The Last Of Us.

III.

Prakticky okamžitě jak jsem vykročil, mi na nos zaútočil znovu pach krve a smrti. Opatrně jsem se rozhlédl po okolí, a naštěstí jsem nikoho neuviděl. Dlaní jsem opatrně nahmatal sestřin krk a potom i pulz. Moc se to nezlepšilo. Ale aspoň jsem cítil že jí srdce bije pravidelně. S ní v náručí a skrčený jsem se začal pohybovat od domu k domu a dával si pozor abych nedělal skoro žádný zvuk. Zrovna ve chvíli kdy jsem vykoukl z provizorního úkrytu, se sestřička mělce nadechla, otočil jsem hlavu a s otázkou v očích jsem se k ní otočil. Uviděl jsem její bledou tvář a modré oči které bloudily nepřítomně kolem, pak je upřela přímo na mne, a pak se jí oči rozšířily hrůzou. Snažila se vstát a dostat se ode mě co nejdál.... Přitom nadělala hrozný rámus a já si najednou uvědomil že slyším pomalé kroky a pach smrti je blíž a blíž.... Přiskočil jsem k sestře a svojí ruku jí položil na rty a očima jí naznačil ať je zticha. Pochopila, ale stále ještě s očima rozevřenýma strachem, a uklidnila se.....

Najednou kroky ustaly. A já uviděl stín člověka který nesl v ruce zbraň.... Přitiskl jsem si sestřičku k hrudi. Moje srdce začalo bít rychleji.. Po chvilce jsem sevření povolil a naznačil jsem aby zůstala na místě a ani se nehla.. Zvedl jsem se z podřepu a do ruky jsem vzal zbraň, šel jsem se totiž podívat kdo byl venku. Když jsem si stoupnul, chytla mne za ruku a přitáhla si moji hlavu ke svojí a řekla:" miluju tě bráško". Pokývnul jsem hlavou a položil ji na zem. Pak jsem vyšel do denního slunce za tím člověkem. Zbraň jsem měl odjištěnou... Když jsem se dostal na silnici, uviděl jsem muže nebo spíš kluka jak se bez obav hrabe v zapalování auta. Opatrně a potichu jsem se dostal až za auto, a skrčil jsem se. Když jsem se zvedl, hoch nikde nebyl. A v tu samou chvíli jsem na krku ucítil chladný kov a zároveň jsem uslyšel hlas:" vstaň, a pomalu se otoč!" odložil jsem zbraň, zvedl jsem se z dřepu a pomalu se otočil k útočníkovi. Pak jsem málem omdlel překvapením....