It Sounds Better

52 // harvey

chce se mi spát
nemám zkopírovaný letadlo
zej obrovský není hmyz
život je tak těžkej

✈

,,Takže," promluvil Harvey s pusou nacpanou sušenkami. Felix patrně potlačoval smích a Hailey poznamenala: ,,Vypadáš jak křeček, co týden nejedl."

,,To je ono! Křeček!" vykřikl Felix, načež Harvey protočil oči, jelikož se snažil něco říct a ani jednoho z nich to zjevně nezajímalo. Hailey navíc věnovala Felixovi nechápavý pohled, který ho povzbudil, aby pokračoval.

,,Snažil jsem se si vzpomenout, co mi Harvie připomínal, ale napadlo mě jen morče," vysvětlil. Harvey se ušklíbl, když mu Felix řekl Harvie a Hailey se přehnaně dramaticky plácla do čela. ,,Biologie nikdy nebude tvoje silná stránka," utrousila. Felix na ni vyplázl jazyk a cvrnkl ji do ramene.

,,Takže," zopakoval Harvey, polkl sušenky a odkašlal si. ,,Máme tři týdny, co s nimi?" nadnesl.

,,Kdo potřebuje plány nebo sociální život, když má zmrzlinu a plakát Willa Herondalea?" přeříkala Hailey se smíchem. ,,Tak hele, právo používat tuhle frázi mám jenom já!" vykřikl Harvey a hodil po Hailey první věcí, kterou měl po ruce. Což byl, k jejímu štěstí, jen polštář.

,,Začínám na ten plakát žárlit," pronesl Felix vážně. Harvey se na něj mile usmál a propletl si s ním prsty. ,,To nemusíš, Will mi nikdy nekoupil zmrzlinu. Nemáš v něm ani trochu konkurence," ujistil ho. Hailey natáhla ruku k Harveymu a poplácala ho po tváři se slovy: ,,Vychovala jsem tě dobře. Máš jasno ve svých prioritách. Jsem na tebe hrdá."

,,No jistě," opáčil Harvey a líně si položil hlavu na Felixovo rameno.

✈

Jakmile Hailey odešla do práce, v jejich bytě se rozhostilo ticho a klid. Poté, co Harvey energicky vyskočil na parapet a Felix si přisedl k němu, slyšet byly jen zdmi tlumené výkřiky dětí u sousedů a auta dole v ulici.

Stmívalo se, stále neobvykle brzy, a když se tak dívali z okna ven do města, viděli, jak se v různých jeho částech postupně rozsvěcí pouliční lampy. Sledovali siluety lidí za sklem v domě naproti a Harvey si nedokázal vzpomenout, kdy si naposled připadal takhle uvolněně a bezstarostně. Ztratil pojem o čase, vnímal pouze Felixovu ostrou bradu na svém rameni, jeho tmavé vlasy, které ho šimraly na krku a slunce zapadající v dálce.

,,Zůstaň tak, jak jsi," zašeptal Felix. Harvey cítil, jak se od něj odtáhl. ,,Proč?" zeptal se a ve svém vlastním, tichém hlase, slyšel zvědavost.

,,Potřebuju si to vyfotit, abych vás potom mohl namalovat," odpověděl polohlasem a pohladil Harveyho ve vlasech.

,,Nás?" nechápal Harvey. Felix ho objal okolo pasu jakoby zasněně pronesl: ,,Tebe a slunce, přece."

,,No, já sice nikdy nepochopil, jak vlastně funguje cukrovka, ale jsem si jistej, že po tomhle ji máme oba dva."