Mr Horan

<11>

Niall
Když mi v pět ráno zvonil budík, sotva jsem vstal a musel se pěkně dlouho přemlouvat.

Šel jsem spát v jednu ráno, když jsem konečně dodělal svou práci a unavený z ostatních vyčerpávajících dní, jsem usnul hned, jak jsem se položil do postele.

Rychlá sprcha, hygiena, snídani jsem raději vynechal a řítil se k autu.

Na parkovišti firmy jsem stepoval o půl šesté, třel jsem si unavené oči a běžel k sobě do kanceláře.

Seděl jsem tam dlouho, byla sobota a tak tu bylo jen pár zaměstnanců a já. Šaškuji tu dlouho do večera a vracím se sem brzo ráno... Ještě dříve jak John.

Na něj jsem si vzpomněl, když bylo před obědem, já měl sotva půlku práce za sebou a narazil jsem na nesrovnalosti s fakturou.

Okamžitě jsem čapl mobil a napsal mu, aby věděl, že tu už dávno jsem a tvrdě pracuji.

Me: Johne, našel jsem pár nesrovnalostí ve fakturách, potřebuji tě tady...

John mi obratem psal.

John: Jsem na cestě.

I když to bylo smutné, oba jsme tvrdě pracovali a oba jsme zatím věnovali všechno práci než rodině. Rodina byla až na druhém místě.

Tolikrát mi rodiče nadávali, ať přijedu za nimi do Mullingaru, já vždycky odmítal a raději se zavřel na celý den do kanceláře, než abych viděl vyrůstat malého synovce Thea. Rostl před očima, já ho viděl sotva pětkrát, co je na světě a platil jsem těžkou cenou- chvilkami s rodinou jsem musel měnit za práci.

Byl jsem kariérista už od školy, rodiče nejdříve byli rádi, ale pak se to proměnilo v závislost.

Zabral jsem se do svých myšlenek, opakoval si, že musím domů zavolat, neviděli ani moji přítelkyni, když mi to ještě s Yelinou klapalo a mezitím do kanceláře vtrhl John.

,,Nialle?! Co se děje?"v očích měl strach, o svou firmu se bál a nevěděl, co čekat.

Vychrlil jsem ze sebe, co všechno jsem našel a John kroutil hlavou. Nejdříve se mračil, pak našel problém a spolu jsme to řešili až do pozdního oběda.

Když pak zmizel ve svém patře s tím, že nechce být rušen, já se vydal k autu, že pojedu domů a konečně se nějak pořádně odreaguji.

Byl jsem unavený, potřeboval jsem kafe a tak, když jsem si sedl do auta, rozjel jsem se k nejbližší kavárně v centru, abych byl schopen fungovat.

,,Dobrý den."pozdravila mě mladá slečna, usmívala se a nervózně postávala za kasou.

,,Dobrý, jednu irskou kávu."zamumlal jsem a mírně se na ni usmál.

Na očích jsem měl brýle, schovávaly mi unavený oči a já si přelétl pohledem kavárnu. Našel jsem si místo vzadu, slečně jsem oznámil, kam mířím a objednal si ještě sladký dortík.

Když jsem dostal to, co jsem chtěl, do nosu mě praštila známá vůně, kterou jsem si pamatoval z mého večírku. Rozhlédl jsem se a spatřil svou malou Robyn, jak si i s nějakou holčinou sedá kousek od mého stolu.

Nevšimla si mě, brýle mě dokonale maskovaly a já se tak zaposlouchal do jejich rozhovoru.

,,Zayn říkal, že bychom mohly jít do klubu kousek od vinárny. Myslím, že se to jmenuje Phonox... Laura tam byla a říkala, že lepší klub nezažila."zaštěbetala ta její kamarádka a Robyn protočila očima.