Jiný/Dejzr

×4×

..kde mi předtím zastavil. 

O 20 minut později:

"Tak co se děje Kill..? Nevypadáš moc dobře..," konstatoval Thom. "Já ho nedokážu zabít...," špitla jsem a sklopila pohled k zemi. "Jak jako nedokážeš zabít?" zeptal se nechápavě. "Ten kluk... on je tak hezký a milý a....," radši jsem už nic dalšího neříkala a podívala se na Thomase. "Ty jsi se zamilovala?" ušklíbnul se. "Asi jo... Jak moc jsem v prdeli..?" sedla jsem si vedle něj do auta a on nastartoval. "Netuším..," soucitně se na mě podíval a vyjel k základně. "Ale podle mě to šéf překousne, je to poprvý, co jsi zadanou osobu nezabila, takže snad...," pronesl do ticha v autě. "To doufám... Jestli pošle někoho jinýho, aby Dominika zabil, tak zabiju já jeho!" křikla jsem a vztek zaplnil moje myšlenky. 'Proč vlastně musím zabíjet ty nevinný lidi!? Každý má právo žít, i kdyby to byl třeba vrah! Ehm.. u toho vraha si sice nejsem tak jistá, ale i tak! Už nikdy nikoho nezabiju! Jen jsem si to uvědomila hodně pozdě... Navíc díky jednomu z těch, které jsem měla zabít...' V mojí hlavě se míchal smutek se vztekem. Vztekem ke mě samotné, ale zároveň i ostatním ze základny. Chtěla jsem něco rozmlátit, vybít nějak ty emoce, ale v autě se to moc nehodí. Thomas jako jediný ještě se šéfem nikdy nikoho nezabil. Nedokázal by to, protože je tu jen kvůli tomu, že šéf je jeho strýc... a můj otec.. Stejně jsem ho tak nikdy nebrala a on je za to v podstatě i rád. ...

×Suze×