Kapitola 2

811 58 4
                                    

Poslední tóny písničky a já dotančil. Všichni přítomní začali tleskat, což mě opravdu zahřálo u srdce, ale hned jsem si lehl na zem a začal se zklidňovat. Cítil jsem, jak mám oslabené celé tělo a to jsem měl trénink sotva hodinu a půl, jindy mívám i šest hodin, ale to jsou mimořádné tréninky.

"Stále se zdokonaluješ," pochválil ho trenér, a nebyl jediný. Vypadalo to, že i Itachi o něm ví víc. Já jsem s ním každý den ve škole šest hodin, Itachi ho vidí jen dvakrát do týdne na pár minut a zná ho líp? Trochu se ve mně začala vařit krev.

Raději jsem se rozloučil a šel pryč z tělocvičny. Měl jsem plán - počkat tu na Uzumakiho, omluvit se mu a pochválit ho. A pak? Už něco vymyslím.

Rozhodl jsem se, že si tu dám sprchu, koneckonců mám to tu zadara a můžu tu být, jak dlouho chci. Zastavil mě ale černovlásek sedící na lavičce u dveří do šatny. Sakra, proč neodejde? Chce zase rvačku, nebo co?!

"Naruto," oslovil mě s úsměvem, když mě zaregistroval. V ruce držel svou zimní bundu a vykročil ke mně.

"Co chceš?" zeptal jsem se nepříjemně. Byl jsem stále ve střehu, jemu se nedalo věřit.

"Proč tak hnusně? Jen jsem čekal na tebe, můžeme jít společně domů, co ty na to?" znovu se mile usmál, až mi to začalo být podezřelý. Tohle není on!

"Fakt nic nezamýšlíš?" zeptal jsem se pro jistotu. Ještě nikdy na nikoho nebyl tak milý, teda alespoň ne na lidi, které znám.

Protočil jsem očima a zavrtěl hlavou. "Ne, tak padej, čekám tě tu," popohnal jsem ho a sedl si zpátky na lavečku.

"Jenomže já se chci ještě osprchovat, takže si tu půl hodinu počkáš určitě," pořád se mi snažil vymluvit. Půl hodina bude otravná, ale budu to muset vydržet.

"Já jsem trpělivý," ubezpečil jsem ho a vytáhl z kapsy mobil. Myslím, že jsem ve hře nedodělal úroveň a půl hodinka bude určitě stačit. No, nejsem si jistý, jestli u ní dokážu vydržet, nikdy mě moc nebavila.

Naruto zalezl do šatny, odkud se po chvilce ozýval šum vody. Raději jsem hned zahnal myšlenku, že bych se k němu přidal. Ale za to tělo by to stálo... Ne, Sasuke! Jsi idiot? Copak chceš ojet někoho jako je on? Vždyť musí mít výdrž jak baterie Nokie 3310, kdežto ty jsi jak dotykáč! To spíš dřív on ojede tebe, blbče. Jako neříkám, že by se mi to nelíbilo, ale myslím, že by mi stačilo jedno kolo, on by mohl šukat dalších několik hodin. A navíc - jak by se Uchiha mohl nechat takhle ponížit?

Snažil jsem se z hlavy dostat všechny myšlenky, ale jedna se mi tam přece jen vracela. Co má Sasuke v plánu? Nikdy na mě nebyl tak milý, tak co tak najednou? Nejsem si jistý, zda to má v kebuli v pořádku. Nechtěl jít náhodou do aerobiku za Sakurou? Fuj, doufám, že s ní nic nemá a nikdy mít nebude. Ona by ho jen využívala, škoda takového hezkého kluka.

Do tváří se mi nahrnula krev. H-hezkej? To jsem si vážně řekl? No, nemůžu tvrdit, že je nějaký supr model do playboy časopisu, ale alespoň na titulní stranu školního deníku se hodí. Vlastně když o tom přemýšlím, snad všechny holky na škole ho žerou. Kromě Hinaty, ta je jednoznačně zabouchlá do Kiby, a Temari má svého Shikamara.

Po deseti minutách jsem voněl po fialkách, tak jsem usoudil, že bych nemusel nechat Uchihu dlouho čekat. Pořád se mi ten jeho nápad nelíbil, ale možná se mi tím chce omluvit nebo co. Pff... on a omluvit se? Mně? Hahaha...

Naruto vyšel už oblečený, s batohem na zádech a pohledem si mě podezřívavě prohlížel.

"Tak jdeme?" pozvedl obočí zpod čepice. Přikývl jsem a rychle se oblékal. Z jeho naštvaného pohledu se mi dělali motýlci v břiše. Opravdu ho miluju? Neměl bych spíš říct, že se mi líbí?

Tanec láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat