The Potters

2. Díl - Překvapení

Obchod s hůlkami rodiny Ollivanderů jakoby dominoval celé příčné ulici. Aspoň tak to Harrymu připadá. Čekal na své rodiče kteří zůstali stát před obchodem s kotlíky a už příliš dlouho tlachají s otcovými podřízenými. Jemně poskočí a doběhne k matce kterou zatahá za rukáv.
„Matko!" Vykřikne. „Pojďte už!" Zachraptí rozrušeně.
„Harry nech toho! Buď slušný a pozdrav!"
„Ah! To je mladý Harry Potter." Usměje se na brýlatého chlapce muž proti němu.
„Dobrý den." Kývne Harry nervózně a prohlídne si vysokého muže i jeho buclatou manželku.
„Náš nejmladší syn jede tento rok též poprvé do Bradavic." Usměje se. „Možná se dostanete do stejné koleje! Rone! Pojď sem!" Během chvilky se mezi mužem a ženou objeví vysoký zrzavý chlapec s neuvěřitelným množstvím pih na nose a obličeji. Tomu, že je jedenáct? Vždyť už teď je skoro stejně vysoký jako James. Avšak, Ron zůstane omámeně stát s čokoládovou žabkou v ruce, shoda okolností, možná osud, jak s oblibou tvrdí Lily, má zrzek zrovna žabku s fotkou manželů Potterových.
„Vy jste James a Lily Potter!" Vykřikne Ron překvapeně za což si vyslouží káravý pohled od otce díky čemuž se omluví a rychle žabku schová. „Omlouvám se. Otec o vás neustále mluví ale nikdy mi nedovolil jít s ním do práce abych vás pozdravil." Zakoktá. „Totiž..." Silně zčervená což je na jeho bledé kůži vidět. „Dobrý den, Ron Weasley." Natáhne ruku k Jamesovi který ji se smíchem silně stiskne a kývne, ovšem pohled mu padne na Harryho.
„Já jsem Harry." Oba chlapci si potřesou rukou a usmějí se. Harry se nikdy s nikým z rodiny Weasley nesetkal přímo, ale tak nějak je zná z vyprávění od otce který je zná z vyprávění právě od hlavy rodiny Arthura Weasleye. I přesto, že na ministerstvu pracují jeho rodiče na úplně jiných postech se velice rádi seznamují se všemi kdo jsou jim jen trochu sympatičtí. No a samozřejmě by to nebyl Arthur Weasley kdyby se nesnažil co nejvíc se seznámit s milou a krásnou Lily Potterovou a nevytáhnout z ní nejhlubší tajemství o mudlovském světě. I přesto, že ji to občas leze na nervy by to nikdy nepřiznala a vždy mu s radostí odpoví na každou jeho otázku i když je sebe divnější. K čemu se používá alarm domu? Jako vážně?
Harry se opět otázal rodičů zda by už mohli konečně jít koupit novou hůlku, opravdu se již nemohl dočkat. Ron sklopí pohled k té své kterou má zastrčenou u opasku džín.
„Ty sis tu svou už koupil?" Vyhrkne nadšeně Harry. „Smím se podívat?" Natáhne k němu ruku.
Ron přikývne a hůlku mu podá. „Není ale nová. Je po mém bratru Charliem. Ten akorát v Bradavicích ukončil studium a dostal novou."
„Proč si nedostal novou? Každej by měl dostat novou hůlku je to tu napsaný!" Harry zašmátrá v matčiný bezedný kabelce ale ještě než stačí najít dopis který dostal hlasitě sykne když ho Lily štípne do paže. „Co je?!" Zahaleká bolestně a chytne si paži.
„Tak...my už půjdeme, rád jsem tě viděl Arthure a tebe taky Molly, uvidíme se určitě u vlaku v září." Usměje se James, Lily jen přikývne a odtáhne svého syna dál.
„Harry to bylo neuctivé!" Zašeptá Lily když jsou dál a sama pomocí kouzla najde dopis na kterým je seznam věcí přičemž si tam pomocí propisky pár věcí odškrtne.
