Dokonalost
By
Natálie Lingerová
Moje cesta,
jak být hvězda.
Alespoň pro mě ,
když ne pro tebe.
Dlouhá, pracná a ničivá,
ať už pro mé okolí,
či sebe sama.
Vím, jak se to může zhrotit.
Tohle chtění být dokonalá.
A možná je to to, co chci.
Přesně takhle skončit.
Prý, že zním děsivě.
Vlastně i tak možná vypadám,
ne?
O to mi taky jde.
Ale slovo dokonalost se ti líbí, že ?
Že jsem nemocná holka,
tišše si šeptají ,
kolem mě ty hlasy.
Protože dokonalá být chci, ať mě to stojí cokoliv.
Že nejde
být dokonalý ?
To si řekneme, až dojdu na konec tý cesty.
Dokonalost, že už dávno jsme takový ?
Tak proč ji tedy nevidím ?
Aspoň né u sebe,
ale určitě u tebe.
Co , že to je dokonalost ?
Nikdo neví jistě .
Možná to je krása a hrdost .
Skromnost, cit a stud.
Tak, co, že to vlastně chci ?
To mi řekni ty.
Nejspíš je tedy krása nejezení.
jestliže je hrdost hulení ,
protože,
když je skromnost sebepohrdání,
tak moje city jsou ničení .
A stud je asi to jediný dobrý,
a legrační, že ten jediný mi chybí.
Nesvádím to na svou minulost,
neobviňuji ty lidi ze vzpomínek.
Jasně bylo to těžky , ale to je celý.
Nevymlouvám se na přítomnost,
nezříkám se lidi ,s kterými se vídám.
I když mě často ničí, ale mě za to stojí.
Ach dokonalost !
Moje malá hravost.
Pro někoho elegantně proplout po špičkách,
procítěně, lehce, jako labuť půvabná ,
to pro někoho balet
znamená.
Ach dokonalost !
Moje stálá slabost.
Pro jiného energicky ,
s rytmem hudby ,
jak ti buší srdce,
a jak to cítíš.
Nehraješ si totiž na boha,
to někdo vidí v tom ,
co jsem jim předvedla.
Ach dokonalost !
Vytratila se má bojovnost.
Možná báseň od srdce,
psaná city,
odhalení ,
co skrýváš uvnitř.
Ať tě rozesměje ,
nebo rozpláče.
Tušíš, že to je skutečné.
Ach dokonalost !
Tohle už není jejich starost .
Vyzpívej se z toho,
co cítíš.
Je to znát na hlase.
Né nadarmo,
většina sálu zrovna pláče.
Jen, když zpíváš,
co je skutečné,
tak je to dokonalé.
Ach dokonalost !
To je krutá upřímnost.
Ty linie kresby,
co vyjadřují obrazy,
co odráží povahu umělce.
Možná budeš potřebovat
trochu intuice.
Na plátno vykreslil jsi obrazy z duše svý,
možná hezký,
třebaže krutý ,
tvý emoce vyjadřují.
Proto si je každý tak prohlíží.
Co, že to je dokonalost ?
Že by ty křivky tvýho těla ?
Je to uhrančivej pocit,
mít tě u sebe.
Brní mi ruce,
chci se tě dotýkat.
Co , že je to dokonalost ?
Že by ty šaty ,
co jsi ze mě snad serval,
a nestihl ses zeptat?
Byly sakra drahý,
víc než mí sebevědomí,
ale překážely.
Co, že je to dokonalost ?
Že by ten vztah s tvojí rodinou,
která nepřehlíží ty rozdíly,
je beztak asi hranej,
oni se nebudou zahazovat se spodinou .
Chci být dokonalá.
Prý, že už jsem.
Proč ti tedy ty slova věřím ,
jen v ty nekončící minuty?
Tohle je zřejmě můj hřích ,
tak se s tím smiř.
Vidím dokonalost.
A nejsou to ty peníze,
ty šperky ,
ani ty domy a vily.
A přesto mi to předhazují.
Slyším dokonalost.
A nejsou to ty hlasy,
ani ty lhavý kecy,
ani ty lichotky.
Tak proč mi je říkají ?
Není špatné ,
chtít být dokonalý.
Je špatný jít i přes mrtvoly.
Protože, když se nezastavím ,
tak až příště další zase půjde,
budu já ta mrtvola v jeho cestě.
Nejspíš chci spočítat svý žebra pohledem.
Nechci vidět zbytečný
gram tuku , na mým těle.
To , že mě to mrzí marně hledej.
Chtěl jsi přece to samý , ne ?
Dokonalost nás asi zabíjí.
To bude na tom to krutý.
Pokusy o ni nás ničí.
Říkám jen, co je pravdivý.
A přesto ji chcem,
a proto riskujem.
Toužíme po ní,
jako poutník po vodě.
Takže, holka vydržíš o hladě ?
Připadá mi to, nebo ty basně sou čím dál horší ? .....
Smallbrunette
