Three Years Nothing (CZ BVB FF)

Lost It All

Pohled Andyho

Vzbudily mě nějaké vybrace. Otevřel jsem rozespale oči a sáhnul pod sebe, odkud jsem cítím ony divné vybrace. Ležel jsem na svém mobilu, který vybroval pod návalem příchozích zpráv. Zamžoural jsem na zářivý display a vykulil oči. Opět mi psala Jill, pod jménem Tvůj osud.

Nevěřícně jsem se posadil na posteli. Úplně jsem na ni v tom zmatku s naším fanouškem, Katiinou novou kamarádkou a líbání s Katie, zapomněl. Zapomněl jsem jí i říct, co se mi s Jill přihodilo. Jak jsem na to mohl sakra zapomenout?!

Četl jsem si zprávy co mi poslala. Byly vesměs bezpředmětné, až na jednu:

Dneska řeknu Katie že jsme se sešli. Je mi jasné že jsi jí to ještě neřekl. A proto si to můžu i krapet přikrášlit. Pokud ale nechceš aby se dozvěděla to co nemá, tak se sejdem dneska ve dvě v parku. A budu mít malou prosbu. Snad jsi dost chytrý na to, aby jsi zvolil správnou možnost.

Tvůj osud

Koukal jsem na tu zprávu jako opařený. Když se to Katie dozví od Jill, která si to ještě bůh ví jak přikrášlí, nebude to dobrý. Je mi i celkem jasný, jak by si tak asi mohla Jill to setkání přikrášlit. Ale napadla mě lepší možnost, než ty co mi nabídla Jill.
Sejdu se s Katie dřív, vše jí řeknu a na tu schůzku s Jill půjdu. Katie taky, ale schová se někde za stromem. Aby nebyla vidět a abych měl důkaz, že si to nevymýšlím. No a já navíc zjistím, co po ně Jill chce.

Při pomyšlení na Katie se mi vybavila včerejší noc.

"Ty vole" dostal jsem ze sebe. Já ji fakt políbil. Byl jsem střízlivej? Jo byl.. "no ty vole" zopakoval jsem abych se ujistil v tom že se to fakt stalo a že jsem to fakt udělal.

Zpoza dveří vykoukla hlava. Hleděl jsem na ni a prosil boha aby mě ušetřil výslechu kluků. Možná jsou to tupouni, ale že se něco stalo poznaj vždy a všude. Teď jdem svých nadávek litoval. Přivolaly pozornost.

"Kluci! Tomu nebudete věřit! Vsadím boty že Andy včera něco proved!" Křičela hlava, která zmizela zpoza dveří a hulákala na zbytek mých momentálně nočních můr.

Praštil jsem hlavou do polštáře a zakryl si jím hlavu. Jako by mě to snad mohlo uchránit před blížící se popravou. Jen jsem klidně poslouchal, jak si nevěřícně povídaj a hrnou se do mého pokoje. A to už byli u mé postele.

"Andrew, co jsi provedl?!" Nevěřícně se zeptal první Ash. Kluci se k němu zvědavě přidali.

"Nic. Co bych měl provádět?" Zamumlal jsem zpod polštáře. Vím že mi nebudou věřit, ale zkusil jsem to.

"My to poznáme brácho. Tak šup s tím ven, ať to máme za sebou" promluvil na mě CC a působil až jako zubař, který přesně takovouhle větu říká před tím, než vám vytrhne zub a vy máte chuť umřít. A tak jsem se taky teď cítil. Bože jak já nesnáším zubaře.

"Fajn fajn" vzdal jsem se a vylezl zpod polštáře. Posadil jsem se na posteli a opřel se o studenou zeď vedle ní. "Včera jsem políbil Katie" vypustil jsem ze sebe nakonec.

Kluci na mě chvilku nevěřícně koukali a Ash do mě drcnul loktem: "Notak, nevtipkuj a řekni co se stalo" popíchl mě v přesvědčení, že mu řeknu něco jiného.

"Já nevtipkuju" odpověděl jsem klidně.

Kluci si vyměnili divné pohledy a pak se rozpištěli jako malé holky. Zavřel jsem oči a zacpal si uši, ale nepomohlo to. Tak jsem se zase schoval pod polštář. Ten mi byl ale okamžitě zabaven, jelikož kluci chtěli vědět podrobnosti. Co jsem komu udělal.

Po úmorném vysvětlování a líčení mě konečně nechali být. Nezapoměli mě však popichovat, že se těší na svatbu a CC že se těší na vnoučata. To nedává ani smysl! Celej CC.

Hned co jsem měl klid, zavolal jsem Katie. Byl jsem sice trochu nervozní, vzhledem k tomu co se včera stalo, ale zvládl jsem to.

Zvedla to po dvou zazvonění.

