Chuť nerozhodného ✔ (Harrylu, Drarry Czech - DOKONČENO)

~1~

„Uvědom si, že jsi Malfoy," řekl Lucius tichým hlasem, ve kterém byly cítit stopy jasné nevole. „Ať se ti to líbí nebo ne, s tím jménem jsou zkrátka spojené jisté záležitosti, které se musí dodržovat." Přivřel oči. „Nemyslím si, že udržet rodinu mimo skandální aféry je tak těžké, aby ti to mělo činit potíže."

„Nevím, o čem to mluvíš," ohradil se Draco s bušícím srdcem. Na svou pověst si dával pozor, potažmo na pověst jejich dvoučlenné rodiny, i proto s otcem hovořil pokaždé, když se potkali na ministerstvu nebo při jiné příležitosti. Nikdo z veřejnosti netušil, proč se z Manoru odstěhoval, všichni předpokládali, že se chtěl osamostatnit. Koho by napadlo, že příčina jeho odchodu se jmenovala Harry Snape?

„Tak ty nevíš?" posměšně odfrkl. V duchu zasténal, nechtěl se s Dracem hádat a zpočátku jejich konverzace u šálku čaje, ke kterému Draco neochotně svolil, probíhala zdvořile. Pak se to zvrtlo. „Dovol mi tedy, abych ti něco ukázal." Mávl hůlkou a neverbální magií přivolal časopis Mágův týdeník, jenž se před Dracem otevřel na straně sedm. Ani jeden z nich tento typ bulvárních plátků nečetl, ale někdo omylem časopis upustil před Luciusem, když byl na jedné ze schůzek.

„Salazare..." vydechl chlapec s rukou před ústy. Zorničky se mu stáhly zděšením. Fotografie jeho a Jimmyho, kterak se líbají na chodbě ministerstva a Jimmy má dost zřetelně zastrčené ruce na jeho zadku pod kalhotama, byla více než výmluvná.

„Kdyby šlo jen o tu fotografii, nechal bych to být," pokračoval Lucius a v očích mu blýskalo. Předklonil se nad stolem. „Ale za to, co tam o vás ten idiot napsal... Nejradši bych ti vzal hůlku, aby ses probral." Ušklíbl se. „Naneštěstí jsi dospělý, tak to udělat nemohu. Ale -"

„Už to skončilo," zamumlal roztřeseně. „Já..."

„Zatraceně, Draco, co tě to napadlo? Copak toho chlapa neznáš?" vypálil Lucius, drže se, aby nevstal a netřásl se synem, dokud by se nevzpamatoval.

„Jak to myslíš?" Nakrčil zmateně obočí a časopis štítivě odstrčil. Neměl v plánu číst ani slovo.

„Jimmy Falks je jeden z největších proutníků z celého ministerstva. To vím i já, ačkoliv tam nepracuji. Nechápu, jak jsi mohl být tak slepý a nepřemýšlet." Díval se, jak se jeho slova do Draca zapichují s přesností ostrého šípu a sice pociťoval bolest nad tím, co mu způsobuje, přesto byl odhodlaný neustoupit.

Do chlapcových očí vstoupily slzy, když vyskočil ze svého místa a opřel se o desku stolu. Ani jeden z nich si nevšiml, že se začaly otevírat dveře. „Je to tvoje vina," řekl třesoucím se hlasem.

„Prosím?" zavrčel a zdvihl obočí.

„Neměl jsi mi ho vzít!" vřískl a jeho tvář se zbarvila do ruda.

„To si vážně myslíš? Opravdu věříš tomu, že jsem to chtěl takto?" zeptal se rozhořčeně a frustrovaně si zajel prsty do vlasů. Ihned mu došlo, že měl Draco na mysli Harryho. Ocitl se na nohách, ani nevěděl kdy. „Jak jsem měl tušit, že -"

„A já to snad takhle chtěl?" vykřikl a leknutím nadskočil, neboť dveře vydaly skřípavý zvuk. Setkal se s vyděšeným pohledem smaragdově zelených očí a dech se mu zadrhl.

Harry stál v napůl otevřených dveřích, nervózně těkal mezi dvěma páry očí plnými ocelové šedi a nasucho polkl. „Promiňte. Nevěděl jsem... Počkám venku," vykoktal, zatímco couval ven.

„Zůstaň," pronesl Lucius a uvolnil tvář, takže ztratila něco ze svého rozhořčení. „Nemusíš chodit pryč. Domluvili jsme."

„Jistě, něco se ti nelíbí, tak budeš mlčet a necháš to plavat, co?" vyštěkl Draco na otce, nedbaje jeho sevřených rtů, jež znamenaly problémy. Obrátil se na Harryho. „Ale třeba bys to mohl rozseknout ty, Harry, hm?"