Daughter of Ocean

2# Bezpečí?? Pff...Co to je?

Snad rychlostí světla jsme doběhly ke mě do bytu. ,,Kde je ten papírek?" zeptala se Liz. Ukázala jsem na stůl a Liz rychlé papírek sebrala a strčila si ho do kapsy. Já na ni jen nachápavě koukala. ,, Dělej. Nestůj tady a rychle si znal jen to nejnutnější." začala trochu vyšilovat, ale poslechla jsem a rychle si zabalila nějaké věci. Do batohu jsem si vzala náhradní tričko a džíny, kartáček, hřeben a svůj mobil. Vyběhla jsem z pokoje a mobil jsem ještě stále držela v ruce. Liz na mě vyvalila oči. ,,Zahoď to! Hned!" křičela na mě. ,,Proč?" nechápala jsem. ,,Mobil přitahuje nestvůry. Když z něho zavoláš tak nestvůra pozná kde jsi. Kdyby sis stoupla do prostředí silnice s reflexním oblečením a zařvala:Hej nestvůry já jsem tady!
Mělo by to stejný efekt." vychrlila na mě. A já ji radši poslechla. Vzaly jsme pro jistotu i nějaké jídlo a pití a potom jsme rychle vyběhly z bytu. Seběhly jsme schody a běžely jsme k autobusové zastávce. Když v tom mě Liz stáhla za ruku do zapadlé uličky mezi domy.
,,Co je!?" zavrčela jsem. ,,Musíme to říct Cheirónovi." odpověděla. A než jsem se stačila na něco zeptat vytáhla z batohu láhev s vodou a šla k místu kde prosvítalo slunce. Z kapsy od mikiny vytáhla nějakou minci. Ale nebyla to ta naše. Vypadala tak nějak jinak...staře? Otevřela láhev a vodu vyhodila do vzduchu ( fakt netuším jak jinak to napsat:) pozn. autora) a potom do ní hodila tu minci a řekla ,,Ó bohyně Iris přijmi tuto oběť." a najednou mince zmizela. Liz pořád vyhazovala vodu do vzduchu a já na to zírala s otevřenou pusou.
,,Tábor Polokrevných. Long Island." najednou se tam ukázal obraz jakéhosi pána s koženou vestou. ,,Ahoj Cheiróne. Hele nemám moc času. Jedeme do tábora. Mám tu sebou poloboha." voda už začala docházet. ,,Budeme tam tak někdy v sedm večer." řekla. ,, Dobře. Dávej pozor na nestvůry." řekl ten pán, asi Cheirón, a najednou obraz zmizel. Hmm to jméno mi něco říká. Liz mě zase vzala za ruku a táhla mě k autobusu, který mezitím přijel na zastávku. Koupily jsme si jízdenky a sedli si úplně dozadu. ,,Tak a teď mi všechno koukej vysvětlit." vyhrkla jsem na ni. ,,Dobře. Já a ty jsme jiní než ostatní lidi. Jsme polobohové. To znamená že jeden z našich rodičů je bůh." řekla a čekala na mou reakci. ,, Cože!? To si děláš srandu? To ne. Nedělej si že mě srandu. Není možný aby byl můj táta bůh." opáčila jsem a založila si ruce na prsou. ,,Ale je. Moje máma je Athéna." řekla a podívala se na mě svýma očima. Až teď jsem si pořádně všimla jak jsou krásné, ale zároveň ledově chladné. Měly barvu ocely. ,, Dobře, ale je to divný." řekla jsem a pokrčila rameny."
,,Jo a ty nestvůry. Cítí nás. Čím silnější ses polobůh tím silnější máš pach a rychleji tě najdou. Tak třeba ta empůsa. Ta tě poznala skoro okamžitě. Jseš silná polobohyně." řekla a pohodila svými blonďatými vlasy.
Do autobusu nastoupily tři staré dámy. Nevím proč, ale dost mě znepokojovali. Měla jsem divný pocit. Střetla jsem se pohledem s jednou z nich a zamrazilo mě za krkem. Hned jsem odvrátila pohled a ta dáma si mě změřila. Pošeptala něco těm ostatním a potom si sedly o dvě sedadla před nás. ,,Hele mám z nich divný pocit." zašeptala jsem Liz. ,,Hmm nejsi sama." řekla a napřímila se. Nějakou chvíli jsem v klidu a potom se všechny ty staré dámy zvedly ze svých sedadel a otočily se na nás.  Chvíli nás pozorovaly a potom jedna z nech řekla nelidským hlasem ,,Ale dva ztracení polobohové. Hfmm no už jsme sice jedly, ale další sousto nám neuškodí." usmála se a odhalila řadu ostrých zubů. Liz hned zareagovala a vytasila meč. Po jedné z nich sekla a ta se s ladností vyhnula a začala se smát. Liz sekla znovu, ale na jinou, která to vůbec nečekala a rozpadla se ve zlatý prach. Té první spadl úsměv z tváře a sekla po Liz. Ta se s ní začala bít. Poslední se zaměřila na mě. A mám tu problém. Vyrazila a sekla po mě drápy. Já se vyhnula, ale jen tak tak. Hodila jsem po ní batohem, ale samozřejmě jsem se netrefila a batoh zasáhl řidiče autobusu. Který omdlel. No supr to chce potlesk. Náš autobus se začal stáčet ke kraji silnice a já věděla že zachvíli určitě do něčeho narazíme. Kopla jsem tu bábu do prsou a ta potom narazila do protější stěny autobusu a svezla se na zem. Dobrá tak teď ještě ta poslední. Podívala jsem se na cestu a blížily jsme se ke stožáru s lampou. ,,Liz musíme vyskočit. Narazíme!" Liz kývla že rozumí a společně jsme se snažily dostat ke dveřím. Jenže ta bába nám to dost ztížila.
Liz zaneprázdnila tu bábu a já proklouzla za ní a vší silou jsem ji kopla do zad ta spadla na kolena a Liz jí probodla mečem. Byla jsem unavená, ale strážka se stožárem hrozila pořád a nám zbývalo asi tak deset metrů. Dveře jsme otevřely nouzovým tlačítkem a rychle vyskočily. Nejely jsme tak rychle, ale bolelo to stejně. Za námi vyskočilo ještě pár dalších cestujících a potom autobus narazil do stožáru. Zachvívá začal hořet. ,,Honem! Rychle! Musíme zachránit ty zbývající cestující!" křičela Liz. A rozběhly jsme se k hořícímu autobusu. Naštěstí tam bylo jen pár lidí, ale okamžitě jsem začala kašlat. Kouř mě štípal v plicích, ale i přes to jsme pomohly posledním cestujícím v autobuse. Jakmile byli všichni venku a v dostatečné vzdálenosti autobus vybuchl. ,, Pojď. Musíme dál." řekla Liz a já se s ní nehádala. Nerada bych zažila ještě další setkání s nestvůrami.

Další kapitolka je na světě. Snad se líbí.
Miluju vás💙💙