Prince [namjin] POZASTAVENO

3

Seokjin opatrně vyšel ze svého komnaty. Hradem se doslova proplížil, protože poslední co teď chtěl bylo potkat otce. Místo toho aby studoval rodinné svitky, jak mu bylo nakázáno, se Seokjin pomalu blížil ke stájím.

Něco a nevěděl co ho neustále táhlo za tím mladíkem, který mu dnes v lese pomohl. Přišel mu zvláštní, jak se choval k němu i ke králi a co mu řekl. Přistihl se jak nad tím stále víc víc přemýšlí.

Rychle osedlal koně a pobídl ho. Ten okamžitě vystřelil směrem k lesu. Po pár minutách jízdy dorazil Seokjin k místu kde potkal toho neznámého mladíka. Seskočil z koně, uvázal ho a vydal se do lesa. V lese panovalo přítmí a až mrtvolné ticho. Seokjinovi z toho přeběhl mráz po zádech.

Šel čím dál hlouběji. Pořád pokračoval dál a dál tím stejným směrem až konečně vyšel z lesa. Došel na místo kde měl Namjoon zřízené své útočiště. Už z dálky slyšel jakési hlasy a nadávky. Opatrně vykoukl zpoza křoví. Uviděl kromě Namjoona ještě nějaké čtyři další může které neznal. Jejich slovům nerozuměl, ale podle tónů hlasů usoudil Seokjin, že se nejedná o přátelskou konverzaci.

Najednou jeden z můžu Namjoona silně kopl do břicha. Ten se bolestně svezl k zemi. Neznámý do něj začal kopat dál a přidali se k němu i další. Seokjin si musel zakrýt pusu rukama, aby nevykřikl. Chtěl mladíkovi pomoct, ale nenašel na to odvahu. Tak tam jen stál schovaný se stínu lesa a tiše pozoroval, jak nějací muži mlátí chlapce co mu pár hodin zpět pomohl.

Namjoon už ani nekřičel jen se bolestně schoulil do klubíčka a tiše s pláčem přijímal rány a kopance. ,,Svině, idiote," zaslechl pár nadávek na svou osobu. Nemělo, ale smysl se nějak obhajovat. Chvíli si připadal jako slaboch, že se nechal takhle mlátit. Uznal ale, že neměl šanci. Byli čtyři proti jednomu. A navíc tohle nebylo poprvé co se tohle stalo.

Seokjin dál tiše stál na kraji lesa a tiše se modlil, aby ti muži už toho mladíka nechali a šli si po svých. Jako by jeho přání někdo vyslyšel, muži po chvíli přestali. Pobrali vše co postupně vynosili z Namjoonovo jeskyně a zmizeli.

Namjoon pomalu přestával vnímat okolí, bolest prostupovala celým jeho tělem a stále sílila. Jeden z mužů si do něj naposledy silně kopnul a odešel i se svými přáteli. Namjoon zůstal ležet na zemi bez jakéhokoliv pohybu. Cokoli mu způsobovalo bolest. Než zavřel oči ještě stihl postřehnout jak k někdo běží směrem k němu. Potom už i ničem nevěděl.

Seokjin okamžitě vystřelil. Okamžitě byl u mladíka. Ten měl zavřené oči, celé tělo plně modřin a z hlavy mu tekl pramínek krve. Seokjin rychle utrhl cíp své košile a opatrně ji přiložil k chlapcovu zranění. Setřel mu krev z obličeje. Rychle popadl nějakou látku, co se válela vede něj, a podložil chlapci hlavu. Opatrně mu ošetřil i zbylé rány.
.
.
.
Namjoon flashback
Namjoon stále sedět na louce. Potřeboval si pročistit hlavu. Nemohl z ní dostat dopolední setkání s princem. Přistihl se jak na něj stále myslí. Rychle vstal a prohrábl si vlasy. Nebude na to myslet je to minulost.

Pomalým krokem došel ke svému obydlí. Ve chvíli se však zastavil. Něco se mu nezdálo. ,,Ale ale ale, koho to tu vidím," ozval se za Namjoonem jemu až příliš dobře známý hlas. ,,Jacksone," otočil se Namjoon, ,,co tu děláš," sykl Namjoon. ,,Ale co by jen, že jsme si řekli, že navštívíme dlouholetého přítele." ,,Jsme??" ,,Slyšels dobře." Za okamžik vylezli z lesa další tři osoby. ,,Chaneyola, Sehuna a Yoongiho znáš," zazubil se Jackson. Namjoon jen nehnutě stál. Ačkoli to nedával najevo měl strach. Strach, že ho zase zmlátí jako minule.

,,Co po mně chcete?" zeptal se Namjoon. ,,Nic moc jen pár tvých zbraní a zásoby," řekl Sehun. ,,A buď rád, že jen to." ,,To s tím nemůžete jít někam jinam." ,,A proč bysme chodili jinam, když můžeme jít za tebou." ,,Nic vám nedám," řekl Namjoon a otočil se k odchodu. Jackson ho pevně uchopil za ruku a otočil ho prudce zpět. ,,Tak ty nám nic nedáš jo?" Namjoon zavrtěl hlavou. ,,Tak si to budem muset vzít sami. A ty nám v tom nezabráníš. "

S těmito slovy kopl Namjoona prudce do břicha. Ten jen zaskučel a ohnul se. Po další ráně se složil na zem. Skoro hned se k Jacksonovi přidali i jeho přátelé. Namjoon jen bezmocně ležel na zemi a nechal se mlátit. Nemělo by pro něho cenu se bránit, byli čtyři proti jednomu a takhle ho snad nezmlátí tolik. Po chvíli přestával pomalu vnímat cítil jen obrovskou bolest po celém těle.

Najednou už žádné rány necítil. Jackson s ostatními probrali co se dalo, zmizeli v lese a Namjoona tam nechali jen tak ležet. Ten se nezmohl k žádnému pohybu, všechno ho nesnesitelně bolelo. Poslední co dokázal zaregistrovat byla osoba běžící směrem k němu. Potom se mu zatmělo před očima a omdlel.
Konec flashbacku
.
.
.
snad se kapitola líbila omlouvám se, že teď dlouho žádná nevyšla, byly přijímačky atd zkusím teď vydávat pravidelně❤❤