Bolest mě ochromila. Polil mě pocit hnusu z toho že leží vedle mě...
Jen tak si tam ležela potom co udělala. "Tak proto si mi nechtěla nic říct ty malá děvko, ne protože by ti to kletba nedovolila, ale protože si nechtěla abych si vzpoměl"
Bože jak já jí nenávidím.
Ale možná bych mohl udělat něco horšího než se na ní prostě jen vykašlat..
Zavřel jsem oči a koncentroval svoje emoce... Nesmí nic poznat.. Jinak bych si přece s malou děvkou Mari nemohl hrát..
Dobré ráno má dámo.
Přetvářka mi šla najednou až moc dobře..
Dobré Kocourku. Její oči svítily láskou a radostí. Nechápal jsem že mi mohla vyrvat srdce, a pak zamnou přilézt jako kdyby se nic nestalo.
Někde v hloubi mé duše mě bolelo když jsem cítil její lásku ke mě. Jedna má část jí chtěla tak moc odpustit a milovat do soudného dne. Jenže to byla jedna část oproti moři nenávisti a opovržení.. Tenkrát mě taky milovala a podvedla. Dal jsem jí lásku starou tisíce let, a ona si prostě šla, a roztáhla nohy jinýmu jako každá jiná děvka na světě.. Vždy jsem si myslel že ona je mým bohem, že je dokonalá, jediná čistá duše na zemi. Pletl jsem se.. Byla zkažená do morku kostí. Je mi totálně u prdele jestli to na ní bůh nastražil.. Mohla odmítnout. Ale já jí za to nestál.. Byla jako všechny ostatní. Obdivuhodné na tom bylo jen to že ač nás něco spojovalo všemi světy v galaxii.. Ona si jen tak změnila osud..
Nemůžu jí odpustit, ani kdybych chtěl. Hlavně bych jí už nikdy nevěřil..
Neboj se ty můj malej hmyze.
Teď poznáš jaké to je..
Dny ubíhali a já se jen pousmíval nad tím jak dobrý herec jsem.. Vyvolávalo to ve mě radost. Radost z pomsty a ta malá káča si myslela že je to radost z lásky. Člověku by jí bylo až líto. Tedy kromě mě.
Byli jsme jako obyčejný pár. Chodili do kina, tančit, bavit se. Párkrát jsme si zašli do divadla nebo na obyčejnou večeři. Chodili jsme na poutě nebo jen tak po obchodech. Párkrát jsme byli v bazéně a bruslit na ledě. Mezi naše aktivity se počítal lov a i jiné věci.
Každý večer jsem sní spal.
Z jedné stránky se mi to nechutilo, ale nebudu lhát že z druhé to byla chvíle kdy jsem vypnul a miloval jí i tak.
Nenáviděl jsem se za to..
Ale musel jsem počkat až bude nejvíce štastná a zamilovaná.
Nikdy jsem nezažila nic tak krásného jako být snim. Milovala jsem na něm vše. Nebyla jediná věc, vada na kráse, nebo vlastnost která by se mi protovila.
Nechápu jak jsem ho tenkrát mohla opustit. Má nenávist k sobě samé mě nikdy neopustila. Nebylo větších výčitek než mých. Na druhou stranu jsem věděla že to byla chyba a už nikdy bych jí neudělala.. Pošpinila jsem nás, ale mám všechen čas světa na to to odčinit. Byla jsem naivní. Ta láska tu byla mnohem dříve než se mi vyslovil. Jen jsme to nechápali.. Vlastně to byla naše láska která spustila zamilované příběhy ostatních.. Pousmála jsem se. Byla jsem tak hloupá... Ale teď jsem byla štastná. Měla jsem ho zpět a nic mi nechybělo.. Stačilo mi se na něj i jen dívat. Nepotřebovala jsem slova. Jak já ho miluji.
Moje štěstí se ale mělo za chvíli rozpadnout...
Celý den jsem byla po obchodech.. Ano jsem magická bytost. Ale pořád jsem dívka.. Chyběl mi.. Tak jsem se vrátila domů.
Za dveřmi našeho pokoje byli slyšet něčí vzdechy.. Pomalu jsem otevřela dveře...
