Sebedestrukce
By Natálie Lingerová
Začíná to nevině,
chceš jen zhubnout lehce.
Nejdřív žádná výdrž, sláva,
pak tvá závyslost začíná.
Na zdravé stravě se držíš ,
pak už ani nejíš,
bezúnavně cvičíš,
a na čísla na váze hledíš.
Kručení v žaludku přeslécháš,
motání světa přečkáváš,
celé tělo se ti klepe,
ale ty odmítáš přestat.
Přibydou ještě noční můry,
máš pocit, že se na tebe dívá shůry.
Svého odrazu v zrcadle se děsíš,
ale pořád se dobrovolně ničíš.
Kruhy pod očima schovej hned,
napumpuj se kafem teď,
maskou falešnou obličej skryj,
a nic nepozná svět.
Odežeň od sebe hromadnou většinu,
ničí veškerou tvou snahu,
a ty děláš, že je neslyšíš ,
pohledem kritickým se v zrcadle prohlížíš.
Číslo klesá a ty se raduješ,
svaly se ti klepou a ty se povzbuzuješ.
U doktora se tváříš hrdě,
ty přece nemáš žádný problém,
antidepresiva psychiatra vyhodíš oknem.
Bouchneš za sebou dveřmi ,
a zdravíš svou špatnou kámošku.
" Ana Bulieme ."
Jsi bledší než obvykle,
modřiny jsou výrazné,
žaludek už si nestěžuje,
nemáš hlad, to je jasné.
Kamenná tvář,
kráčíš školní chodbou,
sebeovládání tvé vzalo
za svou.
Ta trocha, co jsi snědla
jde ven, tam odkud přišla .
Nepříjemná pachuť v ústech.
Opláchneš se,
nic se nestalo.
Jednou to přece přijít muselo.
Cvičíš zas a znova,
zatmí se ti před očima .
Z bezvědomí vzhůru jsi,
z ledové země vstávajíc.
Stavíš se na váhu.
Kde se stala chyba ?
Slib, který si mu dala,
jsi nevědomky porušila.
Sedíš u stolu,
zrak na talíři jídla.
Slíbila si mu , že to zkusíš znova,
tak donutíš se sníst aspoň trochu sousta.
Výčitka tvé špatné kamarádky Any.
Snědla jsi to , tolik jídla !
Nebudu zvracet, přemlouváš se.
Kvůli němu -andělovi mému.
Dny tě míjí,
stále cvičíš,
hlava bolí,
svědomí útočí.
Ale jíš,
a to je hlavní.
Občas zvracíš,
ale víš, že už se neztrácíš.
Nejspíš si z toho venku,
ale víš, že můžeš spadnout znovu.
Do kruhu her s Anou a Bulli,
ale doufáš , že tu bude ON,
ten tvůj milovaný anděl strážný.
Tak ....
No , tohle je trochu .....poučné ? Asi.
Smallbrunette
