Three Years Nothing (CZ BVB FF)

The Legacy

Pohled Andyho

"Co se děje?" ozvala se v telefonu rozespalá Katie.

"Vzbudil jsem tě?" zeptal jsem se napůl pobaveně a napůl provinile. Volal jsem jí teprv v osm večer. Několik hodin poté, co odešla.

"Možná jsem trochu usnula," zasmála se. Taky jsem se zasmál. "co teda potřebuješ?"

"Chci se sejít. Mám pro tebe překvapení. Co takhle za půl hodiny u naší lavičky?" zeptal jsem se.

V telefonu bylo chvíli ticho. Pak se Katie ozvala: "Tak jo. Sejdeme se tam" a zavěsila.

S úsměvem jsem schoval mobil do kapsy svých kalhot. Zkontoloval jsem jestli mám vše a šel oznámit klukům, že jdu ven a nevim kdy se vrátím. Ani se na mě neotočili, protože byli zabraní do televize. Ale asi jim to nevadilo. Vyšel jsem tedy z bytu a vyrazil na místo určení.

Pohled Katie

Překvapil mě Andyho náhlý hovor, to musím uznat. Ale byla jsem zvědavá, jaké překvapení pro mě má a navíc jsem byla ráda že ho můžu vidět.

Zpozorovala jsem, že mi v jeho přítomnosti tluče srdce víc, než obvykle. Tenhle fakt jsem zjistila až včera a dost mě znepokojil. Ale nejspíš to trvá od té doby co přijeli. Jsem prostě jen moc šťastná, že je zpět, to je celé.

Nic moc jsem si s sebou nevzala a ani jsem se moc neupravila. Stejně se venku už stmívalo.

Sešla jsem dolů a vyhledala mámu. Oznámila jsem jí, že jdu ven a nevím kdy se vrátím. Ona jen přikývla a dál se věnovala své knize. Vyšla jsem tedy z domu a šla k naší lavičce.

Cesta mi zabrala zhruba 20 minut a tak jsem přišla o trochu dřív, než bylo stanoveno. Andy tu však už byl, takže jsem si za ním jen sedla na naši lavičku a pozdravila ho. S úsměvem mi pozdrav oplatil.

Prohlédla jsem si naši lavičku. Zde jsme se s Andym poprvé potkali a trávili tu spoustu času. Dokonce jsme vyryli naše jména do sedací desky. Jsou malá, takže je jen málo kdo najde. My však víme naprosto přesně, kde jsou vyrytá. K téhle lavičce chodím když je mi smutno. Což je celkem často.

"Doufám, že ti nevadí že se scházíme takhle pozdě." vydal ze sebe Andy trochu provinile.

Usmála jsem se na něj a nesouhlasně zakroutila hlavou.
"Nevadí mi to, jsem ráda že se můžeme vidět. A navíc je teprv půl deváté, noc je ještě mladá!" rozesmála jsem se a Andy se mnou.

Sedla jsem si konečně vedle něj a nervozně si poposedla. Čeká mě překvapení.

Andy vytáhl z kapsy své kožené bundy nějakou věc a podal mi ji. S úsměvem jsem si ji od něj vzala. Byla zabalená, takže jsem ji nedočkavě rozbalila a pohlédla na to, co bylo uvnitř.

Oči se mi rozzářily nadšením. V ruce jsem držela CD album BVB. Nevěřícně jsem koukala na obal. Opravdu mi právě Andy dal jejich úplně první album?! Nemohla jsem tomu uvěřit. Cítila jsem se tak vyjímečná a šťastná, že jsem ho dostala zrovna já.

Šťastně jsem zvedla oči k Andymu. Ani jsem to nestačila postřehnout a stalo se to. Andy mě políbil. Naše rty se spojily a já si byla jistá, že se mi na chvíli zastavilo srdce. Jeho blízkost mě přiváděla k šílenství. Vše co bylo okolo nás, zmizelo. Byli jsme tu jen my dva a naše rty. Nikdy bych tomu neuvěřila, ale zalil mě neskutečně příjemný pocit. Jaký to byl však nevím.

Andy se ode mě odtáhnul a s rudými tvářemi se koukal jiným než mým směrem: "Promiň, nemohl jsem si pomoct" zamumlal, že mu bylo těžko rozumět, ale já to slyšela velice zřetelně.