Prince [namjin] POZASTAVENO

prolog

Zraky všech lidí stojících na málem náměstí se upíraly na osoby stojící uprostřed. Na dvě dospělé osoby, muže a ženu klečící se svázánýma rukama před malým špalkem a asi 15 letým chlapcem stojícím kousek opodál s rukama svázanýma za zady a tichým pláčem na rtech. Kolem něj stál z každé strany jeden strážce a hlídal, aby se chlapec nepokusil utéct.

,,A za zločiny spáchané proti království, je tímto odsuzuji k smrti. Ovšem toho chlapce ne, ten jen dostane 20 ran bičem na ponaučení." zahřímal králův hlas.

Dav kolem souhlasně zamručel. ,,Přístupte k popravám." ,,NE!" chlapec se marně snažil vymanit ze silného sevření stráží. ,,MATKO!!! OTČE!!" Během pár vteřin je po všem. Bezvládná těla padají k zemi a chlapci se podlomila kolena a klesl na zem.

I hned je však zvednut zpět na nohy. ,,Teď je řáda na tobě." Černovlásek ani nevnímal hlas a nechal se bezvládně kamsi táhnout. Jen se snažil pochopit co se stalo. Věděl, že tenhle okamžik už z hlavy nikdy nedostane.

Do reality ho vrátila až nesnesitelná bolest. ,,Jedna!" vykřikl kdosi. ,,Dva!" A takhle to pokračovalo. Chlapec křičel bolestí. Záda ho nesnesitelně palila. ,,Deset!" Ta doba se pro něj zdála být nekonečná. Pomalu přestával vnímat okolí. Jediné co cílit byla palčivâ bolest, která se neustále stupňovala.

Konečně ucítil jak tlak na zápěstí povolil. Podlomila se mu kolena a chlapec se se slzami v očích skácel k zemi. Poslední co vnímal byl smích, smích osoby o které věděl, že ji bude po celý zbytek svého života nenávidět. Smích krále..

konečně jsem se dokopala za tu dobu co už mám wattpad něco napsat. zatím to je jen prolog (jak asi všichni pochopili😁) kapitoly budou vycházet tak jednou za týden. po přijímačkách možná častěji. je to můj vůbec první příběh tak ho berte prosím trochu s rezervou

hope you'll like it❤❤