uniformy se samopaly a nasedli do auta v červených svetrech a na nich mikiny. Já žlutou, Paul růžovou. Vždycky jsem se mu smál, že vypadá, jak teplouš. Vždy jenom řekl "Prostě se mi ta barva líbí. Každý může nosit co chce ne? Navíc, jediný kdo tady vypadá jak teplouš, jsi ty s tou tvojí ofinou"
Takže dnes, jsem to ani nevytahoval.

Nastartovali jsme auto a já si přes bluetooth pustil moje nejoblíbenější písničky z mobilu. Pustil jsem si Panic! At the disco (kdo by neměl rád že?) a cesta byla hned veselejší. Paulovy to taky asi nevadilo.
Uz jsem se za Annie těšil, neviděl jsem ji nejmíň půl roku. 

Už jsme jeli skoro hodinu a Paul už byl z mojí hudby otrávený, a tak zapnul rádio. Právě tam byla reklama na Colu s příchutí slaniny. Kdo by si to sakra kupoval? Paul začal rychle přepínat stanice, dokud se po autě nerozlehla rocková hudba. To jsem poslouchal další hodinu a pak jsem to nevydržel a rádio vypl.

"Budem si radši povídat "řekl jsem a čekal na jeho reakci. "Eeeeh fajn. No, kolik má ta tvoje ségra vlastně let? "Paul se snažil začít konverzaci. "20. Je o 5 let mladší než já "Řekl jsem "Takže když si byl malý, musel ses o ni starat že? " Řekl Paul, jako kdyby mi chtěl připomenout, jak jsem to nesnášel. "Jo. Bylo to hrozný, ale když jsem šel v 15ti na vojnu, dost jí to vzalo" Řekl jsem a zamýšleně se díval na vozovku.
"Hele Páťo" řekl Paul a já mírně zavrčel "Proč ses dal vůbec na vojnu?" Zeptal se sledujíc mě tázavím pohledem. Nikdy jsem mu o tom neřekl. Nikdy jsme se na tohle téma nebavili.
"Vlastně to bylo kvůli tomu, že jsem chtěl pomáhat, chtěl jsem chránit a zemřít za něco užitečného. Ale tohle v Rudé armádě neplatí, tady lidé nejsou čestní a rozhodně nebojují za správnou věc a napomáhají. " Řekl jsem smutně.

Byla tu chvíle trapného ticha. Asi dvě minuty jsme byli zticha a byl slyšet jen zvuk motoru. "Páni. Nikdy jsi mi o tomhle neřekl. No, já jsem do armády nešel dobrovolně. Otec mě  k tomu donutil. " Řekl Paul a byl pak taky zticha. Tahle cesta je plná překvapení. "Myslím, ze povídání stačilo" řekl jsem nervózně a zapl rockové rádio.

Přijížděli jsme do blízkosti domu mé sestry. Zaparkoval jsem před její garáží a spolu s Paulem vylezl z auta.
Došli jsme ke vstupním dveřím z tmavého dřeva a zazvonil jsem na zdobený zvonek se jménem Jackobsovy.

Otevřela mi má blonďatá sestra. Byl jsem hodně vyšší než ona, takže když jsem jí  chtěl vidět musel jsem sklonit hlavu. Měla na sobě černé tryko s nápisem 'Bad bitch'. Nad tím jsem se trochu pousmál. Ano, to opravdu byla řekl jsem si. Dále na sobě měla rozepínací růžovou mikinu a ryfle, ve kterých jsem jí viděl posledně. "Ahoj brácho!" řekla s radostí a objala mě. Musel jsem se sklonit, abych jí obejmutí opětoval.

Potom co mě přestala obíjmat, se podívala na Paula. Pořád se mu dívala na obličej, no spíše na obočí. Už se chtěla Paula zeptat, ale ten jí přerušil "Ano to obočí je pravé" řekl. "Asi se tě na to ptá hodně lidí že?" zadržovala smích. "Skoro všichni" řekl uraženě. A Annie už to nevydržela a rozesmála se. "Tak pojďte kluci dovnitř " řekla a utírala si slzy.

Vešli jsme do chodby, kde byl obrovský botník. Vyzuli jsme se a šli hned do obýváku. "Máte to tu pěkné" řekl Paul, který se rozhlížel po všech těch obrazech, které na zdech vyseli.
"Můžeš mi tykat" řekla Annie pobaveně. Sedli jsme si na gauč a Annie nám připravila kávu. Potom jsme tam dlouuuuuuuuuuuuuuho klábosil.

Nakonec mi Annie dala zrcadlo, já i Paul jsme se rozloučili, nasedli do auta a mávajíc skrz okínko jsme jeli zase na základnu. Během cesty hrálo rádio a vypli jsme ho, až jsme byli u základny.
Hned co jsme vešli, jsem šel za Tordem do pracovny a zdělil mu, že zrcadlo máme. "Skvěle. Dobrá práce"
řekl a my odešli.

                           Tord:

Zavolal jsem Eddovy tu novinu a oni tu za chvilku byli. Max to vše sestavil a otevřel nový portál. Říkal, že až vejdou holky, zatáhne za páčku vedle něj a celý holčičí vesmír, se vrátí zpátky. Teď se asi ptáte jakto, že se nevrátí holky z armády? To je prosté, všichni, kdo jsou v Rudé armádě jsou očipovaní. Ti, kdo odešli, tak těm museli čip vyndat. Což je velmi bolestivé. Edd se s holkama rozloučil, pak i Matt a nakonec Tom. Holky vešli do portálu a Max zatáhl za páku.

Zase to zářívé světlo zaplnilo moje oči.

Takže holky už nám odešli. A zjistili jsme, že Patryck sestru!!
Snad se vám tahle kapitola líbila.
Začala jsem to psát včera asi kolem půlnoci a nemohla pak unsnout XD
Btw 1000 slov OwO