Menaced Life 2 - Pozastaveno!

7. Překvapení!

Mamka ho odemkla a nalezly jsme dovnitř. Připoutaly jsme se a vyjela.

„A kam jedeme?“ Ptala jsem se, když odbočovala na semaforech opodál. „Uvidíš.“ Věnovala mi úsměv a dál se věnovala cestě. Pokrčila jsem rameny a neřešila to.

Za deset minut zastavovala u podniku, který jsem znala. Derek mě tam vzal na kafe. Ano, bylo to tehdy, když jsme spolu šli poprvé ven. Ale co jsme dělaly tady?

„Tak vylez.“ Pobídla mě. Odpásala jsem se a vylezla z auta. Zabouchla jsem dveře. Mamka došla ke mně. „Připravená se bavit s mamčou?“ Zasmála se. „Jasně.“ Propletly jsme si lokty.

Zavedla mě do budovy, kde byla tma a ticho. „Jsme tu správně?“

„Určitě.“ Stupňovalo se ve mně napětí a nervozita. „Tady.“ Zahnuly jsme doprava. „Mami nezdá s...“ Přerušilo mě náhle světlo a výkřik všech lidí okolo mě: „Překvapení!“ a dodatek k tomu: „Všechno nejlepší Kirsty!“ Pustila jsem mamku a chytla se za pusu. To byla nádhera. Všude byly nafouklé balonky a na zdi visel transparet s nápisem: HAPPY 18'th BIRTHDAY!

Do očí se mi přivalily slzy radosti a dojmutí .Když jsem se uklidnila, obrátila jsem se na mamku. „Děkuju!“ Objala jsem ji. „Mně neděkuj, to všechno byl jen jeho nápad.“ Odtáhla mě od sebe a otočila mě. Viděla jsem Dereka. Šel směrem ke mně. Na sobě měl džíny a kostkovanou košili, vlasy nagelované a vypadal nádherně a já ho milovala. „A vše to zařizoval on.“ Dodala. „Teď si jdu pro něco k jídlu, tak se bav.“ Odešla.

„Dereku, tohle vše...“ Ukázala jsem kolem sebe. „Jen kvůli mně?“

„Jen? Krásko, ty si tohle vše zasloužíš. Všechno nejlepší.“ Dokráčel ke mně. Jeho silné paže mě objaly a políbil mě do vlasů. „Promiň, jestli sis myslela, že jsem na tebe zapomněla, ale tohle jsem zařizoval od středy.“ Tak teď mi došlo, proč se mnou nebyl. „Myslela, ale teď ti děkuju.“ Přitiskla jsem se k němu. „A líbí se ti tvůj dárek co máš na sobě?“ Tak přece jen byly od něho. Odstoupila jsem krok dozadu.

„Dereku, jsou překrásné.“

„Ukaž se mi v nich.“ Dala jsem oči v sloup, ale pak se zaculila. Zatočila jsem se dokola.

„Jsi tak nádherná.“ Přikročil ke mně a naklonil se mi k uchu. „Ani nevíš jak se těším na to, až je z tebe svléknu.“ Do tváří se mi nahrnula horkost. „Doufám, že to bude brzo.“ Ale chtěla jsem ho.

„To se neboj. Jen co ti tady popřejou a zajdeš si najít svůj další dárek.“

„Další?“ Nadzvedla jsem obočí. „Ano, další.“ Přikývl. „Ale...“ Dal mi ruku před pusu, aby mě umlčel. „Ticho. Naštvaná můžeš být pak.“ Pustil mě a políbil mě. „Miluju tě.“ Zašeptal mi na rtech. „A já tebe.“ Oplatila jsem mu.

„Hej vy milenci!“ Ten hlas, to nemohl být... „Darrene!“ Ohlédla jsem se. Darren stál za mnou s rozevřenou náručí. Neměla bych takovou radost, kdyby na celé tři měsíce nezmizel s Rosie do Afriky pomáhat dětem s jednou nadací.

Ale konečně jsem ho viděla, stýskalo se mi. Rozeběhla jsem se za ním, i když na těch podpatcích jsem musela být komická. „Chyběl jsem ti?“ Vtáhl mě do náruče. „Ne... Jak sis to jen mohl myslet.“

„Hej.“

„Jasně, že si mi chyběl.“ Zasmála jsem se. „Kdy jsi přiletěl? Je tu i Rosie?“ Odtáhla jsem se od něho. „Přiletěl jsem předevčírem. Derek se se mnou spojil, abych ti to nedával vědět no a pozval mě sem.“ Derek se kvůli mně spojil s Darrenem? To jako vážně? Tak tohle byl sen.