„Co na tom bylo neuctivého?" Zamračí se Harry a jen co si upraví sako, podobné co má jeho otec si i upraví kulaté brýle a zmateně na matku pohlédne. „Vždyť jsme ti říkali, že tato rodina má hodně dětí!"
„No a?"
„No a to znamená, že musí živit hodně krků a nemají tolik peněz co my." Vysvětlí mu netrpělivě Lily.
„Byli hold jako zajíčci." Usměje se pobaveně James čímž si od své manželky vyslouží káravý pohled a od syna zmatený. „To je jedno Harry." Mávne rukou a povzdychne si.
Společně všichni tři vejdou do obchodu s hůlkami. Harry se nadšeně rozhlíží, zhluboka se nadechuje užívajíc si vůni všech typů dřeva, ze kterých jsou hůlky vyrobeny. Chytne se police která mu dosahuje ramen a vyhoupne se na špičky jen aby byl co nejblíž napodobeniny hůlky z Bezového dřeva.
„Ale dobrý den." Ozve se z druhé strany místnosti. Malý Harry se rychle otočí snad jakoby udělal něco, co se nesmí a pohlédne na starce za pultem, akorát slézá z žebříku, pomalu z něj ani nesundá druhou nohu a žebřík zmizí mezi regály, Harry se za ním pobaveně podívá načež svůj zelenkavý pohled opět přesune k pultu.
„Chci hůlku!" Vyhrkne nadšeně a přiběhne k němu.
„Harry Jamesi Pottere!" Vykřikne jeho matka a mávne rukou čímž Harryho umlčí aby nemohl protestovat. Harry nesnáší tento druh trestu. Používá to nejčastěji.
„Vrbové dřevo. 10 1/4 palce." Usměje se nadšeně pan Ollivander. „Lily Potterová." Natáhne k ní ruku a potřese si s ní. „Vyrostla jsi od mé poslední návštěvy. No a samozřejmě mahagonové dřevo a 11 palců." Tentokrát pohlédne na Jamese a též si s ním potřese.
„Je neuvěřitelné, že si to vše pamatujete." Pochválí James paměť starého pána.
„Pamatuji si úplně každou kterou jsem prodal."
A mezitím co se Harryho rodiče baví s panem Ollivandrem a ponechávají svého syna jeho vlastnímu osudu, se Harry, i když úplně němý, rozhodne trochu více prozkoumat malý obchůdek, během chvilky se ztratí mezi nekonečnými regály a ačkoliv se obchod zdá malinký, opak je pravdou, obchod je větší než jejich dům. Aniž by zjistil jak, se během chvilky ztratí, rozhlédne se po jedné z mnoha uliček ve které stojí a zpanikaří, protože kvůli kouzlu Silencio si ani nemůže přivolat pomoct. Ať se snaží sebevíc a hlasivky, i přesto,že nevydávají žádný zvuk, ho už bolí, skoro až zoufale se rozhlídne okolo a v ten moment si uvědomí jaká je kolem tma. Byla by asi blbost mít v takovém obchodě svícny, vždyť je to jako takový větší ohniště. Harry se musí sám pro sebe, a i bez zvuku, zasmát nad vlastním vtipem. Když se uklidní a uvědomí si situaci opět trochu znejistí a nasucho polkne, nastraží uši zda neuslyší rodiče ale nic. Asi se příliš zapovídali. Mají to ve zvyku. Obzvlášť otec. Oba mají tolik přátel, až ho to děsí. Na jednu stranu má strach, že až přijde do Bradavic tak bude nikdo, nenajde si žádné přátele. Na druhou stranu si ale říká jak je možné, že všichni jeho rodiče znají. Oni sami mu nikdy nevysvětlili proč jsou spolu i se Siriusem a Remusem na čokoládových žabkách, vždy ale když se zeptá, tak mu všichni odpoví stejně, je na to příliš malý. Kouzelný žebřík se zničeho nic objeví u něj a jemně sebou škubne. Možná mu nabízí odvoz. Harry k němu přiběhne a pevně se ho chytne ale nic. Stále zůstává v tmavých uličkách regálů plných hůlek. Plných kouzelnických hůlek. Harry je kouzelník. V matčině kabelce na to má potvrzení. Neohrabaně vyleze co nejvýš a pohlédne na poličku přímo před sebou, vezme do ruky krabičku co na ni leží a přečte si co je na ni napsané ‚Dubové dřevo, žíně jednorožce, 15"' opatrně sleze z žebříku a rozhlídne se, žádná kouzla nezná vzpomene si ale na to co říkala matka; když poprvé musela s hůlkou máchnout, úplně to zasvištělo. Ještě jednou nastraží uši a rozhlédne se zda ho opravdu nehledají, ale nikde nic, pokrčí rameny a hůlku vytáhne z jejího obalu. Je dlouhá a krásná. Povzdychne si a hůlkou mávne jen tak do vzduchu. V ten moment ví, že má problém. Regály kolem se zřítí k zemi a všechny hůlky se rozletí do všech stran. Dle výrazu jeho rodičů a pana Ollivandra má opravdový problém.
