The Potters

5. Díl - Tajemství

Harry se rozhlédne a pomalu vyjde těch pár schodů nahoru doufajíc, že nezakopne stejně jako Ron. Ohlédl se k Nebelvírskému stolu kde už sedí Neville a Dean. Poté svůj zrak přesune ke Zmijozelu. Všichni tam sedí velmi klidně a vyrovnaně. Ne jako u ostatních kde se všichni smějí. Tam by nemohl být. Opět se podívá před sebe, McGonagalová se na něj povzbudivě usměje a klobouk ze židle zvedne. Jen co si Harry sedne na tu malou a rozviklanou židličku, profesorka mu ihned Moudrý klobouk narazí na hlavu.
„Máš velmi dobrou hlavu." Ozve se ihned. Harry se zhluboka nadechne očekávajíc, v jaké koleji bude. Tajně a tiše se modlí, aby to nebyl Zmijozel.
„A jsi velmi chytrý. Po otci, že?" Harry pokrčí rameny.
„Asi ano."
„Ne asi. Určitě. Ale jsi nerozhodný. Proč nechceš do Zmijozelu? Tam bys prokázal svůj talent. Stal by se z tebe velký, mocný a hlavně slavný kouzelník!"
„Jen to ne." Vydechne Harry zničeně.
„Jsi si jist?" Ozve se Moudrý klobouk přičemž když Harry přikývne si povzdychne. „Dobrá tedy. Ať je to Nebelvír!" Zakřičí.
Klobouk je z Harryho hlavy strhnutý. Chlapec nadšeně vyskočí a usměje se na Lupina který tleská ve stoje stejně jako většina profesorů. U nikoho jiného to nedělali. Proto se jen zmateně zasměje a seběhne ke své nové koleji. Obejme se s Deanem a potřese si se sourozenci Weasley.
Když jsou všichni rozřazeni a hostina se začne, se Harry s nadšením seznamuje se svými novými spolužáky.
***
„Uvědomuješ si, proč ho chtěl Moudrý klobouk dát do mé koleje?" Uchechtne se opovržlivě Snape.
„Přišlo mi, že ho chtěl pouze poškádlit."
„Tohle klobouk nikdy nedělá. A ty to víš."
Lupin si povzdychne a pohlédne na Harryho. Se smíchem se o něčem baví se zrzavými dvojčaty.
„Omluv mě." Vezme kapesník, kterým si utře rty a vstane. Dojde ke stolu Nebelvíru a položí Harrymu ruku na ramena. „Máš chvilku?" Usměje se, Harry přikývne a vstane, Lupin se rozejde ven na chodbu kde se zastaví. Posadí se na schody a z kapsy vytáhne několik kartiček z čokoládových žabek. Vytáhne jednu.
„Remus Lupin. Člen fénixova řádu. Byl jedním z mnoha jež zabili Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit. Momentálně profesor obrany proti černé magii v Bradavicích." Přečte nahlas, Harry skoro ani nedýchá nadšením, že se možná právě teď dozví vše, co si přeje vědět.
„Zítra až se naobědváš máš jednu hodinu volnou." Začne pomalu, Harry se zamračí, Lupin zná jeho rozvrh i když on sám neví, jaké bude mít předměty. „Po obědě si tě vyzvednu a..." Odmlčí se a rozhlédne se. „A uvidí se." Usměje se, vstane a odejde. Harry se za ním naštvaně dívá dokud nezmizí za rohem a vrátí se do jídelny. Sedne si vedle Nevilla který vypadá stejně napjatě jako Harry, avšak ten jen zavrtí hlavou a povzdychne si.
Po večeři žáci vstanou s úmyslem odebrat se do komnat. Nebelvírské žáky prvního ročníku zastaví další Weasley.
„Následujte mne do komnat." Pohlédne na všechny shora a otočí se, aniž by řekl cokoliv dalšího se rozejde ven z velké síně. Harry se se smíchem podívá na Rona který očividně trpí jen proto, že zrovna Percy je jeho velký bratr. To stejné ale může říct Percy o dvojčatech. Stoupli si těsně za něj když nedával pozor a napodobují vše co říká, čímž rozesmívají všechny prváky.
„A jsme ta-.." Percy se otočí a zarazí se při pohledu na své mladší sourozence. „Co to děláte?!" Rozkřikne se. Fred i George sebou trhnou a utečou pryč. „Kam to běžíte?! Máme už být v komnatách!" Zakřičí naštvaně. Dvojčata to ovšem ignorují a zmizí za rohem. „A přesně takhle byste se neměli k autoritám nikdy chovat!" Vykřikne Percy vynervovaně a otočí se k obrazu Buclaté dámy.
„Znáte heslo?"
„Kaput dragonis." Odpoví Percy. „Heslo se mění týdně až měsíčně. Záleží na Buclaté dámě. Většinou to mění tak jednou za 14 dní. Vždy když odcházíte tak vám tuto změnu nahlásí a dá vám i nové heslo které si musíte ale zapamatovat."
Zatímco Percy mluví, se žáci prvního ročníku rozhlíží po jejich nových komnatách. Jen co jim dá povel, aby se odebrali do ložnic tak udělají, dívky se rozeběhnou napravo a kluci nalevo. Harry si s úsměvem sedne na postel a rozhlídne se.
„Tohle je super! Nikdy jsem s nikým pokoj nesdílel!" Zasměje se Harry a natáhne se do kufru pro své pyžamo.
„To máš štěstí." Vydechne Ron který si sám bere to své. „Já mám pokoj s Fredem a Georgem. Hrozně chrápou." Všichni v pokoji se zasmějí.
„Já mám taky pokoj sám pro sebe. Měl jsem ho s sestrou ale jen co se dozvěděli, že jsem kouzelník tak mi udělali vlastní." Zasměje se Dean a nad postel si nalepí plakát fotbalového mužstva.
„Co to sakra je?!" Koukne se na plakát Ron a vyděšeně se k tomu začne přibližovat.
„To je West Ham!" Zasměje se Harry a též přiskočí k posteli Deana.
„Cože to je?" Zamračí se Ron.
„Fotbalový tým." Zasměje se Harry. „Mamky kamarád je zbožňuje!" Vysvětlí Harry. „Pokaždý když k nám přijde se táta tváří, že rozumí tomu, proč se máma a Phillip tak radují, že ta kulatá věc co vypadá jako moc kulatý camrál vpadla do tý divný hranatý brány." Zasměje se a Dean s nim. Jsou ovšem jediný.