Slzy z duhy
by Natálie Lingerová
Vím , že vidíš ,
jak pláču barvy.
V očích temno ,
v myšlenkách ztraceno .
Jako slzy ,
tečou přes okraje .
Chytí se o řasy ,
tvořící konce duhové .
Vzpomínky bolí ,
tak pláču rudou .
Skrápí tvář bílou ,
jako krev
podlahu mramorovou .
Možná je to krev ,
to už ty nevidíš .
Tajím tu bolest ,
bude to dobrý .
Nezapomínám na to hezký ,
tak pláču modrou .
Barvou jak pomněnky ,
utrhnu rukou .
Spolu do jednoho pramínku ,
spojí se v fialku .
Bez vody zvadne ,
jak srdce bez citu .
Lesk a v očích vzpomínku ,
teče další barva -
modrého úplnku .
Ukáže cestu ,
jak sejít do snů .
Jemně růžová ,
v nocích smutků ,
září jak růže
v temném parku .
Kráčím jim naproti -
všem zlým stínům
cestou dlážděnou
z černých kamenů .
Žlutá , jako slunce ,
prozáří cestu ,
pak ztratí se v shluku
a nadejde v nocích
špatných skutků .
Zelená chybí ,
život prý neroste
a padá sníh ,
co vše bíle skryje .
Je to jednodušší ,
vidět svět černobíle .
Barvy jsou smyté
z nekončícího deště .
City vytekly
z puklin srdce ,
zjišt'uju , že v tom všem
chutnají trpce .
Známe to oba ,
poddat se smutku .
Proto to říkám ,
chci ukonči vše
a postavit hradbu .
Čteš to z očí ,
jako návody prostý .
Můj anděl už není ,
tak bojím se nocí ,
vím , že čeká na mě v snění .
Bojím se dnů ,
s pocitem , že sleduje , kam kráčím .
Tak pláču ,
kradu ji z nebe ,
- tvoří ji slunce
a zbytky deště - ,
tuhle duhu ,
co po tvářích steče .
Po delší době něco publikovatelného ( celkem publikovatelného
Smallbrunette
