Prince [namjin] POZASTAVENO

7

Druhého dne za soumraku stál na vrcholku malého kopce chlapec. Čekal tam. Čekal tam na černovláska, který mu tolik učaroval. Stál tam dlouho. Když už ho opustil i poslední zbytek naděje, že za ním Namjoon přijde, se se skloněnou hlavou otočil a pomalu se vydal zpět k hradu.

,,Jin-hyung, počkej prosím," zaslechl princ volat někoho jeho jméno. Rychle se otočil a spatřil jak se ze stínu lesních stromů vynořila silueta chlapce. Jeho hlas poznal ihned. Rozběhl se směrem k němu a téměř mu skočil do náruče. Namjoon trochu zavrávoral, ale za okamžik nabyl zpět ztracené rovnováhy. Stiskl chlapce v pevném objetí. ,,Bál jsem se že nepřijdeš," zamumlal tiše Seokjin s hlavou opřenou o Namjoonovo rameno. ,,Promiň, moc mě to mrzí. Už se to nestane.

Oba chlapci si prohlédli navzájem do očí. Jin překvapeně vydechl. V posledních pár okamžicích denního světla spatřil na Namjoonově obličeji nově se rýsující modřinu a roztržené obočí. Namjoon sklopil pohled. ,,Jackson?" zeptal se Jin a Namjoon slabě přikývl. ,,Promiň," šeptl Jin. ,,Proč se omlouváš?" ,,Já myslel, že jsi na mě zapomněl a že dneska nepřijdeš. Když jsi ale přišel pozdě kvůli Jacksonovi tak," ,,Pšššt," položil Namjoon jemně prst na Jinovi rty. (snad všichni víte jak to myslím😂)
,,Neomlouvej se, ty za to nemůžeš," ,,Ale kdybych tam byl s tebou mohl jsem tomu zabránit a."

Víc už Jin nestihl říct. Namjoon ho umlčel spojením jejich rtů. Jin překvapeně zamrkal. Prakticky ihned se do polibku zapojil a užíval si ten okamžik, co nejvíce to šlo.