Prince [namjin] POZASTAVENO

5

,,Kde jsi byl, Seokjine?" řekl král přísně. ,,Byl jsem se projet," odpověděl mírně Jin. ,,Jestli budeš pořád někde trajdat, tak král nikdy nebudeš.",,Já se nikoho neprosil o to být králem." ,,Co?!" zamrkal král překvapeně. ,,Nikdy jsem nechtěl být král," řekl prostě Jin.

,,Nestojím o to. Pořád mi pořád někdo říká, co mám dělat. Všichni mě kontrolují. Musím se dívat, jak necháš mlátit ty lidi, kteří jsou vlastě nevinní a musím se tvářit, že se nic neděje." Během rozhovoru se svým otcem Seokjin postupně zvyšoval hlas. Nakonec už ale řval na celý sál. Sloužící, kteří procházeli kolem se zvědavě zastavili, aby byli svědky hádky otce a syna.

Tentokrát se král už neudržel. ,,Co si o sobě vůbec myslíš!! vyjel král na Seokjina. ,,Měl bys být vděčný za to jaké pocty a štěstí se ti dostalo. Nemáš ani ponětí kolik lidí si jen nechává zdát o moci a bohatství, která ti náleží." ,,Já ale i žádné bohatství nestojím a nikdy jsem nezdál. Radši bych žil jako normální člověk. Nikdo by mi nerozkazoval a mohl bych si dělat co chci.

A vlastně proč ne? Nemůžeš mě tady držet proti mě vůli. Jsem dospělý. Mám právo se rozhodovat sám." S těmito slovy prošel Seokjin kolem svého překvapeného otce a zamířil zpět do stájí. Beze slova nasedl na svého koně, který ještě nebyl osedlaný, pobídl ho a tryskem vyjel z hradu.

Zastavil až uprostřed lesa. Vztek, který ho ovládl zmizel, a nahradil ho smutek a bezmoc. Nevěděl co má dělat. Chvílemi litoval svého rozhodnutí, ale už nebylo cesty zpět. Přemýšlel, co by mohl dělat, kam by mohl jít. Postupem času si stále více pohrával s určitou myšlenkou. I přes značné nejistoty pobídl koně a vyrazil do lesa.
.
.
.
Po Jinově odchodu se Namjoon opatrně přesunul ke skále, o kterou se v sedu opřel. Přemýšlel. Už od raného věku nenáviděl královskou rodinu. Ale teď, když potkal Seokjina, uvažoval nad tím, že on je jiný. Vždy ho považoval na nafoukaného, krutého a egoistického člověka, jako je jeho otec. Dnes si byl však jistý, že tomu tak není. Pokaždé, když se jen mírně usmál, tak to byl vždy upřímný úsměv a Namjoon si pokaždé všiml malých jiskřiček v jeho očích. Nyní už nepochyboval o tom, že Jin je jiný.

Namjoon zvedl hlavu a zadíval se na oblohu. V lese už byla tma, takže byly vidět hvězdy. Pomalu se mu únavou začaly zavírat oči a za chvíli usnul. Namjoona probudil klapot koňských kopyt. Rychle vystřelil na nohy. V zápětí byl však nucen si znovu sednout díky bolesti, která prostupovala celým jeho tělem ve stále větším měřítku. Rychle tedy vytasil nůž, aby se mohl alespoň takhle bránit. Když však spatřil Seokjina, jak vede koně směrem k němu objevil se mu na tváři překvapený úšklebek.

,,Co tu děláš?" zívl unaveně. Rozhlédl se po okolí. Podle tmy, která panovala kolem nich odhadoval, že spal sotva hodinu. Seokjin sklopil hlavu. ,,Pohádal jsem se z otcem," řekl tiše, ,,a odešel jsem. Odešel jsem pryč z hradu. A a teď nevím kam jít." Namjoona tahle slova překvapila. Králi se dokázalo vzepřít jen málo lidí a od Seokjina to sotva čekal. ,,Zůstaň tady, alespoň na noc," nabídl Jinovi, který nabídku bez přemýšlení přijal. Uvázal koně na kraji lesa a posadil se vedle Namjoona.
.
.
.
Ráno černovláska vzbudila rosa. Chtěl opatrně vstát, ale něco mu v tom bránilo. Byl to princ, který byl hlavou opřený o jeho rameno a spokojeně oddechoval. Na tváři měl nevinný výraz. Namjoon se usmál.  ,,Jine, vstávej," zatřepal mírně s mladíkem. Ten se s trhnutím probudil. Podíval se na Namjoona a došlo mu jak se o něj opíral. ,,Promiň," pípl nervózně. Namjoon se usmál.

,,Jak dneska cítíš?" zeptal se princ Namjoona. ,,Líp, díky že jsi mi pomohl." ,,To byla samozřejmost." ,,A-a co teď vůbec chceš dělat?" Jin pokrčil rameny, ,,nevím asi půjdu a, a zkusím najít místo kde bych mohl zůstat." ,,Zůstaň tady," nabídl mu Namjoon. Jin překvapeně zamrkal. ,,Opravdu?" Namjoon přikývl. ,,Pomohl jsi mi, teďka chci nějak pomoct tobě." ,,Děkuju," řekl Seokjin a rychle Namjoona objal. Ten jen překvapeně stál. Jin se rychle odtáhl. ,,Hele Jine, nechtěl bys naučit střílet z luku?" prolomil Namjoon otázkou trapné ticho, které se mezi chlapci vznášelo. Jinovi se rozzářily oči, ,,Vždycky jsem to chtěl umět. Otec ale říkal, že to se pro krále nehodí." ,,Tak pojď naučím tě to," usmál se Namjoon.

tak tady máte další část snad se líbila, jaký máte zatím z příběhů pocit