„Harry." Řekne James klidně, když stále němý Harry zvedá už jedny z posledních hůlek, regály opravil jeho otec ale hůlky, jako součást trestu, musí sebrat sám a bez pomoci. Proto tam už dvě hodiny čekají na to, až to Harry vše posbírá. „Nechtěl bys, tady panu Ollivanderovi něco říci?" Ten ale vstane a naštvaně na otce pohlédne. V návalu vzteku, který manželé Potterovi zachvátil, když viděli co jejich syn provedl si ani neuvědomili, že je stále němý z předchozího trestu, ne jednou Lily tvrdila jak moc je Harry po svém otci. Taky má nějakým zvláštním způsobem talent na tresty. Ani neví proč ale na jednu stranu se vůbec netěší na školní rok. Dle toho co Harry vyváděl v mudlovské škole s tím minimem zkušeností a možností s kouzli tak trávili v ředitelně dost času, ani si nechce představit kolik jim bude chodit sov teď, když ho budou učit kouzla se kterými bude moct blbnout.
„Mám pocit, že je stále pod kletbou Silencio." Oznámí pan Ollivander pobaveně na což Harry přikývne a pohlédne na matku která si rychle vytáhne hůlku z drdolu čímž ho rozpustí a kouzlo zruší.
„Děkuju." Vydechne úlevně Harry. „A vám se omlouvám pane Ollivandre, já jen chtěl hrozně moc hůlku a chtěl jsem se podívat jak to vypadá." Pokrčí rameny a sklopí pohled aby dokázal, že ho to mrzí. Pan Ollivander se ale jen usměje.
„To nic chlapče, to se mi tu stává běžně." Zasměje se čímž se mu kolem pusy objeví dost vrásek a jedním máchnutím hůlky všechny zbylé hůlky uklidí, naskládají se dokonce i do svých krabic a poté i do regálů. „Tak...teď ti vybereme tu hůlku, co říkáš?" Zasměje se a vstane z křesla. „Mám takový pocit ale, že ta kterou si použil to určitě nebude."
Harry přikývne a přistoupí k pultíku rozhodnut, že tentokrát za něj už chodit nebude. Ollivander se na moment ztratí mezi regály, objeví se s hrdým úsměvem a položí před něj krabičku.
„Asi...to je troufalé ale..." Položí před něj krabičku na které je na vrchu napsané krasopisným, ale už velmi ošuntělým písmem informace o hůlce ‚Cesmínové dřevo, péro fénixe, 11"'
„Zkus tohle." Usměje se hrdě.
„Péro fénixe? Ale vždyť to je-..." James větu nedokončí, Lily mu položí ruku na záda a rty naznačí ať je zticha. Harry se jen zmateně zamračí a krabičku otevře, rodiče od něj trochu poodstoupí což ho urazí, vždyť to co se stalo před tím bylo jen proto aby se zachránil. Ignorujíc to, hůlku pomalu vezme do ruky a pevně stiskne. Z hůlky vytryskne menší barevný ohňostroj a poté ho příjemně zahřeje do ruky. Lily si dá ruku před pusu aby zadržela povzdych. James zavře křečovitě oči. Jen co se k nim ale syn otočí se oba nadšeně usmějí a kývnou.
