Broken mirror (Fanfic) CZ

Eduardo😱

Tom:

Z obchodu jsme chtěli jít rovnou k Eduardovy.
Tord s Tori řekli, že půjdou na základnu, že si tam musí něco dořešit. Neměl jsem nic proti! Vždyť by nám to stejně kazili komouši blbý! Edd,ale chtěl, aby s námi šli. Tord řekl že nemůže a že to prý nepočká a odešli. Max i ta druhá šli s nimi.
Tak zbylo zase nás šest. Šli jsme směrem k našemu bytu. "Jak Eduarda najdeme, když nevíme kde bydlí?" zeptal se Matt. "Myslím, že mám jeho číslo" řekl Edd. Podíval se do mobilu a měl u něho napsané 'Eduardebil'. "Wow" řekl jsem sarkasticky.
Vytočil jeho číslo. Eduardo to zvedl a řekl "Co chceš?" jeho tón byl otrávený. "Hele... noooooooo... , mohli bychom si půjčit vaše...... zrcadlo? Jestli by to nevadilo." řekl Edd milým tónem "Ne!" odpověděl Eduardo.
Edd se odmlčel a řekl znova "prosím" "NE!!" odpověděl Eduardo a zavěsil. "To je blbý " řekl jsem a přemýšlel, jak to teď udělat. Po chvíli jsem dostal nápad.

Tord:

Šli jsme s Tori na základnu, abychom mohli naplánovat, jak provedeme to ovládnutí světa.
Moje armáda je teď v ochranných složkách našeho státu, takže kdybychom zaútočili teď, nikdo by to nečekal. Geniální.
Navíc je tu teď i Toriina armáda, takže plán vychází skvělě.
Edd a ostatní nemají o mém plánu tušení, ani ho nesmí mít. Jenom by to dělalo potíže.
Zeptal jsem se Tori, jestli o tom ví její armáda, protože skoro nebyl čas jim to říct. Řekla, že už se o tom ví dávno a že to taky plánovala. Přikývl jsem a spadl mi kámen ze srdce.

Tom:

Vzpomněl jsem si, že když jsem si hledal nový byt, když se Tord vrátil, byl jsem u jedné staré babky, která měla na stěně Eduardovi fotku. Musela to být jeho babička, nebo nějaký jiný příbuzný.
No, v to jsem alespoň doufal.
Řekl jsem tu klukům a řekl, že je tam zavedou. Ještě si to místo pamatuju a doufám, že se zbavila těch čoklů.
Došli jsme k ní a já zazvonil.
Otevřela malá babička. "Dobrý den paní. Neznáte náhradou někoho jménem Eduardo?" zeptal jsem se milým, možná až přeslazeným hlasem. "Ano, ano. Já jsem jeho babička. Co po něm potřebujete mládenci?" zeptala se a já se usmál. Ne protože je Eduardova babička, ale proto, že nevyběhli žádní psi se sekerama v tlamě. "My jsme jeho kamarádi a chceme ho navštívit, ale nevíme, kde teď bydlí." řekl Edd a úplně to prožíval. Až to bylo moc nápadné.
"Ano on má kamarády? Moc jich nemá víte, když byl menší tak....." ta babka mluvila asi další půl hodinu, než nám řeka, kde bydlí. Bylo to pár bloků od nás.
Tak jsme tam šli a všechny už z toho přecházení bolí nohy, včetně mně. Stáli jsme u paneláku. Pročítal jsem jména až jsem našel Eduarda a zazvonil.
" Kdo je?" zeptal se otrávený hlas. "To jsem já. Tvoje babička Eduardíčku pusť mě dovnitř ~" řekla Ell chraplavým hlasem.
Nevím, jak se jí to povedlo, ale znělo to přesně jak ta babka. "Ano babi. Pojď nahoru." řekl Eduardo a já zatlačit na dveře. Otevřeli se a my vešli dovnitř.
Procházeli jsme patra a naneštěstí, Eduardo bydlel až v 5. patře a na konci chodby. Už jsem skoro necítil nohy. Našli jsme byt a zazvonil jsem.

Sorry😢 tahle kapitola je fakt krátká