It Sounds Better

7 // harvey

Elizabethink - požaduju další sušenky :))

✈

Felix čekal za dveřmi. Opravdu tam stál a Harvey panikařil jako vždycky, když se měl najednou bavit s někým cizím. A možná ještě o trochu víc než obvykle v takové situaci. Možná se mu klepaly ruce. Možná chtěl Hailey nějak omráčit, vyskočit z okna a utéct do Mexika.

,,Buď milej," zašeptala Hailey tak, aby ji Felix za dveřmi neslyšel. Jestli se totiž za těch pár dní bydlení v onom bytě stihli oba něco naučit, tak rozhodně to, že stěny tady museli udělat z papíru. Věděli snad o všem, co jejich sousedé dělali. O všem.

,,Já jsem vždycky milej, Ley," opáčil Harvey s Hailey povytáhla obočí: ,,No jasně."

,,Vždyť obyčejně s lidma ani nemluvím?" poznamenal na svou obranu, ale to už Hailey otevřela dveře, vydala jakýsi zvuk podobný jekotu a prudce objala Felixe.

Fajn, jestli ho hodlá hned ze začátku udusit, není důvod se stresovat, pomyslel si Harvey a musel se nepatrně pousmát. I když se mu pořád třásly ruce a přál si celou tuhle seznamovací věc mít za sebou. Stál tam a usmíval se sám pro sebe. Dnešek byl od základu divný den.

Harvey nečekal, že by Hailey v blízké době Felixe hodlala pustit. Jenže se překvapivě spletl, a tak urychleně sklopil pohled k zemi.

Jediné, co z Felixe doposud viděl, byly rovné vlasy. Stejně tmavé, jako jeho vlastní. Teď, když si Hailey významně odkašlala a Harvey odlepil zrak od podlahy, zjistil, že stojí tváří v tvář něčemu víc než, no... Vlasům.

Stál před ním nejmíň o půl hlavy vyšší, bledý a hodně, hodně hubený Felix. Vypadal téměř nemocně a současně tak nějak nadpozemsky krásně. Harvey nedokázal přijít na to, jak je něco takového vůbec možné.

,,Takže, Harvie, tohle je Felix," prohlásila slavnostně Ley s úsměvem od ucha k uchu.

,,Těší mě," řekl Felix a Harvey se začal modlit ke všem řeckým, římským, severským i dalším bohům, aby si s ním nechtěl potřást rukou, jelikož jeho ruce si právě procházely čímsi, co až nebezpečně připomínalo zemětřesení. Nakonec zaprodal svou duši ďáblu a zdálo se, že to nakonec vážně pomohlo.

,,Jo, mě taky, jsem Harvey," odpověděl, náležitě pyšný na sebe samého za složení souvislé věty a přesvědčený, že navenek působil ledově klidně.

Ve skutečnosti vypadal jako k smrti vyděšený křeček a Hailey dokonce zapochybovala, jestli byl dobrý nápad ho přinutit komunikovat s dalším živým tvorem. Otočila se proto rychle k Felixovi s otázkou: ,,Kde máš zmrzlinu, Lixie? Máš ji, viď?"

,,Jo, v batohu. Čokoládovou a se sušenkama," přikývl Felix a batoh si okamžitě sundal ze zad. ,,Hailey říkala, že máš tuhle rád, tak to můžeš brát jako odškodnění za újmu na tvojí psychice, kterou ti Ley asi způsobila přípravou na tenhle den," poznamenal směrem k Harveymu.

Ten dospěl k názoru, že Felix nemůže být vůbec špatný. Nikdo, kdo mu kdy dal zmrzlinu nemohl.

,,Díky," zamumlal Harvey, vzal si od něj zmrzlinu a běžel do kuchyně pro lžíci. A snažil se ze všech sil předstírat, že neslyšel, jak ho Felix nazval roztomilým.