Mr Horan

<7>

Robyn
Nemohla jsem zabrat. Z nervozity, strachu, ale hlavně z přemýšlení o něm. Niallovi. Znám ho sotva chvilku a už na něj nemůžu přestat myslet. Takhle to s klukama, se kterýma jsem chodila, vůbec nebylo.

Nechápu, co to se mnou dělá. Doufám, že jsem se do něho nezamilovala. To by bylo...šílené, špatné, zvrácené. Je o hodně starší oproti mně a to je pro mě nepřípustné. Hlavně by to nerozdýchali rodiče. Ty by nás ukamenovali.

Usla jsem těsně nad svítáním, nemohla jsem zabrat a když se mi to povedlo, spala jsem sotva tři hodiny, než jsem byla zase vzhůru.

,,Dobré ráno."pozdravil mě s úsměvem Niall, který byl oblečen znovu v perfektním saku s košilí a kalhotech. ,,Vy nemáte kocovinu?A co tu děláte?"vyhrkla jsem místo pozdravu. Myslela jsem, že ho to pití pěkně potrestá, ale zdá se mi naopak více svěží.

,,Rozhodně ne. My Irové jsme na tohle přímo stavěný. Pojď, stávej, mám tě hodit do školy."vázal si kravatu, ignoroval mojí otázku, co tu dělá a snažil se mě dostat z postele. ,,Cože? Kde jsou rodiče?" ,,Odjeli brzo ráno. Tvůj táta chtěl jet a tvá matka protestovala, protože tě tu nechtěla nechat. Tak jsem jim navrhl pomoc." ,,Proč?"nechápala jsem. ,,Proč ne?"zeptal se s úšklebkem.

Hlasitě jsem vydechla. ,,Mohl by jste... Mohl by jste jít pryč? Já bych se ráda převlékla."podívala jsem se na něj. ,,Jo, už jdu."vzal si sako a opustil pokoj.

Oblékla jsem si šaty a spodní prádlo, které jsem včera měla a hořce si pomyslela, že v tomto nemůžu jít do školy...

Sešla jsem dolů po schodech a jak jsem si pamatovala, šla jsem do kuchyně. Niall byl zády opřený o linku a řešil něco po telefonu. Já jsem naznačila rukou, že si vezmu něco k jídlu, on souhlasil, a tak jsem si vytáhla jogurt.

,,Můžeme?"byl chladný, držel si odstup a já kývla. Jogurt jsem odložila a vydala se za ním.

Vyšli jsme ven, otevřel mi dveře od jeho auta a já si nastoupila dopředu. Niall zabouchl za mnou dveře, obešel auto a sám si nastoupil. Nastartoval auto a vyjel směr někam.

,,Můžu se stavit ještě doma?" ,,Ne."odpověděl mi a dál se věnoval řízení. ,,A proč ne?" ,,Protože jsem to řekl! A ještě jednou se mě na to zeptáš a dám ti na zadek."řekl a já lapla po dechu. ,,Došli slova, krásko?"zasmál se a položil ruku na moje stehno. Tohle mě naprosto paralyzovalo, byla jsem v šoku.

,,Užij si krásný den."letmý pozdrav, já polkla ten svůj a raději bouchla dveřmi.

,,Heeeej Robyn!"křičel hlas z dálky. ,,Robyn!"přibližoval se. ,,Jo?"neotáčela jsem se a dál koukala na místo, kde stál Niallův černý Range Rover.

,,Kdo byl v tom pěkným autě? To byl ten chlápek, za kterého si mě vyměnila?"přiběhla Becca. ,,Taky tě ráda vidím."otočila jsem se na ni a šla směrem ke škole.

,,Tak kdo to byl?"dohnala mě. ,,Jo, byl to on. Líbí?"zazubila jsem se na ni. ,,Ne, protože jsem viděla úplný hovno." ,,Jo, tak to je blbý."zasmála jsem se. ,,A jaký je?"ptala se dál. ,,Já... Ani nevím. Je to spolumajitel firmy od táty, má nějakou přítelkyni, která je totální kráva a neklape jim to." ,,Tak to vidím jako šanci." ,,Becco! Je mu přes třicet a mě bude sedmnáct. Je to... Šílený. To nejde."

,,Věk je jenom číslo." ,,A vězení jenom místnost, já vím."rozhodila jsem rukama a zadala kód ke svý skříňce. ,,Ale no tak! Proč ti to tak vadí?" ,,Neříkám, že mi to vadí. Ale... Ještě jsem si to nenechala projít hlavou. Je sexy, to jo, ale copak si můžu začít něco se starým chlapem?" ,,Starým?" ,,Já vlastně ani nevím,jestli mu je třicet.... Asi... Um.. Může mu být čtyřicet. Ale asi mu bude třicet pět, maximálně." ,,Tak v čem je problém?" ,,Ne, Becci. Tohle je moje poslední slovo. Dál se o tématu Niall a já bavit nebudeme." ,,Tak Niall, jo? To zní sexy, jak vlastně vypadá? Slíbila si mi podrobnosti! No tak, Rob!"začala na mě sypat všemožný otázky a já se zavrčením zaplula do třídy.

,,A má svaly? Spala si s ním už? Myslíš, že bych se mu líbila? Myslíš, že je na brunety? Je spíš staromódní nebo je -" ,,Víš co? Po škole půjdeme do Starbucks a všechno ti řeknu, bereš?"sedla jsem si do lavice a otočila se na Beccu, která radostně přikyvovala. ,,Tak jo."souhlasila. ,,Ale už žádné otázky!" ,,Dobře."řekla a já si oddechla, že mám aspoň teď trochu pokoj.

Krásné Vánoce a Šťastný Nový rok 2019. Teda, to už letí! Hrozně moc, takže si to užijte a s pitím to nepřežeňte! :D Ne, dělám si srandu. Byee