Strážci Ohně A Ledu 1

Kapitola 4

V síni se rozhostí ticho.
Je mi divný, že nikdo nesluší, jak hrozně hlasitě mi začalo bít srdce.

Buch buchbuch....

To to vážně nikdo neslyší?

Moje kroky se hrozně rozléhají.
Všichni se na mě dívají.

Jej! Jsem v polovině!

Začínám se nenápadně dívat na tváře strážců. Většina z nich je neutrální. Najednou uvidím dost povědomou. Stojí tam Egon se svým drakem a povzbudivě se na mě usmívá.

To jako fakt? Já se tady trmácím do kopce a on sem vyletí s drakem? A ani mi neřekne že tu bude?! Já ho uškrtím!

Najednou moje pravá noha do něčeho vrátí a já málem spadnu.
Jsem uprostřed. Vyjdu ty dva schody na vyvýšené místo. „Představ se!" Sykla jeden strážce, který stál u stupínku.

Já zapomněla...

„Jsem Lira...a pocházím ze Země." řeknu. Davem strážců to překvapeně zašumělo. Sednu si doprostřed do tureckého sedu. Přijdou ke mě ti dva a položí mi zbylé tři vejce do klína. Zavřu oči. V mysli se mi vytvoří obraz těch tří vajec. Ell zřejmě získala to tmavě modré, protože tu je jen to křišťálové, černé a to, které má barvu zapadajícího slunce.

„Hodně sis toho prožila Liro že Země.."

Ozve se v mé hlavě
„Ano..."
Odpovím hlasu v duchu.
„Kdo jsi?" zeptám se ještě.

„To není důležité... Důležité je kdo a jaká jsi ty... Vidím že si trochu samotář. Moc lidem nevěříš...Ale zase ve tvém srdci se značí odvaha, spravedlnost a vidím že jsi přirozený vůdce. Co mi o sobě řekneš ty?"
Tak tahle otázka mě dost zaskočila, ale najednou jsem věděla co chci říct.

„V mém světě mě děti šikanovali, kvůli tomu že jsem chudá. Své rodiče jsem nikdy nepoznala, ale věřila jsem, že jednou...Najdu svět který je jiný...že najdu své rodiče...už od mala miluju draky. Měla jsem sny kdy jsem je vídala. Teď se mi sen může splnit...ale jde to? Existuje vůbec něco jako splněný sen?"
Víc už neříkám jen čekám na odpověď.

„Nemůžu ti pomoct najít tvou rodinu..."
Posmutním to zřejmě znamená ne....
„...ale můžu ti pomoct splnit ten druhý sen.... Vítej mezi strážce Raven plamenovládná a dráčku Sunyre....

Najednou jsem cítila na klíně nějaký pohyb. Otevřela jsem oči a....

Jo! Jo! Jo! Jo! Jo!

Vejce v barvě noční tmy se vrtělo, otřásalo a křupalo. Strážci mi rychle vzali z klína zbylé dvě vajíčka. „Rychle! Utíkej támhle do té jeskyně! Dráček musí nejdříve vidět tebe! A řekni Ell ať se někam schová!" řekne naléhavě jeden ze strážců a ukáže na nějakou jeskyni. Do teďka jsem si jí i přes to že je obrovská nevšimla, protože mi ve výhledu na ní ze začátku jeskyně překážel ten výstupek s vejci. Až teď když jsem se otočila, tak jsem ji viděla. Rozběhnu se k ní. Když ohniví uviděli že nesu černé vejce, začali slavit, pískat, tleskat, jako to udělali ledoví když ledové vejce zvolilo Ell. Zalétla jsem pohledem k ledovým ke konkrétnímu muži. Egon tam stojí se smutným úsměvem. Pochopím. Je rád že mám draka, ale radši by mě měl na straně ledových. Omluvím se mu pokrčením ramen.

Nevěřím že se to stalo! Já budu mít draka!