Tanec lásky

Kapitola 28.

Vánoce se tryskem blížily a já už začínal přemýšlet, co komu koupím a hlavně Sasuke. Napadaly mě jenom blbiny, co jsem viděl v krámech, ale já chtěl něco speciálního. A taky v rozmezí peněz. Itachi mi nějaké nabízel, prý ať to utratím za vánoční dárky pro Sasukeho, ale to bych opravdu vypadal jako zlatokop.

"Co chceš k Vánocům?" zeptal jsem se Itachiho, když jsme společně uklízeli nádobí z myčky.

"Huh?" překvapeně na mě vykulil oči. "Mně nic nekupuj," zasmál se a podíval směrem k obýváku, kde seděli sasuke s Deidarou. Upřel jsem svůj zrak na mladšího Uchihu a hned zase oči sklopil.

"Problém je, že já nevím, co mu koupit. Chci mu dát něco hezkého a věčného. Něco... co mu bude každý den říkat, jak moc ho miluju," vysvětlil jsem.

"Dej mu vibrátor," pokrčil Itachi rameny.

"Nepotřebuje ho, od toho má mě," zasmál jsem se. "Napadl mě nějaký plyšák, ale na tyhle věci sasuke není..."

Itachi si povzdechl, opřel se o linku a popřemýšlet. "Vždycky bylo takže pro něj vybrat dárky. Kupoval jsem mu oblečení, elektroniku a různé blbosti, jen abych mu udělal krásné Vánoce. Ale čím je starší, tím je to těžší. Popravdě jsem si myslel, že mu dárek od tebe bude stačit, ale letos to bude opravdu problém..." řekl zamyšleně.

V noci jsem kvůli tomu nemohl spát a trápilo mě to. Sasuke zřejmě nebral vánoce tak vážně, jemu stačilo, že mi může spát na hrudi - stejně jako teď. Jsem rád, že je všechno mezi námi zase v pohodě, ale pořád máme oba strach ze školy a Sasukeho otce. Mikoto se neozývá, od té hádky jsme ji nikdo neviděl a zdá se, že se s námi vídat ani nechce. Fugaku určitě něco vyvede, je to stoprocentní. A Sakura... mám hrůzu z toho, že musím do školy. Klidně bych i brečel, kdybych nespal v jedné místnosti se Sasukem nechci mu říkat, že mě ta kráva trápí, i když to ví. Cítil jsem, že před ním nesmím ukázat žádnou slabost, i když jsem už tolikrát brečel v jeho přítomnosti. Ale co když teď neublíží mně, ale Sasukemu? Chci ho ochránit, proto nemůžu bulet jak mimino.

Ráno jsme přišli zase ruku v ruce, jako by se včera nic nestalo. Lidi, kteří se včera zúčastnili toho představení, jak jsme o sobě s Narutem křičeli, na nás koukali s otevřenou pusou. A lidi z party... byli rádi, že jsme zase v pohodě a dokonce se mnou doprovodili Naruta do třídy.

Zastavili jsme přede dveřmi Narutovy třídy. Chytil jsem ho za obě ruce a starostlivě se mu koukal do očí. Nechtěl jsem ho tam pustit, bál jsem se o něj.

"Miluju tě," řekl Naruto starostlivě a políbil mě. Nechtěl mi slibovat, že bude všechno v pořádku, protože to sám nevěděl.

"Ehm," ozval se blízko nás dívčí hlas. Nebyl už tak sebevědomý, jak jsem ho znal, tentokrát byl zcela jiný.

"Co chceš?" zeptal jsem se nepřátelsky Sakury a ochranářsky si stoupl před Naruta. Lidi z party udělali to samé a byli připraveni kdykoli začít štěkat a trhat.

"Chtěla... ch-chtěla bych se vám omluvit... o-oběma..." kníkla a ani jednou se na nás nepodívala. Šlo vidět, že jí je líto, co všechno způsobila a myslí svou omluvu vážně. "T-tady!" se sklopeným pohledem, aby jí vlasy zakrývaly obličej, nám podala dárkovou taštičku a zmizela ve třídě. Když jsem se do ní podíval, byla v něm krabička velikostí mojí dlaně. Bylo jasné, že je v tom nový mobil.

"To je tvoje," usmál jsem se na Naruta a dal mu jeho dárek.

"Kecáš!" vykulil oči, když uviděl na krabičce napsáno iPhone 6. Takový luxus zřejmě nezažil, jen ať si to užije.