Unhappy love

Nechápu ho.

Ahoj vítám Vás u části 'Nechápu ho' a tuhle kapitolu chci věnovat mému klukovi:33 Mirkovi:)<3  (SawterCZ)

(Ehm,kdyžtak se omlouvám ale basketu nějak nerozumím takže opravdu pardon:X:D) Trochu krátká,přístě bude delší! <3

         

                                                     Nechápu ho. 

Počkat! Ty boty znám! Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Byl to Daniel. ''Co po mě ještě chceš? Jestli mě chceš zmlátit tak do toho.'' řekla jsem klidným hláskem.''Cože? Co to říkáš?'' divil se. ''Hele sorry ale na to,aby ses mi s nima smál a pak mě tahal za nos nemám náladu. Musím jít! Nazdar.'' na více jsem se nezmohla a odešla směr Starbucks kde jsem se měla sejít s Michalem.Uviděla jsem volné místo a tam jsem taky zamířila. Objednala jsem si Caramelové-latté a čekala a čekala.Najednou mi zapípal mobil. Vyndala jsem si ho z tašky a přečetla si SMS .. ''Milá Lucy,moc se omlouvám ale trénink se prodloužil.Na kafe zajdeme jindy:/.Nezlob se prosím. Pac a pusu,tvůj Michael..'' se zklamaným výrazem jsem si cucla kafe. No co,nemůže za to. To,že hraje basket a prodloužili mu trénink neovlivní. Dopila jsem své latte a šla do parku.Sedla jsem si na lavičku,opřela se a zavřela oči. Najednou mi je někdo ze zadu zakryl. Tolik jsem se lekla!  ''Hádej kdo jsem'' zašeptal mi ten 'někdo' do ucha. ''Michaele! Co ty tu děláš? Nemáš mít trénink? A víš jak jsi mě vylekal?!'' vyjekla jsem se smíchem. ''No popořadě princezno. Omlouvám se ti za vylekání. A ne,na treninku jsem skončil naopak dřív.Něco pro tebe mám.'' ..usmál se a vytáhl krásně rudou růži! ''Och bože Michaele! Ta je krásná! Juzus mám takovou radost! Děkuju Ti'' zapištěla jsem a vlepila mu pusu na tvář. ''To není všechno! Ještě něco pro tebe mám.'' ... darebácky se zašklebil. ''C..cože? to si nezasloužím!''.. ''Ale ano,mám pro nás 2 lístky a 2 letenky do Los Angeles na zápas Lakers vs. Clippers! ''. Zůstala jsem štěstím koukat s otevřenou pusou a nemohla vydat ani hlásku. 

''Michaele! Děkuju Ti moc! Ani nevíš jakou mám radost! Jsi zlato moje!!'' a objala jsem ho.''Teď si musíme jet domů sbalit. Ve škole je to zařízený i doma!'' Dobře,jde se na věc.