Menaced Life 2 - Pozastaveno!

4. Na pláži. (1. část)

„Myslíš, že se někdy vzpomínek na to, co se stalo, dokážeme zbavit?“ Vyslovil najednou. Otočila jsem se na bok a podívala se na něj. Stále ležel na zádech, ruce za hlavou a pohled tentokrát přilepený ke stropu. V hlavě mu zase proudilo miliony myšlenek a já věděla, že hezké nejsou.
Povzdechla jsem si a podepřela si hlavu. „Myslím, že dokonalé štěstí může člověk poznat jen tehdy, když poznal největší bolest.“ Derek na mě natočil hlavu a nadzvedl obočí. „Promiň, hodiny s panem McDowellem mi vlezly do hlavy. Tohle řekla Liz Taylorová.“ Protočila jsem oči a zase se převalila na záda.
Potom co se madam Cook, zase vrátila do školy, nešlo vše zpět do starých kolejí. Pan McDowell nám už do konce roku zůstal na angličtinu. Každou hodinu vytáhl nějaký citát od jeho oblíbence a vše se mi zarylo do paměti. Ale učitel je to skvělý, jen by si mohl to své „sexuální“ harašení se studentkami nechat pro sebe. Tedy, né, že by to bylo nějak tragické, ale sem tam nějakou tu narážku si nedokáže odpustit. Na mě jich měl několik ze začátku, stále chtěl, abych mu někde asistovala, ale když jsem mu dala dost jasně najevo, aby si dal pohov, nechal toho a našel si jinou oběť, i když myslím, že Melisse to nevadilo.
„Takže tím chceš říct, že...?“ Nadechla jsem se a přemýšlela, co tím vlastně říct chci. „Asi to, že...“ sebrala jsem odvahu a řekla to. „že nám bylo souzeno, aby se to stalo. Nejspíše to zaplňovalo jednu z kapek našeho osudu a myslím, že Liz měla pravdu. Vše špatné, je pro něco dobré. Každý si musí v životě projít nějakou bolestí, aby poznal, pořádné štěstí. Nebo právě teď melu tu největší blbost...“ Zakroutila jsem očima. „Ne. Dává to smysl, jen nechápu, proč se muselo stát zrovna tohle.“
„Dereku, musíme to přejít. Já už na to znovu vzpomínat nechci, aspoň né dobrovolně.“
„Chápu. Promiň, já taky ne...“ Přisunula jsem se blíž k němu a položila si hlavu na jeho hruď. Začal mě hladit po vlasech. „Ale teď mi řekni. Těšíš se na tu vejšku? Alespoň trochu?“
„Když zapomenu na vše, co tady budu muset opustit, tak se tam vážně těším. Ale kdybys tam byla se mnou, těšil bych se víc.“ Usmála jsem se pro sebe. „Další rok se tam můžu zkusit přihlásit a můžeme tam být spolu, pokud mě přijmou.“
„A jestli tě nepřijmou, zajdu vedení trošku zkřivit vlásek.“ Zachechtal se. „Žádný násilí mimo ring Reston.“ Zavrčela jsem na něj. „Dobře, fájn. A počítá se jako násilí...“ Své ruce přesunul k mému podpaždí a začal mě lechtat. „To není násilí, ale mučení!“ Zapištěla jsem. „Ale!“ Vlezl si nade mě a lechtal mě dál. „Dereku!“ Ječela jsem a smála se do toho. „Tohle mě nikdy neomrzí.“ Zašklebil se. „Přestaň, prosím!“ Žadonila jsem se záchvatem smíchu. Když nechtěl přestat, sebrala jsem sílu a snažila se ho od sebe odstrčit. „Proč nepoužiješ to, co jsem tě naučil?“ Nechal mě být, ruce si zapřel o postel a hodil na mě podrážděný pohled. „Protože si to ty a na tebe to nehodlám použít.“ Derek si mě totiž vzal do parády a naučil mě několik chvatů k sebeobraně. Měla jsem jeden v záloze i pro tuhle pozici, ale na něj jsem ho prostě použít nemohla. „No tak dobře.“ Po čtyřech vycouval na kraj postele a slezl z ní. Sledovala jsem, jak zachází do svého šatníku. Co si zase chtěl vyhrabat? Dobře, možná kraťasy do vody. Člověk by si myslel, že kluk jako on si na sebe hodí první věc, co najde, ale ne. Tenhle ňouma stráví víc času při výběru oblečení než holka. Dokonce i ve zkušební kabince je dýl jak já.
„Co tam zase hledáš?“ Zakřičela jsem po něm. „Plavky.“ Ozval se zpět. Aspoň, že tak. Když mi to připomnělo, že bych si ty mé taky mohla navléct už tady.
Natáhla jsem se pro svou tašku a plavky si z ní vytáhla. Seskočila jsem z postele. Stáhla jsem si tričko a chtěla so rozepnout podprsenku, když mě od toho odradily něčí prsty. „Umim to líp.“ Zašeptal mi do ucha a stiskl mi ušní lalůček. Naběhla mi husí kůže po celém těle. Pomalu mi podprsenku rozepl. Nechala jsem ji volně zklouznout k zemi. Už jsem se před Derekem nestyděla, jako na začátku.
Políbil mě na krk. Abych mu zanechala lepší přístup, naklonila jsem hlavu více doleva. „Ne.“ Vydechl a odtáhl se ode mě. Zmateně jsem zamžikala. „Cože!?“
„Prostě...“ Uchopil mě za ramena a jemně je masíroval mezi prsty. „ne.“ Zasmál se. „No, jak myslíš. Ale v tomhle můžeš pokračovat.“ Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla, vydechla a snažila jsem se být uvolněná. „Klidně.“ A tak Derek v té krásné činnosti pokračoval, až dokud nám někdo nezaklepal na dveře.
Zaskučela jsem. „To bylo na to klepání, nebo jsem ti něco udělal?“ Zeptal se starostlivě. „Na to klepání.“
„Jdu se podívat.“ Dal mi pusu na záda. Oblékla jsem si vršek od plavek.
„Nazdar kámo, co tu děláš?“ Z Derekova hlasu jsem vycítila radost. „Kámo jsem v průseru...“ Weed, poznala jsem jeho hlas. Hodila jsem na sebe triko a otočila se. „Ahoj Weede.“ Mávla jsem na něho rukou. Jen ke mně pokynul hlavou. „Můžeme si jít promluvit?“
Derek přikývl. „Sweety, za chvíli jsem zpátky.“ Řekl mi a odešel z pokoje, zavřel za sebou dveře.
Co by mohl mít Weed za problém? Při tom přemýšlení jsem si převlékla spodní díl plavek. Dost hulí a za materiál dá taky pořádný prachy, co když dluží? Nebo po něm někdo jde? Ne, to už ne...
Oblékla jsem si kraťásky a stoupla si před zrcadlo. Vlasy jsem si převázala do drdolu.
Nechtělo se mi je rušit, a tak jsem se radši rozhodla zůstat v pokoji. Přešla jsem na druhý konec místnosti a hleděla z okna. Bylo tak nádherně.