Mr Horan

<5>

Robyn
,,Dobrý den, jmenuji se Yelina Filschová."přišla do místnosti krásná, kudrnatá žena. Tak tohle je ta jeho přítelkyně? Nerada to přiznávám, ale je fakt krásná. Na sobě měla dlouhé, bílé šaty a bílé podpatky. Niall se k ní s úsměvem otočil a políbil ji. Nevím, co to bylo, ale bolelo to u srdce jako čert.

,,Tohle je má překrásná přítelkyně Yelina."podíval se na mě, přitom mluvil ale na ostatní. To nechápu... Chce abych žárlila? Proč?

Pomalu Niall představil zbytek lidí, co tu zůstalo, protože tu budou přespávat. Lucy taky odjela domů, tak jsem tedy sešla dolů a začala se nudit. Dospělí se tam bavili a já je poslouchala.

Pomalu Niall s Yelinou došli až k nám. ,,Tohle je John Robinson, jeho manželka a jejich dcera Robyn."představil nás a rodiče si s ní rádi potřásli rukou. Já bych ji tu ruku nejradši usekla, ale stejně jsem ji s hraným úsměvem přijala.

,,Robyn? To je hezké jméno. Já svoje teda nesnáším."zasmála se. ,,To já svoje taky."řekla jsem. ,,Máš ho ale hezčí jak já." ,,Vážně? Robyn Robinson. To zní fakt skvěle."pronesla jsem ironicky a jak už jsem čekala, oba moji rodiče mě seřvali. Niall se dusil smíchy, snaha zamaskovat to kašlem přišla vniveč a já, byť jen na pár vteřin, spatřila v Yelelině tváři zmatek.

,,To je v pořádku. Já bych se taky zlobila."usmála se na mě Yelina. Ježíši, na co si hraje!? Nesnáším ji! ,,Máte moc hezké vlasy slečno Filschová. Jak to jen děláte, že je máte stále tak hezké?"zeptala se máma a začala se jí hrabat ve vlasech. A pak kdo je neslušný, mami.

,,Ale jaká pak slečna Filschová. Říkejte mi Yelino." ,,Dobře, jsem Cindy. Nezapijeme tak krásné setkání?"prohodila mamka a začaly se ty dvě vzdalovat. ,,Výborný nápad, Cindy."zasmála se Yelina. Ta mi tak leze na nervy. Notovaly si, obě dvě se k sobě hodily a já neustále protáčela očima.

,,Johne! Nazdár, ty vole! Ty ještě žiješ?"přišel k nám nějaký chlap s flaškou Jacka Deniel'se. Měl toho až dost. ,,Brandone! No, čau... Ty teda vypadáš... Půjdeme si sednout, jo?" ,,Půjdeme se napít?"škytl a táta ho odvedl pryč.

,,Pane Horane, ukážete mi, kde je koupelna, prosím?"zůstali jsme tu sami, styděla jsem se a Niall nepřítomně kývl. Přemýšlel, myslela jsem, že jsem tu na obtíž a bylo zvláštní, že se mi najednou chtělo plakat.

,,Děkuji."řekla jsem, vlezla do koupelny a zamkla se.

Chytla jsem se umyvadla a podívala se na sebe. Měla jsem strašnou chuť utéct, ale nemůžu. Myslela jsem, že se tu zblázním. Vytáhla jsem svůj mobil z podprsenky a zděšeně se podívala na displej. Padesát zmeškaných hovorů od Becci. Ale ne! Já ji zapomněla napsat, že nepůjdu!

,,Omlouvám se, zapomněla jsem ti říct, že jedeme na večeři ke kolegovi od táty z práce."sypala jsem omluvy. Čekala jsem, že bude dunět muzika, ale nic jsem neslyšela. ,,Matt si z nás bude zase dělat prdel, že jsme se bály ukázat na jeho večírku! Já už to nevydržím, Robyn. Brzo mě z něho šlehne, vážně! Je aspoň ten chlap pekelně sexy, aby aspoň tohle stálo za to?" ,,Myslíš jen na to jedno..."protočila jsem nad typickou Robyn oči a zasmála se. ,,Ale no tak!" ,,Musím jít, měj se. Pa."řekla jsem. Nechtělo se mi být právě teď vyslýchána. ,,Tak nic... Zítra ve škole to z tebe dostanu."zamumlala a já to položila.

Šla jsem najít ostatní, většina seděla na gauči a já si tam k nim taky kecla. Poslouchala jsem, jak se baví a přemýšlela, jaké by to bylo na Mattovi párty.

,,Děkujeme, že jsme měli tu možnost poznat tebe a tvou přítelkyni, ale raději už pojedeme."přišla k nám máma. ,,Ale kam by jste jezdili? Můžete tu přespat."navrhl Niall. ,,Máte tu už stejně mnoho lidí, takže se to nehodí."zavrtěla hlavou mamka v nesouhlas. ,,Dva lidi je fakt hodně, no..."pronesl ironicky, ale hned se usmál. ,,Tak tu zůstaňte. Vy si můžete vzít pokoj pro hosty."řekl směrem k matce. ,,A kde bude spát Robyn?",,Může spát v pokoji pro hosty, který je hned vedle naší ložnice."

,,To je dobrý nápad."kývala matka jako kyvadlo. ,,Zítra mám školu..." ,,Vyhodíme tě tam cestou."usmála se matka. ,,Mami, nemám žádný věci."pronesla jsem na protest. ,,To nevadí, bude pátek, Robyn."

,,Robyn, běž už spát. Je pozdě."seděli jsme v obýváku, Yelena držela Nialla za ruku a mně bylo znovu na zvracení. ,,Já ale nechci jít spát."začala jsem. ,,Mě to ale nezajímá. Běž." ,,Já ji tam odvedu."nabídl se Niall.

Niall vstal a já ho nechtěla, ale musela ,následovat. Došli jsme před schody, když mi Niall řekl, ať jdu první. ,,Ne, běžte vy." ,,Běž." ,,Až po vás. Víte, mám šaty. " ,,Právě pro to."strčil mě před sebe a mě nezbývalo nic jiného než jít. Šaty jsem si stáhla těsně na tělo a s rukama na zadku jsem šla před ním.

Otevřel mi dveře od pokoje pro hosty a hned mi do nosu praštila jeho drahá kolínská. Celý pokoj byla laděný do červené. Pokoji dominovala velká černá postel s černými polštáři. Kolem postele byly noční stolky bílé a černé barvy. Hádám, že tu Niall často přespává.

,,Líbí?" ,,Hm... Ujde to."otočila jsem se kolem dokola. ,,Tady máš tričko, převlékni se do něj a šaty a spodní prádlo si dej támhle na stolek."ukázal na stůl v rohu.

Naštvaně jsem vzala tričko do ruky, udělala jsem, co chtěl a šla si lehnout. Tričko mi končilo v půli zadku a že prosvítalo, o tom raději pomlčím.

~~~~
Právě teď kniha prochází korekcí, takže další kapitola nebude navazovat na další, protože je potřeba přepsat... Omluvám se.