Všechnopsaní

Krása

Krása je poměrně probírané téma, řekla bych. A přesto nevím, jak o ní lidé mohou mluvit. (Tak hlavně, že ty se o ní mluvit chystáš.) Jelikož je to velice subjektivní téma, každý si totiž představuje krásu jinak.
Co to vlastně krása je?
Krása je něco, co se danému člověku líbí. Něco, co mu přijde nádherné. Není proto divu, když se lidé ve svých názorech na krásu rozcházejí. A ono lidé se rozcházejí ve svých názorech neustále...
Když jsem se ptala několika lidí na to, co jim přijde krásné. A každý odpověděl jinak (překvapivě). Všichni se ale shodli na tom, jak má vypadat krásný člověk. A nemysleli, jak  má vypadat vzhledově, ale povahově. Nemyslím si, že povaha je vše.
Ptáte se proč? Protože kdyby jsem vypadala jako bezdomovec, tak se nikdo nebude zajímat, že se na nějaké pracovní místo dokonale hodím. Všichni si budou myslet, že jsem alkoholik nebo že nechci pracovat. Zkrátka si na Vás lidé první pšimnou toho, jak vypadáte.
Nu, teď už jsem dala do placu svůj názor. Je čas na to, co řekli ostatní.
Jaký má být tedy krásný člověk?
Měl by být hodný, milý, sympatický, pravdomluvný, vtipný. Měl by mít jisté vědomosti. Naopak by neměl odsuzovat...
Bylo toho opravdu hodně a mě tak nějak dochází, že máme na lidi vysoké nároky. Že po ostatních chceme něco, čeho nejsme ani my pořádně schopni. Ptám se, proč? Proč chceme po ostatních něco, čeho nejsou schopni? Jak můžeme klást tak vysoké nároky na ostatní, když sami nejsme dostatečně silní na to, abychom je splnili?
Nedivím se, že lidé říkají, že nemají rádi jiné lidi. Já sama říkám, že nemám lidi ráda. Mně ale vadí lidé celkově.
Páchá se zlo a lidé jej musí ještě zvýraznit. Ano, je dobré o tom vědět, ale je třeba to vyvažovat i těmi dobrými věcmi.
Zjišťuji, že už zase odbíhám od tématu. To znamená jen jedinou věc, že je čas toto téma uzavřít.
Budu ráda, když si z této kapitoly zapamatujte, že je třeba pečovat o svůj zevnějšek i vnitřek.