The Potters

Úvod

James seděl v křesle a sledoval plápolavý oheň v krbu, příkývl nově přijatým informacím a pohlédl na svého dobrého přítele.
„Je to pravda?" Vydechl po chvilce a odložil láhev máslového ležáku.
„Ano. Slyšel jsem ho. Už delší dobu jsem na něj měl podezření a proto jsem ho sledoval díky čemuž jsem vás i našel." Jeho přítel vypadal zarmouceně. „Stydím se, že jsem to byl zrovna já kdo ti poradil aby si zrovna jemu svěřil tajemství..." Poslední slova vyplivl z úst a jakoby se mu příčilo vyslovit jméno muže o kterém se spolu baví.
„Jestliže se skryjeme jinam zjistí to." Pomalu vstane a začne přecházet po obývacím pokoji.
„Já vím, proto ti navrhuji abych mohl tajemství předat Remusovi a ostatním členům řádu. Všem. A všichni společně na něco přijdeme." Sirius si prohrábnul černé dlouhé vlasy a též vstal. „Jamesi!" Chytl ho za ramena když se stále nezastavoval. „On vám neublíží, ani tobě, ani Lily natož Harrymu! To nedovolím!" Vydechne naštvaně.
„Jestli ano, pomsti nás můj příteli." James chytne Siriuse za ruku a stiskne ji.
„Harry už usnul." Lily vejde do pokoje a pohlédne na oba muže. Pouze se pousměje a vezme prázdné láhve. „Vše jsem slyšela." Na moment v místnosti zavládlo ticho, pouze na sebe hleděli, Lily se pouze smutně pousmála. „Nesmí se k němu ani na metr přiblížit." Oznámí hlasem tak pevným, že i její manžel má chuť se na moment přikrčit.
„Kontaktuji Brumbála. Hned teď." Sirius vytáhne ruku z té Jamesovi a rozejde se ke dveřím. „Nechceš zůstat přes noc?" Oba se rozejdou za tmavovlasým mužem.
„Nemůžeme ztrácet čas. Nikam necestujte. Ani magickou dopravou natož mudlovskou!" Přikáže jim jako by byl jejich otec. „Použijte víc ochranných kouzel, budu strážcem tajemství a dovedu sem ostatní. Heslo, aby jste všechny poznali, bude 3 máslové ležáky. Přesně tolik jsme jich dnes vypili kamaráde."
Jen co James a Sirirus dokončili ochranná kouzla bylo slyšet jak se Sirius přemístil, v ten moment se ve dveřích domu zjevil James. Lily na něj pohlédla se strachem v očích. „Nechci umřít." Přiznala po chvilce. „Ale ještě větší strach mám, že by zabil Harryho. Vždyť je to nemluvně! Nemůže ho zabít kvůli věštbě!" Vydechne zničeně.
„Longbottomovi se musí prý taky skrývat, už se stali obětmi cruciatus." James sklopí pohled. „Frank začíná prý lehce šílet."
Oba na sebe jen tiše hleděli až do doby dokud se z horního patra neozval křik ročního dítěte. James chytl svou choť za ruku s letmým úsměvem se rozešel po točitých schodech. V malinkém pokojíčku, přímo uprostřed pod oknem z malé postýlky vykukovalo zelenooké dítko. Se smíchem se šklebilo na zavěšený kolotoč plný fotek jeho rodičů a jejich přátel. Lily se pousmála a povzdychla si. Kolotoč se zběsile točil a houpal ze strany na stranu.
„Bude z něj velmi dobrý kouzelník." Zašeptala svému manželovi do ucha a usmála se. „Já s tím totiž ni nedělala."
James se tiše uchechtl a vykročil k postýlce, sklonil se a vzal Harryho do náruče. Malý kouzelníček začal máchat pěstičky do vzduchu a zvědavě se rozhlížel po pokoji. Lily pohlédla na kolotoč a bez toho aniž by použila hůlku ho pomocí kouzla vypla.
„Bude po tobě." Zkonstatoval James když si všiml co jeho manželka udělala. „Nikdy jsem se nenaučil kouzlit bez hůlky, nechápu jak to děláš." Přizná tiše čímž i lehce srazí své ego ale hrdě se na ni usměje.
„Taky mi to občas nejde!" Zasměje se Lily. „Jde mi to jen na malá kouzla jako tahle." Pokrčí rameny. „Uspíš ho? Udělám zatím večeři." Políbí svého manželka na tvář a odejde do kuchyně. Stále existují věci které Lily Potterová prostě musí dělat jako mudla a to je například i takové vaření. S oblibou si pustila své oblíbené Led Zeppelin a začala krájet přísady do zeleninové polévky kterou James miluje. Jakmile ale zaslechla to známé cvaknutí od přemístění se automaticky natáhla pro hůlku a došla k oknu, nahlédla ven a silně se kousla do spodního rtu, stál tam Brumbál a přes půl měsíčkové brýle hleděl na jejich dům, v těchto dnech ale nemohla nikomu věřit a to, že se kouká přímo na dům ji přivodilo slabost v kolenou, zaklepání na dveře ji jen utvrdilo v tom, že dům viděl.
„To jsem já. Brumbál." Lily neodpověděla a dál stála přímo za dveřmi pevně svírajíc svou hůlku z vrbového dřeva. „3 máslové ležáky." Lily si hlasitě oddechla a otevřela dveře. „Omlouvám se pane řediteli ale..."
„To nic dítě, neomlouvej se." Usmál se Brumbál tím známým hřejivým úsměvem a aniž by se ptal si odešel sednout. „Koukám, že i v časech války si umíte užívat dobrou hudbu. To asi nejsou Sudičky, že?" Ředitel se na ženu před ním pobaveně usměje.
„Omlouvám se." Do tváří se jí vloudila červeň. Jen co vypla rádio vykouzila šálek čaje a odnesla ho řediteli v obýváku. „Akorát jsem vařila večeři."
„Sirius mi o všem řekl, každou chvíli dorazí i Remus a pravděpodobně i Longbottomovi." Oznámil poté co usrkl z čaje. „Nic se neboj Lily. Viteály jsou už zničeny!" Usmál se Albus když se na podnožku posadila jmenovaná a k bradě si přitáhla kolena. „Ochráníme vás. Všechny. Není o tom pochyb."

