Larry is Real?

23.

William:

Tak a mám těch dvou akorát dost. "Přestaňte dělat jako že nejste spolu, protože vidím že spolu evidentně jste!" Vyjedu po nich. "Přiznejte to konečně a bude klid" "Nemáme co přiznat, stačí?" Řekne naštvaně Clar. "S tímhle nemám nic společného" ukáže na Liama. Chce už odejít ale rychlé ji chytím. "Přestaň" vydechnu a zase jí pustím. "Pak se promluvíme" řekne a rychle odejde.

Louis:

"Tak jak to chceš udělat" stojím s Harrym v koupelně a čekám až se usuší. Ale nedaří se mu to. "První zabiju Clar a pak si to rozdáme" řekne klidně. Musím se uchechtnout. "Harry mluvím vážně. Jestli si to někdo natočil jsi v hajzlu." "Snažím se něco vymyslet jasný? Ale nic mě nenapadá. Ty dva to vlastně zachránili. Pokud se to tak dá říct" "Měl jsi štěstí že ti vůbec pomohli Hazz" "Já vím, můžeme jít už domů? Nejde to vysušit." "Půjdeme zadem?" Trošku přikývne.

*Další den*

Louis:

Probudím se vedle spícího Harryho. Je jak malý roztomilý dítě. Moje malý roztomilý dítě. Opatrně mu dám jeho kudrnaté vlasy z jeho obličeje, který se trošku mračí. Zajímalo by mě co se mu asi tak může zdát. Zdá se mu o včerejšku? O nás? Nebo o něčem jiném? Pak se ho budu muset zeptat. Teď potřebuju jít nakoupit.
Opatrně se zvednu z postele, natáhnu se pro svoje oblečení které si ale obléknu až vedle v obýváku abych ho nevzbudil. Projedu ještě rychle imstagram.. počkat, někdo tam dal video kde je Hazz... Kurva. Co teď. Volám první Liamovi ten vždycky ví co dělat. "Co chceš Louisi" ozve se Liam dost naštvaně. "Koukal jsi na instagram?" "Po ránu mám jiný plány" zasměje se a i nějaká ta holka vedle něj. "Ježíš Liame! Kroť se! A dělej ať se podívá na ten instagram aspoň ona." Řeknu už trošku otráveně. "Hele! Já mám jméno!" Ozve se mi do ucha dívčí hlas. "Clar?!" "Neřeš to jasný?" Odsekne. Pak je jen pět minut asi ticho. "Tak co sakra" "Prostě je to na instagramu, nic neuděláš. Vidělo to už několik tisíc lidí Louisi" ozve se zase Liam. "Měl jsi ho hlídat a-" řekne Clar "Není to jeho vina" "Je to snad moje  vina?" Ty dva se začnou dohadovat. "SAKRA DOST!" řeknu dost nahlas. Snad jsem teď nezbudil Harryho. "Promiň" řeknou jednohlasně. "Takže, musíte to prostě nějak ukecat že byl opilý a že byl mimo" řekne Clar a pak slyším jak se jenom zvedá a někam jde. "Má pravdu, na tiskovce kteroukoliv máme mimochodem zítra, to musíme ukecat pokud se budou teda ptát" "Fajn, nějak to vymyslíme. A ty mi pak tohle vysvětlíš" "Co myslíš?" "To co vy dva předvádíte" "Haha, vtipnej. Měj se" rychle to položí. Nakouknu do ložnice ale vidím že ten andílek pořád spí. To je dobrý, tak já vyrážím do města.

Clar:

S Liamem jsme se váleli zas a znovu v jedné posteli. Miluju to. Miluju tyhle rána. Pak mu ale začal zvonit mobil, vzal to a hned jsem poznala že volá Louis. "Po ránu mám jiný plány" řekne a já se tomu musím zasmát. Pak zase něco ten idiot říká. "Hele! Já mám jméno!" Vezmu Liamovi mobil a dám to nahlas aby jsme ho oba slyšeli.  Začnu se koukat na instagram jak říkal Louis a hledat Harryho. "Clar?!" "Neřeš to jasný?" Řeknu co nejrychleji. Cítím Liamovo ruku na mích zádech. Podívám se na něj a usměju se. Popravdě Hazz mi je ukradený. Mám ho ráda ale tohle kluci nezmění. Co se stalo stalo se. Jednou se stejně musí přiznat. A nebo to praskne. "Tak co sakra" ozve se ten otravný hlas. Celkem se ho leknu. "Prostě je to na instagramu, nic neuděláš. Vidělo to už několik tisíc lidí Louisi" řekne Liam s trochu nezájmu.
"Měl jsi ho hlídat a-" řeknu tentokrát ale Liam mě přeruší "Není to jeho vina" "Je to snad moje  vina?"  Podívám se na něj naštvaně."SAKRA DOST!" Ozve se Louis už taky naštvaně "Promiň" řekněme stejně. Hned se zvednu a odejdu do koupelny abych se konečně oblékla a zase zmizela domů. Ty dva si tam pořád něco povídají, je mi to celkem jedno. Na klucích mi záleží ale když někdo neumí pít tak ať nepije. A Harry to evidentně vážně neumí. Konečně se doupravím a jdu si vzít ze země svoje věci a začnu se oblékat. "Takže teď spolu prostě jen spíme?" Ozve se Liam z postele "Já nevím evidentně jo" pokrčím rameny a vezmu si jeho mikinu. "Ta je ale moje" "Co je tvoje je moje. Furt to platí" pousměju se a jdu k němu z boku postele. "Dej nám ještě čas" dlouze ho políbím. "Počkám až se rozhodneš" "Nepotřebuju se rozhodovat. Vím jak to cítím" "A jak?" "Miluju tě" zašeptám a usměju se. "Taky tě miluju" "Já vím" zasměju se "Radši vyřeš kluky a pak nás. Skupina je přece jenom přednější. Nebo aspoň jen v tomhle" dám mu ještě jednu pusu. "Pak mi zavolej kdyby jste potřebovali pomoct"  pohladim ho po tváři a odejdu z  jeho bytu.