Ze všech stran hlasy křičící na mě,
Tupě padající na mou hlavu.
Křičí ze všech sil a přesto němě,
Jak dítě hledajíc mámu ve velkém davu
Objímám tvrdou zem,
Vdechuji vůni hlíny
Připomínám si odkud jsem,
A odkud se berou všechny ty špíny.
Špíny na mně, se kterými už nechci žít.
Které si nechávám pro sebe
Kéž by šel charakter jako pole zrýt,
Zasadit nový, se kterým dokážu být bez tebe.
A jen já to vnímám jako samotu
Neb pouta tvořím silná.
Překonávám svou slabotu,
Nalhávám si, že jsem taky silná.
Však uzavírám se do z mechu vězení
Vůbec ne pevného, natož bytelného
To cinknutí, zvuk hromadného ničení
Vytrhne mě, z mechu jemně tkaného
ČTEŠ
Poezie jedné amatérské holky.
Poetrymyslím, že poezii mám ráda. ještě tak, aby ona mohla říct to samý o mně. Tady aspoň píšu o hezkých věcech 💛 Aktualizace: zas tak hezký ty věci asi nejsou, jsem teď trochu broken
