Broken mirror (Fanfic) CZ

11.

Tom:

Už je to několik hodin od toho, co mě Tord praštil. S klukama vymyšlíme, jak se odtud dostat. No, jediný nápad, který připadá v úvahu je, že bych přiměl stráže, aby mi celu otevřeli, nějak bych vyběhl, vzal klíče a zamkl je tam. Sám bych nevěřil, že bych něco takového dokázal, stráže by nejspíš nevešli naráz, vešel by jeden a ten druhý by hlídal. Takže nic.
Možná by šlo, kdyby nás měli hlídat ten ofináč - jak že se jmenuje? Jo aha Patryck. No, kdyby nás Patryck a ten Pan velký obočí Paul hlídali, možná by se slitovali a pustili nás. Samozřejmě že tajně. S tím ale nepočítám, jsou to vycvičení vojáci a na tohle jsou trénování. Kdyby se to navíc Tord dozvěděl, docela určitě by udělal něco jim.

Nejsou tu okna, takže možnost utéct oknem je taky nemožná. Ale počkat, jsou tu větrací šachty! "Psst Edde" Musel jsem mluvit potichu, aby nás ti vojáci za dveřmi neslyšeli "Edde, jsou ti větrací šachty!" říkal jsem s radostí ukazujíc na ně. "To nám trvalo tolik hodin než jsme přišli na to, že tu jsou šachty?!" výkřik Matt, který mě očividně slyšel. "Tak hele. Zaprvé, všiml jsem si jich já a zadruhé buď rád, že alespoň někdy" řekl jsem mu a věnoval mu vražedný pohled "Takže, jak tam vylezeme?" zeptal se Edd. Jaksi jsem nepomyslel na to, že ta šachta byla v mé cele. "Urghhh faaajn. Tak já tam vlezu" řekl jsem otráveně. Bylo to celkem vysoko a já byl celkem malý. Nejnižší z nás všech. Snažil jsem se tam párkrát vyskočit a asi na popáté se mi to povedlo.

Vlezl jsem do té šachty. Trochu jsem se zhnusil z toho, jak tady byla hromada pavouků a pavučin. Taky nějací brouci. No fuj. Nehledě na to jsem lezl dál. Světlo z cel se nedostalo tak daleko a tak tu byla tma. Ještě lepší. Před sebou jsem uviděl svítit malé světlo. Bylo to přesně takovéto "světlo na konci tunelu" znáte to z těch filmů. Trochu jsem zrychlil, páč už jsem to chtěl mít za sebou.

Doplazil jsem se ke konci šachty a viděl do pokoje. Chytl jsem mříže, které byly předemnou a pokoj si prohlížel. Vypadalo to jako sklep, nebo něco. Byly tu krabice a zbraně a podobné věci, které byste mohli vidět ve vojenské základně. "Skvělý" řekl jsem si pro sebe a lehl si na záda. Pokrčil nohu a ty mříže vykopl. Bylo to lehčí než jsem si myslel. Beztak, tahle šachta musí být už hodně stará.
Skočil jsem na zem a ujistil se, že jsou dveře zamčené. Vzal jsem dvě pistole a jeden samopal. Taky nějaké nože. Kromě zbraní tu byly i neprůstřelné vesty a tak jsem dal jednu na sebe. Dokonce tu bylo i malé železné beranidlo. Vzal jsem ho a rozběhl se proti dveřím, abych je vyrazil. Beranidlo do nich narazilo a dveře se skácely. Sakra to bylo asi trochu slyšet. Rozhlédl jsem se na chodbu a nikdo tu nebyl. Divné. Vyšel jsem ven a hledal, kde je to vězení. Vchod do šachty jsem měl po levé ruce, takže jsem se vydal tama.

Chvilku jsem šel. Byly jsme dost v podzemí, takže tady nechodili zadní vojáci. Naštěstí. Zatočil jsem za roh a viděl kovové dveře, které po obou stranách hlídali vojáci. Super jsem tady. Všimli si mě a jeden proti mě vyběhl. Já nevěděl co mám dělat a tak jsem vzal ten samopal a praštil ho s ním. Zanadával a já ho bouchl ještě jednou a silněji. Spadl na zem. Asi jsem ho omráčil. Ten druhý proti mě vyběhl taky. No, tak jsem se zase rozmáchl a praštil ho taky. Tenhle se svalil už při první ráně.
Sklonil jsem se k tomu prvnímu a vzal mu klíče. Přišel jsem je kovovým dveřím a zavolal na kluky, že jsem tu. Uslyšel jsem Matta jak říká "Super. Tohle prostředí neprospívá mému obličeji" už jsem mu chtěl říct, že jestli řekne ještě podobnou blbost, prostě ho neodemču a nechám ho tam. Ale potlačil jsem to a odemkl. Na kroužku bylo více klíčů od všech cel. První jsem přišel k Eddovy a odemkl ho. Vyšel ven a říkal něco jako "Já věřil že to zvládneš" já jen přikývl a šel k Mattovy a odemkl ho s nechutí, myslíc na jeho kecy.

Vyšli jsme a Edd uviděl ty dva vojáky na zemi. Uklidnil jsem ho, že jsou jen omráčení z toho, jak jsem je praštil samopalem. "Okay" řekl nejistě Edd. Podal jsem klukům nože a vyšli jsme na opačnou stranu od vojáků. Šli jsme tou chodbou, kterou nás vedli a došli k dalším dveřím. Povzdychl jsem si, když jsem zjistil, že jsou zamčené. Zkoušel jsem klíče, které by tam mohli pasovat a po chvilce pokusů jsem se trefil a otevřel dveře,které zaskřípaly. Nakoukl jsem a viděl hromadu vojáků. S klukama jsme se na sebe vzájemně podívali. "Co kdybychom si prostě půjčili oblečení od těch vojáků tam" řekl Edd a ukázal na ty dva chlapíky ležící na druhé straně chodby. "Dobrý nápad" řekl jsem a vyrazil rychlím krokem k nim. Edd a Matt za mnou. Doufal jsem, že jsem ty vojáky praštil dost tvrdě. Půjčil jsem si oblečení od nějakého Jeremyho. Edd zase od Andrewa. Mikiny jsme jim tu nechali. Stejně jich doma máme plné skříně. Šli jsme zase na druhou stranu chodby když najednou Matt řekl "Hele a co já?!" Edd a já jsme se na něj podívali.

Co říkáte na nový obrázek příběhu???
Ano, sama jsem ho kreslila 😂