Nezapomeň "DOKONČENO"

Růžová růže

,,A tati, myslíš že bychom mohli mamince přinést i růžové růže?" chytla Thomase za ruku Elien. Thomas se k ní sehnul. ,,Maminka měla moc ráda růžovou." Elien se usmála a oblékla si své světlerůžové šaty. ,,Tatí?" ,,Ano?" ,,Zapneš mi je prosím?" otočila se k němu zády. Thomas ji zapnul šaty a podal jí krémový svetřík. ,,Jsi krásná, jako tvoje maminka." políbil ji do vlasů a zamáčkl slzu. 

,,Něco pro tebe mám." Chytl svoji Elien za ruku a šli spolu do ložnice. ,,Už jsi o něco starší, takže..." setřel si slzu. ,,Tohle ti vybrala maminka." Podal ji malou červenou krabučku. Elien ji otevřela. Byl v ní schovaný stříbrný řetízek na krk s písmenkem E a M. ,,Em?" ,,Elien a Mia." ,,Ach tatí!" vykřikla a objala Thomase. Obejmutí ji opětoval a pevně ji tiskl k sobě.

,,Je čas." řekl po chvíli. Oba vstali a vyšli z domu. Šli pěšky. V tichu. Za ruce. Zastavili se až u květinářství.

,,Dobrý den," pozdravila je květinářka, ,,Jako obvykle pane Sangstere?" ,,Je možné dnes dostat růžové růže? Měla by narozeniny.." ,,Zajisté," pousmála se květinářka. ,,Kolik si jich budete přát?" ,,Dvacet osm." Květinářka napočítala růže, navázala a ukázala Thomasovi a Elien. ,,Jste spokojeni?" ,,Líbi se mi to." usmála se El. ,,Ano děkujeme." Thomas slečně podal svoji kreditní kartu. Píp. Uklidil si ji zpět do peněženky, vzal kytici, chytl Elien za ruku a odešli.

Otevřel bránu a přidržel, aby Elien mohla projít. Cestu už znala. Nakonec dlouhé řady a pak doleva. Thomas její kroky následoval.

Elien i Thomas se zastavili.

Elien stála v tichosti. Prolomil ho až Thomas. ,,Všechno nejlepší, lásko." Položil kytici růží na mramorovou desku. Stíral si slzy, ale byly rychlejší a hustější. Elien mu dala do ruky kapesník. Pevně její malou ruku stiskl. Pohladil ji po hřbetu, a usmál se. Otřel si slzy a nadechl se. ,,Trošku to mamince očistíme." Sehnul se a začal odhazovat lístky, co spadaly ze stromů. ,,Proč je na hřbitově tolik stromů?" podívala se do nebes Elien. ,,Protože ve stromech jsou duše našich blízkych, kteří už nemohou být s námi." ,,Myslela jsem, že je maminka v nebi.." nechápala Elien. ,,Maminka je v nebi, to máš pravdu zlatíčko, ale když chodíme za ní, přijde její duch a sedí na stromu." Stromy se mírně zachvěly, fouknul vítr.

,,Měl si maminku hodně rád?" ,,Miloval jsem ji, jako teď miluji tebe." dal ji pusu na líčko.

,,Pojď, půjdeme, maminka musí odpočívat." Zadíval se na její černobílou fotografii na hrobě. 

Elien ho chytla za ruku. Společně odešli.