„Je moje!" Vykřikne Harry nadšeně a poskočí. „Moje!" S úsměvem se podívá na hůlku a hrdě si ji k sobě přitiskne.

Harry nadšeně vyskočí z obchůdku a hrdě sleduje hůlku. Chce rovnou jít k Děravému kotli na zahrádku aby si dali pozdní oběd který kvůli Harryho trestu nestihli, hlas jeho matky ho ovšem zastaví, otočí se na patě a pohlédne zmateně na oba rodiče, ti ale hledí jinam proto namíří zrak stejným směrem. Z Gringottový banky akorát vychází muž se ženou, přímo před nimi kráčí chlapec asi v jeho věku. Má ruce za zády a jako páv se hrdě rozhlíží.
„Bílé vlasy, drahé hábity. Nejsou to Malfoyovi?" Ozve se Harry konečně. „To je Siriusova sestřenice, že?" Pohlédne Harry na ženu.
„Ano." Vydechne James naštvaně přičemž stočí ruku kterou má v kapse v pěst, Lily chytí svého chotě za ruku a zavrtí hlavou.
„Jamesi." Zašeptá. „Uklidni se. Nemůžeš ho jen tak napadnou tady. Přede všemi!" Zašeptá.
„Nikdy není vhodná příležitost!" Vyhrkne James rozhořčeně když sleduje Malfoye staršího.
„A ani nebude! Je po všem! A on byl zproštěn viny!" Připomene mu onu událost která ho straší ve snech celých deset let.
„Ale ani ty natož já mu nevěříme." James se nahlas zasměje.
Rodiče vyvedli svého syna značně z míry díky tomuto rozhovoru. Vždy ale když mluví v takovýchto, pro něj, hádankách se radši už neptá. Avšak je jasně cítit určité napětí když Malfoyovi prochází kolem Potterů. Lucius skoro až opovržlivě pohlédne na Jamese který nepřestává v ruce drtit svou hůlku. Lily čeká až přejdou avšak se tak nestane.
„Potter." Vydechne Lucius a zastaví se. „Vypravujete svého syna?" Usměje se uměle a pohlédne na malého Harryho, ten mu úsměv opětuje.
„Ano." Kývne James a Lily se na oba usměje stejně tak jako Narcissa.
„Jdeme akorát k Ollivanderovi." Oznámí malý Malfoy.
„My odtamtud akorát odcházíme. Udělal jsem tam malý bordel, ale je to už uklizené." Zasměje se Harry a upraví si dlouhé vlasy.
„Takže už máš hůlku?" V hlase Harryho vrstevníka není slyšet ani špetka nadšení.
„Ano! Cesmínové dřevo, 11 palců, péro fénixe!" Oznámí a hůlku mu nadšeně ukáže. „Vybrala si mě!"
James Potter pocítí jak mu srdce vynechá na moment pár úderů když uvidí pohled Luciuse. Nestačil Harryho nadšení zastavit. A ten teď oznámil pro Malfoye velmi důležitou informaci.
„Z čeho, že je blána?" Ozve se Narcissa překvapeně.
„Z péra fénixe!" Usměje se Harry a hůlku ukáže i jim.
„A vybrala si tě?" Přistoupí k němu Lucius díky čemuž James okamžitě přiskočí přímo za svého syna a ochranitelsky mu položí ruce na ramena.
„Ano." Zopakuje malý Potter zmateně.
„Musíme jít!" Ozve se Lily, James kývne a odtáhne svého syna pryč od rodiny Malfoyových přičemž nepřítomně přikyvuje všemu co mu Harry říká. Dokonce mu odsouhlasí, že mu dá napít máslového ležáku. Ani jeden ho totiž vůbec nevnímá. Jediné na co myslí je to, že musí ihned kontaktovat Remuse.

-------
Zdravím!
Nikdy nevím upřímně, co sem napsat.
Většinou jde ale o to stejný? Líbí se vám to? Snad ano^^.
Tak či onak, dělám menší zápletky aby to mělo nějaký ten příběh.
No, to je asi vše.
Kdyžtak ocením komentář s jakoukoliv připomínkou😁
-Caroline