Dcera profesora lektvarů

Kapitola 13. Opravdu dlouhá noc

Když jsem byla na odchodu z večeře, následována Karin a Erniem, přemýšlela jsem, jak mám mít trest u Snapea a k tomu i Filche. Mám snad obraceč času, či co? Každopádně jako první budu muset jít ke Snapeovi, protože už je skoro devět a on mě zabije už ve skutečnosti, když přijdu znovu pozdě. Proti své vůli jsem se rozloučila s kamarády a ostýchavě zaklepala na dveře od kabinetu. ,,Dále," ozval se Snapeův chladný hlas. Vstupovala jsem velmi pomalu, připravena kdykoliv utéct. Snape zvedl zrak od esejí a povzdechl si. 

,,Zatím vás ještě nezabiji, nebojte," prohlásil nepřítomně a na chvíli položil brk. Nejistě jsem postávala u dveří s rukama za zády, takže se Snape podezíravě podíval ze mě na mé skryté ruce. ,,Tak už si sedněte," vyštěkl po chvíli netrpělivě a já přikývla a sedla si na stoličku k policím s lektvary. Měla jsem za úkol je správně přerovnat podle cedulek. Snape tvrdil, že to byla vina toho mého "šlápnutí vedle" s výbuchem lektvaru. Já mám ale pocit, že si je nechal takhle rozházené jen aby si našel kteroukoliv chvilku pro můj další trest. 

S otráveným výrazem ve tváři jsem se pustila do svého trestu a měla jsem pocit, že to trvalo snad věčnost. Na chvíli jsem pohlédla na toho chlápka, který měl být můj pravý otec a až příliš hluboce se zamyslela. Budeme se vůbec někdy tak brát? Co budu tohle léto dělat, když mě tam moji adoptivní rodiče nechtějí? Má mě rád? Fuj...to poslední bylo omylem. Ani jsem si nevšimla, že mi Snape pohled opětoval. Významně si odkašlal a pozvedl jedno obočí. 

Zatřepala jsem hlavou a hodlala se z toho vykroutit vtipem. ,,Pastilky proti kašli, pane profesore?" uchechtla jsem se a šikovně předešla pádu lektvaru na zem. Snape si odfrkl a zavrtěl nad tím hlavou. ,,Přestaňte snít a pospěšte si, jinak se dnes moc nevyspíte," prohlásil a namočil si brk do inkoustu. Obrátila jsem oči v sloup a tiše zamumlala: ,,Hlavně, že se o to staráš." Zvedl opět hlavu a zamračil se. ,,Prosím?" otázal se chladně. Zarytě jsem mlčela a raději dál přerovnávala lektvary. 

Po chvíli ticha Snape hlasitě zaklapl knihu a když jsem sebou trhla a podívala se na něj, naštvaně ukázal ke dveřím. ,,A ven!" křikl a já nechápavě, ale rychle seskočila ze stoličky a vyběhla ven z kabinetu. Co jsem mu sakra udělala?! 

Zbytek noci s Filchem už utekl celkem rychle, protože mě pustil o hodinu dřív, kvůli koupání paní Norrisové či co. Vydala jsem se k Nebelvírské koleji a po cestě přemýšlela, proč Snape tak najednou ztratil trpělivost. To mě slyšel? Mluvila jsem přece potichu. Chvíli jsem šla, a pak jsem zjistila tu nejhorší věc, která se mi mohla stát. Ztratila jsem se. Rychle jsem se podívala na všechny strany a šla na tu první, která mi přišla povědomá. Do háje, co mám dělat? 

Bloudila jsem po chodbách už snad dvě hodiny a začala jsem být opravdu unavená a vyčerpaná. Vypadá to, že se dneska vyspím na studené chodbě. Proč jsou Bradavice tak složité? Potom to dopadá takhle. Sedla jsem si k nejbližší zdi a než jsem se nadála, už jsem usnula. Vzbudil mě povědomý chladný hlas. ,,Slečno Johnsová, odkdy se spí na chodbách?" Unaveně jsem pootevřela oči a před sebou spatřila známého učitele lektvarů. Rychle jsem se postavila a nervózně se zasmála.

,,Já nespala, jen odpočívala," podrbala jsem se na hlavě a Snape pochybovačně pozvedl obočí. ,,Ve tři hodiny ráno?" významně na mě pohlédl a já si povzdechla a byla nucena mu vyklopit trapnou pravdu; ,,Ztratila jsem se." Černovlasý muž si hluboce povzdechl a pokynul mi, abych šla s ním. ,,Moment," zarazila jsem se. ,,Co tu vlastně děláte vy?" Snape se na mě rozzlobeně otočil. ,,To není vaše starost," odsekl a zrychlil, takže jsem musela skoro běžet. Podezřelé, pomyslela jsem si nabroušeně, ale nechala to pro teď plavat, jelikož jsem umírala únavou. 

Když jsme došli k obrazu Buclaté dámy, Snape na mě s očekáváním pohlédl. ,,Heslo snad víte, ne?" povzdechl si otráveně a já obrátila oči v sloup, řekla heslo a rychle vklouzla do společenské místností, nechávajíc profesora bez rozloučení stát na chodbě.