A co Brumbál slíbil, to i dodržel.
Z jejich domu se stala menší základna, nebo – li hlavní štáb Fénixova řádu, sešli se všichni členové krom jednoho, toho který je vyzradil Pánovi zla.
Pánové Náměsíčník, Tichošlápek a Dvanácterák akorát seděli v kuchyni u jídelního stolu a popíjeli mudlovské pivo. V ten moment vše utichlo. V ten moment všichni přestali se svou činností a pohlédli na okna.
„Ano můj pane, jsme na místě, můj pane!" Slyšeli hlas Červíčka.
„Jdi pryč. Chci to udělat v klidu a sám, Červíčku!" Zasyčel nepříjemný hlas Lorda Voldemorta, poté bylo slyšet jak se Peter Pettigrew přemístil. Všichni přítomní kouzelníci v čele s Albusem Brumbálem si stoupli ke dveřím a v tichosti vyčkávali, James kývl na Lily a ta vzala malého Harryho, který si hrál na zemi, a odnesla ho do pokoje připravena ho bránit vlastním tělem, zda by to ostatní nezvládli. Na takovou skutečnost se ji nechtělo ani jen trošku pomyslet.
Dveře cvakli, kulatá klika se párkrát zatočila. První byla vidět šedivá, skoro až hadí, ruka. Nikdo neváhal, věděli, že muž proti němuž stojí je velmi silný ale též je pod náporem zničených viteálů velmi oslaben. Nečekali na nic a dle pokynů každy použil určité kouzlo, jen aby muže, nebo to co z něj zbylo, zabili aniž by použili kouzlo jež se nepromíjí. Ti kouzelníci v předních řadách okamžitě vykřikli Expulso, ostatní kouzelníci vykřikly Expelliarmus. Ať se to zdá nemožné pomohlo to. Voldemort si stačil jen překvapeně všechny v místnosti prohlédnout a pozvednout hůlku. V ten moment pocítil jak se jeho fyzická schránka rozpadá, začal padat ale nedopadl. Ani si neuvědomili, že je po všem, někteří stále křičeli kouzla ale neměli terč do kterého by se zapíchli. Brumbál zůstal překvapeně stát.
„Je po všem!" Vyhrkl po chvíli.
„Je po všem." Zopakoval po něm James tiše.
„Je po všem!" Vykřikli všichni radostně.

-----------
Hi! So...
Nevím co k tomu říci..
K té poslední části se omlouvám, neumím psát jakékoliv bojové scény a už vůbec ne z kouzelnického světa.
Tak či onak doufám, že se to někomu zalíbí a dáte hvězdičku či komentář...
No, už jsem dlouho něco takového nepsala takže doufám, že budete aspoň trochu shovívavý.
Toť vše.
- Caroline