Vnímám, sdílím

Jistota

"Jednou jsem si uvědomila, že jistota vlastně neexistuje. Nemůžete mít jistotu v tom co se stane. Nemůžete mít jistotu v tom, že ve vašem životě někdo zůstane. A můžete makat jak chcete, ale nikdy nebudete mít 100% jistotu, že vás vezmou do vaší vysněné práce nebo školy. Nemáte jistotu ani v tom, zda přežijete dnešní den.

Tohle uvědomění mě dost dlouho pronásledovalo. Neuměla jsem ho nést. Byla jsem z toho zoufalá a neuměla si pomoc. Myslím, že jsem to ukončila tím, že prostě musím věřit. Snažila jsem se na to nemyslet.

Teď mám rozečtenou knihu Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Na straně 58 je jedna moc pěkná věta. Teda v té knize je soustu nádherných vět a myšlenek, ale tato se vztahuje k mému/našemu tématu.

"Nedívejme se tak daleko! Život nad propastí bylo něco jako onen "příští život," o němž se mluví v kostele. Prý se tam znovu sejdeme, nejsme si tím ale vůbec jistí. Jediná jistota je: přítomnost. Naše přítomnost. Vrhněme do ní, bez počítání, všechen onen náš podíl na věčnosti!"

Rolland má naprostou pravdu. Jediné, čím si můžeme být jistí je to, co je právě teď a tady. Přítomnost. Vůbec mě to nenapadlo, ale jsem moc ráda, že jsem tu jistotu našla. Najednou je ten svět zase trochu jiný. Líbí se mi objevovat všechny jeho zákoutí, skrýše a tajemství. 

Asi není, co víc dodat. Život je jen jeden, tak neváhejte a žijte přítomností, protože tou si můžete být na 100% jistí."

Ari

8. 12. 2018