"Jednou jsem šla s taťkou, už nevím přesně kam, bavili jsme se o tom, že na večer budeme zase sedět na zahradě a povídat si s mojí sestřenicí, bratranci a jejich rodiči. To v létě často děláme a je to vždycky super. Dospělí se většinou baví a my děti hrajeme hry. Vždycky někdo donese pití, jiní jídlo. S pivem se střídají. Strejda kupuje vždy jen to své, ale to tatínkovi nechutná. Taťka si kupuje své a pro strejdu to, které mu chutná. Ptala jsem se, proč si tedy také nekupuje jen to své. Odpověděl mi se zdviženou hlavou, že tím ukazuje, že je lepší, takže to bude dělat i dál.
Tenkrát jsem to nechápala a přišlo mi to legrační až absurdní, i když jsem tenkrát ještě nechápala, co to slovo znamená. Ale po chvíli jsem se usmála a uvědomila si, že je to od něj hrozně hezké, v tu chvíli se pro mě stal ještě větším vzorem. Ta myšlenka se mi moc líbila.
Nosila jsem ji v hlavě dlouho aniž bych o tom věděla. Teď si na ní často vzpomenu, usměji se, zvednu hlavu a napnu ramena, přesně tak, jak si pamatuji, že to udělal taťka a udělám správnou věc. Dokážu že jsem dobrý člověk, že jsem lepší, než si třeba někdo myslí. Protože jde hlavně o náš pocit, jak se cítíme, co si myslíme."
Ari
7. 12. 2018
YOU ARE READING
Vnímám, sdílím
RastgeleMyšlenky, které přicházejí s každou zkušeností, bolestí i radostí. Myšlenky, které tvoří a definují mě samotnou. Ari
