The Last Of Us.

VI.

Zkroutil se mi obličej bolestí a já se schoulil do klubíčka a přál jsem si zemřít. Pak jsem omdlel a vrátil jsem se do vzpomínky. Byl jsem připoután k hliníkovému lehátku. Přímo do očí my svítila dvě silná světla, a nad hlavou se mi skláněl nějaký muž v roušce a brýlích, něco řekl a najednou jsem ucítil bodavou bolest v pravé ruce. sice jsem moc nemohl hnout hlavou, ale pokusil jsem se otočit směrem k pravé ruce. pak mi pohled padl na hadici kterou jsem měl zabodlou v předloktí a tekla skrz ní nějaká tmavá tekutina. v tu chvíli jsem se propadl do říše snů. po chvíli mě probudila bolest jako kdyby mi ztrhávali kůži z masa.... strašlivě jsem zaječel a zjistil jsem že mám obalenou hlavu nějakým plátnem, ale zároveň jsem měl už volné končetiny. strhl jsem si z obličeje ten kus látky a zjistil jsem že ležím v lese a těsně vedle mě leží medvědí mládě..... okamžitě jsem vyskočil na nohy odvrátil jsem se a začal jsem zvracet na mech ..... ale v tu chvíli se mi udělalo ještě hůř... pár metrů od mé nohy ležela mrtvola... resp. ne mrtvola ale něco co by mělo být mrtvé.... pak ta věc zvedla hlavu a podívala se na mně spod rozdrápané hlavy... a mě došlo že na mě neútočí i když bylo zjevné že je to monstrum..... chvíli jsme si vyměňovali pohledy a pak se ta věc vrátila zpátky k tomu co doteď dělala.... přestala si mě všímat.. Posadil jsem se na kus stromu obaleného ještě čerstvou mízou. Vydechl jsem a zavřel oči.... Začal jsem přemýšlet o tom blázinci. Netušil jsem jak se dokážu vrátit ze vzpomínky zpátky do reality.... Zároveň jsem si uvědomil že vlastně tuším jak zastavit nákazu a šíření viru.... Při pokusech totiž každému subjektu vložili mikročip. A těmi se subjekty dají zabít.... A s každým subjektem zahynou i ti které nakazil. Znamená to sice že zemřu ale nic lepšího mě nenapadlo.... Pak jsem omdlel a probudil se už v realitě, ležel jsem na náměstíčku a nade mnou se skláněli oba moji společníci a vypadalo to jako by se o mě báli.