"Halo? A-Andy? Eeeh.. co ... Co potřebuješ?" Zakontávala se Katie. Bože proč byla tak roztomilá.

"Ahoj Katie. Potřebuju se s tebou co nejdřív sejít u naší lavičky" vyhrkl jsem.

Chvilku byla ticho a pak souhlasila. Řekla že hned vyrazí. Tak jsem se rozloučil a šel se trochu zkulturnit. Tohle bude zajímavej den. A navíc jsem chtěl vypadat před Katie dobře.

Ani nevím proč.

Pohled Katie

Hrála jsem si s Riven, když mi začal zvonit mobil. Volal mi Andy. Zčervenala jsem a nervozně hovor zvedla. Chtěl se sejít a to co nejdřív. Souhlasila jsem a šla se trochu upravit.

Vyšla jsem z domu a rychlejším krokem mířila do parku.

Byla jsem u naší lavičky dřív a tak jsem si prohlížela vyryté jména nás dvou. Ani jsem si nevšimla že už Andy přišel. Zjistila jsem to až tehdy kdy se vyrytých jmen dotkly jeho prsty.

Zvedla jsem k němu pohled. Na tváři měl klidný a příjemný úsměv, jak vzpomínal. Pak se zadíval na mě a vpil se do mích očí.

Určitě jsem v tu chvíli zrudla. Jsem si tím naprosto jistá.

"Ahoj" špitla jsem. Bylo to sotva slyšet. Zřejmě to ale slyšel, protože se usmál s kývnul hlavou.

Uvolnila jsem mu místo vedle sebe a on se vedle mě posadil. Vypadal trochu nervozně, ale dobře jako vždy. Nikdy předtím jen si nevšimla jak krásné má rty a oči. Jak jsem mohla být tak slepá?

"No, musím ti něco říct. Chtěl jsem ti to vlatně říct už včera, ale jaksi jsem na to zapoměl ve všem tom shonu." Nervozně se podrbal na zátylku. Netrpělivě jsem ho poslouchala.

"No" pokračoval, "V pondělí jsem se měl sejít s nějakým neznámým člověkem, který se podepsal jako Tvůj osud. Nevěděl jsem o co jde, ale zvědavost mě přemohla a já šel. Chvíli jsem čekal a pak jsem si řekl že jsem snad úplný blázen, že tu čekám na někoho, koho neznám a čekám bůh ví co. V tom se ale ten člověk objevil. A teď se podrž. Byla to tvá sestra Jill" pověděl mi.

Zalapala jsem po dechu. To jako vážně? Jill?! Ona už je fakt neskutečná! To snad nemůže být ani pravda. A co mu sakra mohla chtít?!

Andy si všiml změny mé nálady a pohotově pokračoval: "Hned co přišla mě objala. Odstrčil jsem ji od sebe a řekl jí ať přejde k věci. Měla ale řeči a mě to tak naštvalo, že jsem ji tam radši nechal a odešel jsem" dokončil Andy své vyprávění.

Stiskla jsem ruce v pěst napnula se mi čelist. Jill. Jill ho objala? Proč mi to vůbec tak vadilo? Určitě proto že se chová teď tak hrozně.

"Tak to je fakt síla" vydala jsem ze sebe nakonec a koukala se do země.

Andy opatrně pokračoval: "No a dneska mi psala znovu. Že se ve dvě odpoledne chce sejít a něco mi říct. A ještě si to pojistila tím, že mi vyhrožovala, že ti o naší schůzce řekne dřív a přikrášlí si to. Proto jsem ti to chtěl teď říct tak jak to je a dřív než ona. A taky ti chci říct, že se s ní opravdu sejdu" řekl. Chtěl pokračovat ale to jsem ho zarazila.

"Ty se s ní sejdeš?" Naléhavě jsem se zeptala. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Vůbec.

"A ty budeš schovaná za stromem a poslechneš si co vlastně tvoje sestra chce." Dokončil to.

Uklidnila jsem se. Budu tam s ním. Nebudou sami. Nic se nestane. Po chvilce přemýšlení jsem kývla.

"Dobře, půjdu s tebou. Fakt by mě zajímalo co chce. A chci to zjistit. Jinak mi to nedá spát." Podotkla jsem a opřela se o opěradlo lavičky. Zavřela jsem oči.

To snad není možný. Moje sestra jede po Andym? Nebo co? Tohle je vážně na hlavu.

Z myšlení mě probraly rty na mích. Andy mi dal pusu.

Nevěřícně jsem se znovu napřímila a koukala na něj. On mě nepřestává překvapovat. A o tom, že mi teď buší zase srdce jako splašené a zčervenala jsem, ani nemluvím.

Nevinně se na mě usmál a mě zalil zvláštní pocit. Jen nevím jaký.